Här har du ditt liv
Here Is Your Life
Režie:
Jan TroellKamera:
Jan TroellHrají:
Eddie Axberg, Gudrun Brost, Ulla Akselson, Rick Axberg, Holger Löwenadler, Allan Edwall, Birger Lensander, Max von Sydow, Ulf Palme, Jan-Erik Lindqvist (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Kluk z dělnické rodiny, kterému onemocněl otec, musí začít pracovat, aby uživil celou rodinu. Drsný příběh o dospívání ve Švédsku na začátku 20. století. (Netflix)
Recenze (17)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Nejlepší film o fyzické práci. Nelze se nětěšit na další Troellovy tříhodinové eposy, které brzy vydá Criterion. ()
„Cestuješ, vidíš nová místa, potkáváš nové lidi... je to opravdový život...“ Očekekával jsem schematickou agitku o třídně uvědomělém dělníkovi, dočkal jsem se krásného poetického dramatu jedince na pozadí jedné historické epochy. Inu, tohle je další skvost, který dokazuje, že švédský film 50. a 60. let není rozhodně jenom Bergman. Kousek cesty a filosofie v několika letech chlapce na prahu dospívání, životapoznání a v doprovodu tvrdé fyzické práce je zpracován v stopáži na první pohled děsivě dlouhé, ale současně v precizně vystavěném příběhu a jednotlivé scény jsou filmařsky nádherně nasnímáné tak, že film dokáže po celé tři hodiny plně upoutávat pozornost a nejednou i fascinovat. Velký epický příběh po celý čas doprovází stylizované lyrické pasáže, v nichž si režisér Troell často osobitě pohrává s barevnými filtry i střihem a přínáší ve výsledku pocitově bohaté filmové vyprávění, skrze které v další vrstvě zároveň vzdává krásnou poctu kinematografie. Nejen scény z promítání starých němých filmů, provozování kino podniku a rozprav Olofa s postavou režiséra na mě pocitově silně zapůsobily. „Žijeme v hořkých časech... a v této době nám může právě umění dodat sílu i radost,“ říká Olof při jedném z promítání pohyblivých obrázků na plátně. Skoro se chce mi říct, že to vnímám v aktuální koronavirové době úplně stejně. 90% ()
„Tu máš svoj život,” ako na tanieri, Olof Persson, ktorý si jednak "túlavé topánky" dostal, keďže si dlhšie nikde neposedel, a tak si svoje zamestnania, ako také ponožky (vy)striedal, a to od počiatočného - splavovania vyťaženého dreva, ďalej cez tvrdú prácu v tehelni, a potom i na píle, cez konečne lepšiu pozíciu v kine, kde sa stávaš lepičom plagátov a predavačom cukroviniek (možno sa nakoniec vypracuješ až na premietača, chlapče ?), po lopotnú robotu na železnici, kde dokonca založíš odbory a bojuješ i o stávku za vyššie mzdy, o čom mimochodom prostredníctvom famózneho čiernobieleho obrazu (vy)rozprával švédsky režisér, kameraman a strihač v jednom - Jan Troell, a to konkrétne vo svojom oslnivom a majstrovskom debute z roku 1966, v ktorom si hlavnú úlohu zahral Eddie Axberg, ktorý sa následne objavil aj v režisérových skvostoch Vysťahovalci a Nová zem... Tento, takmer 3-hodinový snímok sa odohráva počas 1. svetovej vojny, kde sa síce nezastavím na kus reči s vojakmi v zákopoch, ale i napriek tomu je naprosto viditeľné, že sa nenachádzam v inej dobe, ako tejto, pretože skrátka dobovú výpravu i kostýmy, si nemožno spliesť s úplne iným časovým úsekom, než práve s týmto, a to ani nehovoriac o nemých filmoch za doprovodu sprievodnej hudby, na ktoré sa spolu s Olofom pozerám... Možno som očakával o málo viac, no ľutovať strávený čas tomuto filmu nehodlám ! ()
Musím přiznat, že obecně neoblibuji formát dospívání na pozadí historických událostí, protože z valné části si stárnoucí režisér řeší vzpomínky na první lásky, první sex, práci a pak někdo umře, třeba ta první láska nebo rodič, ale život jde dál, ačkoliv v zákopech se pořád bojuje či tak podobně... A někdy jde jen o řadu nechutných scén jako v Nabarveném ptáčeti, jindy pouze sled sexuálních scén, prostě podle nátury a vzpomínek (případně tužeb) rejžy. Podle tohoto filmu existuje v životě jen práce a smrt. Nikde nic veselého, milého, hezkého. Všichni umřeli, nebo umřou. V první hodině, jakmile dělal v nějaké nové práci, hnedle jsem si říkal, kdy někdo vyletí do vzduchu nebo si ruku uřízne, zavalí ho klády či tak něco. Depka. Co osm minut, to jedna tragická smrt. Pak se přejde od tvrdé práce k planému filozofování a od planého filozofování k politice a komunismu - ale ráj možná bude nakonec v USA. Navíc ten kluk byl ve své podstatě parchant - což víme už od té úvodní scény v lese - a sledovat nesympatického hrdinu tolik desítek minut je utrpení. (Budu se opakovat, ale zlaté Vonnegutovo pravidlo.) Pardon, ale ani jedno z těch nadhozených témat mne nebralo. Ale jinak kamera super, lokace, krajina, moc hezké, to klobouk dolů. Jen škoda, že Max von Sydow se v podstatě jen mihne. ()
Myslela jsem, že dám tento skoro tříhodinový film alespoň nadvakrát, ale dopadlo to tak, že jsem se od něho nemohla odtrhnout a najednou byl konec. Prožívala jsem Olofovy pracovní peripetie, s obzvláštním zaujetím pak všechno, co se týkalo začátků kinematografu. Drsnější a krušnější chlapcovy zážitky, kterých byla většina, dobře vyvažovala hravá kamera a hudba. ()
Přínosem tohoto snímku je v podstatě jeho úchvatná dokumentární hodnota, divák může vidět všechny možné druhy prací, které už dnes v reálu nikde neuvidí.. Příběh mladého Olofa se mi pod kůži však nedostal, putoval z jedné práce do druhé, od jedné ženy k další, byl přelétavý jako motýl a asi bych si možná mohla myslet, že byl nezodpovědný, takový fluktuant bez jakékoli kotvy... Natočené je to zajímavou formou, některé nápady výborné, chápu i ten kritický osten do let 1916-1918, dokážu pochopit, že podmínky byly nesmírně drsné, za spoustu práce (většinou dřiny) málo peněz.. A jen douška na závěr - nějak mi nebylo jasné, kam mizí postavy, např. ten mladý anarchista, pak ta dívka Maja, zapůsobilo to na mě divně.. ()
Švédsko je severská krajina a vidieť to aj tu na postavách a hercoch. Postavy sa mi naozaj zdali ako, keby sa ešte len rozmrazovali z tuhej zimy, ale to nie je problém len tohto filmu, ale zatial čo som sa zoznámil so Švédskou kinematografiou, týmto neduhom trpí veľa filmov z tejto krajiny. Takže je tu pomalé tempo, všetko sa tu neskutočne naťahuje a tá krutá stopaž je tu naozaj dosť prehnaná, lebo tento film nepatrí do kategórie dynamických, práve naopak, je pomalý a plynie pozvoľna. Najväčšou chybou filmu vidím v mapovaní totálne nezáživnej postavy, ktorá i keď žila v drsnom svete, tak jeho život aj tak nebol výnimočný a ani mimoriadny. Ten začiatok, keď sa hlavná postava pretĺkala ťažkou robotou a len moment ho delil od smrti na mna ešte zapôsobil. Lebo prehliadka pracovných pozícii a pracovných návykov bola slušne prezentovaná, ale ako náhle sa chalan rozhodol zmeniť zamestnanie, tak tá pútavosť začala rapídne klesať. Lebo poslíček v kine alebo robotník pri lokomotíve už nie sú ani drsné a rozhodne ani pozoruhodné. Aj keď aspoň to kino ukázalo silu filmu a aj keď ešte v tej dobe sa film len rodil už vtedy bol silnou súčasťou bežných ľudí. Je fakt, že práve tento film by som púšťal na školách, aby detská vedeli ako žili a hlavne vyrastali niektoré generácie a hádam by si konečne začali vážiť v akej dobe vyrastajú teraz. Film ma v sebe pekne posolstvo, ktoré je aktuálne aj teraz, len škoda, že sa pán režisér rozhodol na tak krutú stopaž. Keby sa film skrátil, rozhodne by bol atraktívnejší a zaujímavejší, takto bol často jednotvárny a nezáživný. Je to 22 film z diskusie V.R.K a žial tento počin má až tak nenadchol, silné 3*. ()
Režisér Troller dokázal film obohatit o mnoho úměleckých nápadů jako je náhlý flashback v barvě se sépiovým vizuálem, koláž projížděk Olofa na kole s dívčí kolegyní, stopování jednotlivých záběrů nebo kamerové nápady, kdy například zprvu zhora stolu vidíme boty a až pak obličeje postav. Uznání si tedy zaslouží nejenom zobrazení starých časů, kdy lidé uchvátily první filmy, ale z dnešního pohledu už také samotná starosvětská poctivá filmařina, kvůli které se mi nechce jít pod tři hvězdy. Protože jinak je to v podstat obyčejná sociální balada natáhnutá do skoro tříhodinového (!) filmu se stoprocentně realistickým hrdinou, který se celou dobu tváří stejně. Filmy, které na velkém prostoru zobrazují život jedné postavy, mohou být zajímavé, tady toho Olof vyzkoušet fakt hodně, ale zároveň jsem si k němu nevytvořil žádný vztah. ()
Za časů první světové války v neutrálním Švédsku formuje mladý dělník svůj vztah k životu. 1) Snímek názorně ilustruje důvody popularity levicových ideí ve své době._____ 2) Názorně je podán Olofův vývoj jak emancipační, tak i politický._____ 3) 19letý přitažlivý herec (jindy též zvukař) Eddie Axberg (hlavní role - Olof Persson) byl jasně trefa do černého. Zamlouval se mi i 22letý Stig Törnblom (anarchista Fredrik)._____ 4) 35letý režisér, spoluscenárista, kameraman a střihač Jan Troell svůj celovečerní debut zvládl skvěle a rád se kouknu na jeho další díla. Vše, co je ve filmu zajímavé (scénář, režie, kamera, střih), jde především na jeho účet. Spolu s výbornými typově přesnými herci nabízí snímek silný zážitek._____ 5) Přesto dávám jen tři hvězdičky. Může za to nejen silně depkoidní začátek filmu (až do práce na pile včetně), ale i samo téma, prostředí a doba vůbec. Ale moc na mě nedejte, film je to fakt dobrý. ()
Filmový Bildungsroman, ve stylu Goetha, Kellera nebo Gorkého (jeho jméno zde také padne). Střední škola "mimo lavice": nové předměty, noví učitelé, nová prostředí, nové myšlenky, a samozřejmě nové ženy. A přitom neuhnout od toho, co je dané uvnitř, ať už jakýmkoli způsobem. Jan Troell tady není takový pefekcionista (jako později), občas zkusí to a občas ono, podobně jako Olof Persson, sympatický hlavní hrdina. Pozn. 1: Tak jako Olof začínala tehdy spousta komunistů. Moje matka (92 let), která byla vždycky proti společnému majetku, mi o nich někdy vypráví, zvláště o zakládajícím členu KSČ ve Žďáře nad Sázavou, Tobiášovi, který ji (jako holku) měl velmi rád. Pozn. 2: Nevím proč zrovna u tohoto filmu jsem si uvědomil, jak jsem jím nakažen, či zkažen; když vidím klády, tak s tím, že na někoho spadnou, když vidím katr, tak s tím, že se někdo pořeže, když vidím železniční vagony, tak s tím, že někoho rozmáčkou - a přitom sekvence z nádraží byly v tomto filmu velmi zdařilé. ()
Jeden z prvych filmov rezisera Troella, pribeh o drsnom zivote vo Svedsku v 20. rokoch minuleho storocia. Drsne, ako pise sam zivot : 77 % ()
Natočené to má Troell úžasně a s nejedním dobrým filmařským nápadem, ale popravdě jsem od těch tří hodin čekal víc, než jen prosté zobrazení protloukání se životem jednoho kluka. Ano, vypovídá i o pracovních poměrech na začátku 20.století ve Švédsku a ten obecný sociálně-kritický ráz tam je dost znát, ale od tříhodinového filmu čekám prostě víc, nehledě na to, že tyhle další vrstvy by z příběhu plynuly tak jako tak. A věnovat se víc než jedné postavě by se u něčeho takového mělo automaticky, nebo aspoň pořádně věnovat té ústřední - proč ten kluk opustil rodinné zázemí a šel hned makat jsem odtušil, ale nedá se říct, že pochopil. A ani pak se nedá říct, že by se tu Troell snažil víc vykreslit jeho charakter, prostě ho nechal procházet různými pracemi a místy a hotovo. Nejlíp je na tom zobrazené, jak toho kluka ovlivňovalo a formovalo okolí, což se pochopitelně odrazí v závěru, ale ani to mě tolik nenadchlo, abych na základě toho dal vyšší hodnocení. Mimo formu se mi aspoň ještě líbil ten "cestovatelský" formát - od místa k místu, od jedné práce k druhé; být to road movie, získalo by si mě to víc. A málem bych zapomněl zmínit scény z kina ukazující jak krásu a nefalšovaný divácký úžas z němých filmů, tak i scény z práce, která by mi byla ze všech zde prezentovaných určitě nejpříjemnější :-) Takhle jen vnímám určité kvality, ale nechává mě to poněkud chladným. Podobně jsem ale vnímal i následující Troellův film Ten musí z kola ven, který mi přišel podobně nedostatečně propracovaný, ale byl na tom líp, než tohle, takže určité zlepšení za tu dobu udělal. A s tímhle faktem se někdy podívám i na Vystěhovalce, které už mám v plánu dlouho a neustále je odkládám kvůli jejich stopáži. Silné 3* ()
Kluk se stastnou povahou v nestastne dobe ()
Drsný ako drsný. Skôr len také prebíjanie sa životom, v ktorom chlapec musí makať už od svojeho tínedžerského veku. Je síce fajn, že práca je aj viackrát názorne prezentovaná, mám rád keď postavy vo filmoch reálne pracujú, a nie je to len krovie v pozadí, lenže práve tieto pasáže filmu sú dosť naťahované. Viacero prvkov je podľa mňa zbytočných. Film je čiernobiely, aj keď jeden flešbek vedľajšej postavy je paradoxne točený farebne. Mladučký chlapec vo veku 15-16 stíha obšťastniť 3 rôzne ženy - akoby tam erotiku niekto nasilu pretláčal. Sociálna až nechutne ľavicová kritika je ako päsť na oko a kazí počiatočne dobrý dojem. Celkovo ma to príliš nenamotalo, viackrát nudilo; Jan Troell natočil aj oveľa lepšie filmy - či už Nová Zem alebo predovšetkým Vysťahovalci. ()
Troell není jen výborný režisér, ale i kameraman, což je ohromná výhoda. Tím pádem hodně spoléhá na vyprávění obrazem, a to mám ráda. Jeho kamera střídá různé nálady, každý záběr je výtvarně promyšlený, a to ve všech momentech. Natočil sice sociální drama, ale dívá se na tehdejší dobu pohledem svého nezkušeného mladičkého hrdiny, který bere život takový, jaký je a dokáže se z něho radovat. A i když mě poslední část bavila méně (protože když se řeší politika, tak na poetiku už nezbývá prostor), tak uznávám, že k celkovému obrazu té doby a k vývoji hlavní postavy i to prostě patří. ()
Olofa mládenca vo Švédsku počiatkom storočia dvadsiateho príhody a skúsenosti. Ako 14 ročný dorastenec začne z existenčných dôvodov manuálne makať v drevospracujúcom priemysle, kde je bezpečnosť práce neznámy pojem a drsný pracovný kolektív vyznáva alkohol a násilie. Neskôr sa vypracuje v podstatne menej fyzicky namáhavom priemysle zábavnom na pozíciu plagátov lepič a karameliek predajca. Nasledujú ešte striedavé pracovné anabázy čo by v lunaparkovej strelnici vzduchoviek nabíjač, putovný filmov premietač, v kováčskej dielni do pahreby dúchač alebo vlakových súprav údržbár. Nechýbajú nejaké milostné eskapády, študovanie spisov Kropotkina a zakladanie socialistických buniek v očakávaní revolúcie. To všetko za clivých tónov ťahacej harmoniky. Príbeh trochu rozháraný, ale dobrý, herecké výkony príjemne civilné, po filmovej stránke skvostné kamerové zábery, miestami trochu skĺzavajúce do artovej nudy. Stopáž výrazne celovečerná, ale stále sa niečo deje. PS: Hlavný hrdina mi silne pripomína mladého Tomáša Juřičku. ()