Quo Vadis?
Quo vadis?
Režie:
Franco RossiKamera:
Luigi KuveillerHudba:
Piero PiccioniHrají:
Klaus Maria Brandauer, Frederic Forrest, Cristina Raines, Annie Belle, Max von Sydow, Ángela Molina, Gabriele Ferzetti, Leopoldo Trieste, Barbara De Rossi (více)Obsahy(1)
Adaptace historického románu Henryka Sienkiewicze vypráví příběh radikálního římského císaře Nera a lidí žijících v dobách jeho vlády. Římský voják Marcus Vinicius se zamiluje do křesťanské dívky a posléze přijímá její víru. Je nucen bojovat po boku svého císaře, proti svému novému náboženskému vyznání, jinak by mu hrozila smrt. Zažívá, jak duševně nemocný Nero ovlivňuje životy lidí svými brutálními útoky proti křesťanské víře, kterou nehodlá akceptovat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
Dlóóóuhá, zbytečně natažená verze, která mě navíc ani neoslovila a byly v ní namíchané i nebezpečné prvky včetně okultismu. Tuto verzi tedy dál nedoporučuji... Pochválit musím akorát výběr Nera - ten herec jakoby to ani nehrál, natolik přesvědčivý byl... ()
Polské zpracování je nejlepší.! ()
Velkoryse rozmáchlá adaptace polské předlohy, která na rozdíl od polské verze je uvěřitelná a inteligentnější, možná i více než samotný Sienkiewicz. Imponuje mi zejména, že za základ všeho uvažování o náboženstvích je vzata postava Petronia s jeho skepticismem a někdy až cynismem ke všemu, co hloupou vírou v jakékoliv Bohy zavání. Symbolický je závěr, kdy morálně zvítězivší křesťané opouštějí krvavý neronovský Řím a vyjíždějí vstříct své právě vzniklé krásné ideologii - s protižidovskými pogromy, inkvizicí a pálením čarodějnic. ()
Na to, že měl seriál stopáž 360 minut, podle mého názoru příběh odflákli. Vůbec zde není vyobrazen postupný vývoj vztahu mezi Lygií a Viniciem jak je tomu v knize, což mi asi vadí nejvíc, jednoznačnou výhrou byl ovšem Klaus Maria Brandauer v roli Nera. Pro mne zůstává doposud nedostižnou verzí film z roku 1951. ()
Výpravná televizní adaptace s Klausem Mario Brandauerem jako císařem Nerem. ()
Čtyři dávám spíš proto, že Římani nejsou zrovna nejoblíbenější histrorický prostředí, který znám. Kvalitě filmu jinak nic nevytýkám. ()
Vyborny film o vlade rimskeho cisara Nerona /54 - 68 po Kristovi/ v Imperiu Romanu so vsetkym, co k tomu patri : hrozovlada, poziar Rima, prenasledovanie prvych krestanov ..... 87 % ()
„Quo vadis, Domine? (Kam kráčíš, Pane)?“ ptá se sv. Petr a Ježíš Kristus mu odpovídá: „Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mě ukřižovali podruhé.“ Ke slavnému dílu nositele Nobelovy ceny za literaturu Henryka Sienkiewicze mě přivedl při studiích na VŠ můj profesor a vřele jeho doporučení předávám dále všem, kteří se zajímají o téma nelehkých počátků křesťanství na půdě starověkého Říma, pronikání nové morálky a idejí do antického světa vyznávajícího do té doby mnohačetná bájná božstva. Kniha o něco více rozvíjí citový vztah mezi Lygií a Viniciem, ale jinak je film její věrnou kopií. Navíc díky staršímu roku vzniku není zanesen moderním marasmem v podobě počítačových efektů či do dnešní doby upravených dialogů, což považuji u historických filmů za velké plus. Občasné viditelné kulisové úpravy ulic starověkého Říma působí nerušivě. Z herců kladně vyčnívá Klaus Maria Brandauer, jeho psychicky narušený císař Nero je díl od dílu více a více šílenější, divák se snadno vžije do atmosféry strachu, která panovala mezi jeho nejbližšími. Příjemným bonusem je pak vedlejší postava svatého Petra ztvárněná Maxem von Sydowem, herce jehož jsem si oblíbil především ve filmech Ingmara Bergmana. Poctivá pětihvězdičková italská filmařina, i přes délku 360 minut bych se podíval klidně znovu. ()
Někoho může odradit stopáž snímku či zdlouhavé vyprávění či rozmluvy. Co však stojí za to, aby tento seriál dosledoval milovník filmů a je herecký koncert Nerona, herce co si zahrál i skvěle Dantona. Potěší i vedlejší role Šimona tedy Petra. Český či slovenský divák tu zaznamená i Kláru ze serálu Teta. ()
Miluji tenhle příběh, ale tohle zpracování je trapné a místy vysloveně ubohé. Scény s vraždění křesťanů doporučuji raději přeskočit, jinak Vám hrozí újma. Nelíbí se mi výprava, herecké výkony mi připadají nepřesvědčivé a vyprávění příběhu toporné. Zpracování z roku 1951 nebo 1924, to je úplně jiná káva. A nakonec, ve srovnání s tímhle je dobrá i verze z roku 2001! ()
Slabší tři. Z dnešního hlediska je příběh příliš zdlouhavý a způsob jeho prezentace na mnoha místech nudný až uspávající. ()