Ve stínu Beethovena

Tento film z doby, kdy Beethovenova duše již "ohluchla" a přesto je jeho "hlava plná zvuků", je asi ještě větší fikcí než ta, na jaké je postaven jiný film o tomto hudebním velikánovi Nehynoucí láska. Což osobně nemám moc rád. Zvláště když se zdá, jako by autoři tohoto filmu trošku prvoplánově chtěli, aby divák uvěřil, že by i v 20 letech 19. století mohla žena nejen skládat hudbu, ale ještě k tomu asistovat velikánovi, jakým byl Beethoven, při dirigování jeho slavné 9. symfonie. Neříkám, že je na tomto filmu vše špatně. Především Ed Harris coby Beethoven je velmi přesvědčivý. Ve filmu taky zazní z jeho úst řada silných myšlenek jako třeba, že "když Vás obklopí ticho, vaše duše zpívá." Beethovenova hudba použitá ve filmu je vskutku úchvatná, ač třeba na konci v tom houslovém kvartetu už možná není tak zpěvná, jakož je ale cítit "vnitřnostmi". Beethoven tímto jistě postavil "most k budoucnosti hudby". Zda se však Agnieszce Holland podařilo postavit most k porozumění Beethovenovy duše si tedy moc jistý nejsem. (28.12.2020)

Jsem hodně alergická na americké pokusy znázornit evropskou historii. I tenhle film ji z hlediska faktů znásilnil, ale po aktu nezůstala pachuť na patře, roztrhané prádlo a rozedřené lokty. Možná tomu trošku pomohla i paní režisérka. Ale hlavně mám pocit, že tvůrci prožívají to stejné krásné mrazení v zádech, když u Beethovenovy deváté nastoupí sbor s Ódou na radost. Takže celý snímek musím vnímat jako poklonu hudbě pana Beethovena. (30.10.2014)

Film jednoho herce, jedné postavy, jednoho velikána a také jediné bestie. Ed Harris umí zahrát cokoliv od morálně založeného velitele vojenské jednotky, přes ostřelovače z druhé světové války až k malíři, který byl nepochopen. Ani tentokrát nezklamal a předvádí opravdu úchvatný výkon, který by si zasloužil aspoň nominaci za oscara. Jeho kreace je opravdu úžasná a v 80% scén jsem ho vůbec nepoznával a viděl v něm pouze tu bestii, kterou představoval. Diane Kruger není takové dřevo jako v Lovcích pokladů, ale ani velký zázrak. Škoda, že Agnieszka Holland trochu nepřidala na gradaci a atmosféře, protože scénář působí dost prázdně na to jaký mohl mít.. Beethoven měl velký potenciál a tn nebyl tentokrát vyždímán do poslední kapičky. Rozhodně za pozornost stojí dokonalá a božská sekvence, kdy Beethoven diriguje podle pokynů své pomocnice a rozehrává tak úchvatnou minimálně 10 minutovou jízdu hudebním nebem. (23.03.2007)

Výroky Beethovena udivují např."Každý si myslí, že žiji ve světě ticha. To není pravda. Moje hlava je stále na prasknutí plná zvuků. Nikdy nepřestanou. Mým jediným uspokojením je, když je napíšu. Bůh zamořil moji mysl hudbou...." nebo "Hudba se nikdy nemění." Jedná se o další skvělý film z "pera" Agnieszky Holland, které si vážím čím dál tím více. Vtipný pohled na to, jak Anna Holtz v podání Diane Kruger diriguje napřed Beethovenovi, aby sám se svou hluchotou dirigoval svou symfonii. I přes tento vtipný moment filmu(vyjma několikrát odhalenou chlupatou hruď Eda Harrise) mě uchvátila scéna kde při dirigování kopíruje sám kameraman náladu hudby a její dozvuky gradují i s třesem obrazu což je brilantní nápad podobně jako následná forma toho, co asi Beethoven slyšel při potlesku a také jedna z posledních scén kde Beethoven diktuje svou představu další symfonie a popisuje její význam slovy - skoro až literárně. Podle mě film zobrazuje skladatele takového, jaký skutečně byl, ale k plné dokonalosti mi chyběla nějaká těžce popsatelná maličkost. Chválím Eda Harrise a Diane Kruger. (11.01.2013)

Dějově mě film jaksi minul, ale jak zazněla božská Beethovenova díla, tak to byla boží fascinace, to nepopírám. Dost pochybuji, že Ludwig van Beethoven, skladatelský zjev to nevídaný, se takhle nějak opravdu ve skutečnosti nerudně projevoval. I když si samozřejmě nemůžu být jistý. Nicméně nebýt té hudby tak nadšení z filmu zcela vyprchalo. (19.05.2013)