Ägget är löst!
The Softening of the Egg
Režie:
Hans AlfredsonScénář:
Hans AlfredsonKamera:
Lars SvanbergHudba:
Alfred JansonHrají:
Gösta Ekman, Max von Sydow, Birgitta Andersson, Hans Alfredson, Anna Godenius, Börje Ahlstedt, Meg Westergren, Stig Ossian Ericson, Jim Hughes, Jan Wirén (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Černá komedie z roku 1975 o osudovém střetnutí mezi diktátorským otcem a majitelem podivné továrny na zpracování vajíček a jeho vzpurným synem. (Netflix)
Recenze (21)
Tenhle prazvláštní severský mix různých žánrů neříkám, že šel úplně mimo mě, ale nijak speciálně jsem se s ním ani nepotkal. Dokud to v první polovině jede v tý rovině absurdní černý komedie tak to funguje jakž takž dobře, ale ta druhá s předáváním poselství už šla trochu mimo mě. Ano chápu co se nám film snaží říct, ale obávám se že na návrat k přírodě a tradičním hodnotám je v dnešní době už trochu pozdě. Přesto nezaujatý průměr.55% ()
„Slípka, zadek, art, podnikání start.“ Zda a jak slepice snášejí absurdní art známo není, leč Omnibus by příště raději snášel vejce než další Vejce. Nebo si vzadu do kalhot, dle návodu, zasunul NIXiTCH, geniální švédský vynález hodný Járy Cimrmana. V Čechách kupodivu zatím nepatentován, vhodný pro start-up. Jak jsem si užil exkurzi do Alfredsonovy drůbežárny? Asi jako Gösta Ekman otcovraždu a pokus o incest, s výsledkem tristním. Stovky nosnic sice vyzobaly žánrový mix sociální satiry, grotesky s prvky surrealismu a oidipovského dramatu. A v jezírku jsem si rochnil a fajně obrůstal žabincem, provázán s přírodou. Bohužel ale, i přes intenzivní namáčení „chytrého a dobře strukturovaného“ scénáře, musím konstatovat, že mi to přišlo nějaké... suché. KVÍZOVÉ KVOKÉNKO: [][] Chceme-li si užít „kritický pohled na společnost“, podíváme se: A) Do slepičího zadku. B) Na Vejce... C) Na O kuřatech... D) Na tv zprávy a do zrcadla. [][] Odpověď C) je správně, D) je neutrální, A) a B) jsou dvě rovnocené, stejně špatné možnosti. S Vejcem jako s bouřkou, hlavně se z toho nepo... Třikrát to zaťukám, lžičkou na skořápku. ()
To, co zbytek světa objevuje v posledních pár letech, kritizoval Alfresdon již před téměř půl stoletím. Mimo jiné rozevírá i náruč osobnímu green dealu bez nutnosti popsat stohy papíru, projednat stovky hodin a stejně nic nevyřešit. Jo, kdo chce, skočí do rybníka, ostatní si mohou pořizovat škrábátka na různé tělesné výčnělky i otvory. Max von Sydow v roli otce je ztělesněním všeho, co lze nenávidět na korporátu. Na rozdíl od Bardema v Dobrém šéfovi nemá smůlu na podřadné herce v ostatních rolích. ()
Poprvé jsem z tohoto filmu zůstal v šoku a zároveň oněměl úžasem, opakovaně si ho vychutnávám snad ještě více... Absurdní (tragi)komedie se sci-fi prvkem nabírá největší grády, když se v polovině přesune z moderního světa přímo k oblíbeným kořenům tradiční severské kultury, to jest motiv spjatosti člověka s přírodou. V této části nechybí ani nádherné kamerové záběry v přírodě, pro starší skandinávské filmy typické, ovšem Alfredson nabízí tento motiv v tak originálním a absurdním balení, že by mu mohli závidět i zkušení hastrmani z českých rybníčků. Naprosto neočekávatelný vývoj děje, který spěje k velice trefné kritice konzumní společnosti, si na svých bedrech pevně drží osobitý nadhled, neotřelý absurdní humor, ale také po celý čas skvělý výkon Gösty Ekmana, u nějž místy taky žasnete, co vše byl schopen pro svou roli podstoupit. Navíc mu ještě naplno v netradiční komediální roli konkuruje sám velký Max von Sydow v postavě diktátora rodiny i továrny. Určitě jde o jednu z nejoriginálnějších komedií, jaké jsem kdy viděl, a současně výborně propracovanou, včetně myšlenky a poselství. Myslím, že to naprosto trefně vyjádřil ve svém komentář uživatel Pafl, když napsal: "... zatímco v Americe 70. let se kritici rozplývali nad imaginací Nového Holywoodu, ve Švédsku se točily filmy, jaké si dnes ani nedovedeme představit. Prvotřídní." [100%] ()
Anarchistický návod pre vydedencov, ktorí by všetky svoje starosti chceli nechať plávať (doslova). Na druhej strane tu prítomné splynutie s prostredím by v prenesenom význame hlavnej postave závideli aj kariérni oportunisti. S označením "podobenstvo" by som bol opatrný. No rozhodne je o čom premýšľať. Úvod filmu ma nezaujal, jazero naopak veľmi, a koniec to umne spojil. Ale nesmial som sa. Sú komédie a komédie, toto bola tá druhá kategória. ()
Absurdní alegorie na současný konzumismus, která žel podle mne nemá ujasněné, co přesně chce říct, a která má timing naruby - místo hodiny sžíravého představení debility dekadence a půl hodiny poselství to chtělo otočit, dekadenci se věnovat ze všeho nejméně, a místo toho promyslet ten konec. Takhle se to rozpadá na dvě nestejně dlouhé poloviny, kde sice sem tam zazní dost chytrý postřeh, občas dobrá hláška i fór, ale celkově to moc konzistentní není. Zahrané je to skvěle, dokonce na skoro bollywoodskou písničku dojde (a jak ona, tak tulák mají ke konci svůj jistý význam), ale málo platné, tu myšlenku opravdovou, velikou, to velké téma, to se mi v tom hledá těžko. Buď to měla být absurdní parodie na velkopodnikatele a korporace á la Křidýlko, nebo stehýnko (kde ten příběh funguje daleko líp a přesněji), nebo to měla být rovnou eko agitka s mírným postapo nádechem, ale takhle to není ani jedno. Btw, incestní scéna mi přišla úplně mimo mísu. ()
Natvrdo řečeno tohle je ulítlost non plus ultra, nicméně podařilo se mi zachytit sdělení i myšlenku a to se počítá i cení.. Max von Sydow má dostatečné charisma i herecký um, aby mohl věrohodně sehrát roli despoty a Gösta Ekman vypadá místy opravdu slabomyslně, dokonce bych mu možná uvěřila i to, že uvízne v kaluži mezi lekníny.. Mýma očima žánrově nezařaditelné a tento absurdní styl není mým filmovým šálkem.. ()
Prvých tridsať minút mi prišlo veľmi slabých a to hlavne kvôli tomu silenému humoru a práve preň som aj rozmýšľal, či film nevypnem. Ale ja sa málokedy vzdávam a teraz to nebolo inak a urobil som dobre. Po tých nevýrazných 30 minútach v ktorých sa film niesol v naivno infantilnom humore, tak režisér celkom zmenil stranu a to mu len chválim. Max von Sydowa mam celkom rád, ale tu bol nevýrazný a myslím si, že ani jemu táto postava moc nevoňala a bolo to vidieť a práve v tej dobe sa začínala spanilá jazda Gösta Ekman alias Stana Laurela. Tá jazda začala na lodi, išla cez múzeum a skončila bravúrnou scénou v jazere. A to som nechápal pred filmom, keď som čítal komentáre, prečo každý spomína jazernú scénu, ale hned po nej som to pochopil, prečo ju malo komentujúcich vynechalo. A práve scéna z jazera bola zaujímavá, netradičná a prenádherne spracovaná. Mala i také seriózne posolstvo o tom, že sama matka príroda zariadila, aby postava sama na vlastnej koži zistila, ako je ťažké v prírode prežiť bez pomoci. A ked príroda zistila, že je pripravený pobiť sa o kúsok šťastia, tak ho jednoducho vyvrhla na zem a on ako človiečik z druhou šancou musel začať takmer od znova. Je tam cítiť neskutočnú iróniu, ale ktorá je dávkovaná pekne postupne a bez nejakých náznakov trápnosti. Znázornená krajina zužovaná nedostatkom vajec bola ťažká hovadina, ale i to malo koniec koncov svoje opodstatnenie. Tak Max von Sydow ma nenadchol, ale zato Gösta Ekman bol úžasný. Každý jeden nechápavý pohlaď či gesto som mu veril a zahral to cele znamenite. Neuveril by som, keby som to nezažil na vlastnej koži, že ako na začiatku som bol rozhodnutý dať maximálne slabé 2*, tak na konci to už bolo na silne 4*. Toto bude asi skokan roka. Štvrtý film s diskusie V. R. K. a som sám prekvapený, ako mi film sadol i na ten nešťastný rozbeh. ()
Při návštěvě alternativního divadelního představení se vám může často stát, že se dočkáte výjimečného zážitku. Jindy ale narazíte na utahanější kus, kde sice vnímáte pokusy tvůrců o originalitu, ale brzy v hlavě začnete odpočítávat konec a domů odcházíte s menším rozčarováním. Podobné pocity jsem vnímal během závěrečných titulků Příběhu natvrdo. Po celou stopáž jsem obdivoval, jak je snímek natočený a vůbec jak si tvůrci vyhráli s výtvarnou stránkou. Co naplat, ale když jsem po prvních dvaceti minutách začal koukat na hodinky. Film se potácí mezi absurditou a prvoplánovostí, ale zasmál jsem se pouze jednou, při odkazu na grotesky Laurela a Hardyho. Vždy, když začínala nějaká další dějová pasáž, jsem se těšil, že se mi snad podaří "zabrat" (nejvíc nadějně to vypadalo u výletu do Kodaně), ale nepovedlo se. Na komedii filmu dost schází tempo, řadu míst by pomohlo rozhýbat použití vhodné hudby. Max Von Sydow sice hraje v komedii, ale nikoliv komediální roli a je znát, že se necítí jako ryba ve vodě. Gösta Ekman je ovšem přesný (jak píší kolegové, starší kopie Martina Freemana) a určitě nezatracuji nápad se podívat na nějaký jeho jiný film. Myšlenka filmu je výsostně aktuální ("Alespoň jsem měl vizi", co Mr. Musk?), ale šampiony v absurdních komediích u mě rozhodně zůstávají Britové. ()
„Vejce“ předběhlo dobu - obávám se totiž, že film, resp. jeho rozuzlení bude s unikajícím časem, jenž nám zbývá k radikální změně kurzu stran ekologické politiky a z toho jakés takés záchraně životního prostoru, čím dál aktuálnější. Inu, že je to pěkně pomyšlení, že v jistém ohledu o brzkém zítřku nejpravdivěji vypovídá takřka padesát let stará absurdní komedie? Jak k tomu mohlo dojít? To víte, severské národy (tedy i Švédové) vždy byly citlivější na exploataci přírodních zdrojů. ___ Aby těch na mou maličkost až podivuhodně sebejistých tvrzení nebylo málo, troufnu si v tomto už tak troufalém (má pramalá zkušenost se švédskou kinematografii mě neopravňuje k generalizujícímu výroku, s nimž přicházím o dva řádky výš + určitě se můžete ptát, kde beru tu jistotu, co se stane v budoucnu; nepovím!) komentáři ještě tvrdit, že film by se jistojistě líbil Sigmundu Freudovi – se všemi těmi jeho Oidipovskými komplexy a myšlenkami na to, že „každý syn si přeje vidět svého otce mrtvého“. Otec se zde totiž od prvních minut s železnou rukou rozpíná nad synem, vládne mu a vytyčuje mu „oběžnou dráhu“, nakonec i onen zoufalý čin, kdy se syn SPOILER rozhodne proti otci vztáhnout ruku a pokusí se jej zastřelit, nakonec vyznívá tak, že naplňuje otcovský odkaz, než že by z něj vyvazoval, stává se jim bezděčně stejně tak agresivním a nemilosrdným, mužem jdoucí přes mrtvoly, toto pak ztvrdí tím, že se pokusí nahradit otce v rodičovském loži; naštěstí, či naneštěstí (?) otec pokus o atentát přežije, svého syna jakožto konkurenta a mladší náhražku sebe sama zapudí, čímž mu dá nejlepší dar, který mu mohl dát – možnost zařídit se v životě podle svého. SPOILER Díky za tip Willymu K., vždy, když se budu škrabat na prdeli, tak si na tenhle film vzpomenu (a to není málo). A taky si na něj vzpomenu vždy, když uvidím Martina Freemana, Gösta Ekman mu je – aspoň v tomto snímku – hrozně podobný, až se ptám, zda-li nebyli v přízni? Asi ne, to ale nevadí, svět se kvůli tomu nezboří! 75 % ()
A tak jeho požadavky na život klesly na ty nejzákladnější. Dobrý lov, teplé slunce, mírný dešť, mír. Ale postupně...protože z absurdních nesmyslných cynických gagů (sebevražda stoličkou.:D) satirického dění z vysokého podnikání a podlezávosti se snímek dokázal posunout k naprosto nepředvídatelnému vývoji děje a ve výsledku se přetavit k anti-utopické vizi budoucího světa, až k totální adoraci útěku z civilizace a doslovnému splynutí člověka s přírodou... od marného apelu (To zvládnete. Musíte mi věřit. To zvládnete. Musíme získat zpět naší Zemi. Musíme se znovu narodit.), až po poetické zakončení s úprkem do lesa, nadechnutím, pohlazením větve, utrhnutím kopretiny a vtrhnutím za přítelem do vody. Dneska je mrazivý zimní den. Tohle je film ideální na nějaké jarní toulání lesem. A i když nejsem zrovna vodomil (diplomaticky řečeno), tak až na jaře nebo parném létě uvidím rybník, případně budu svědkem nějakého koupaní nebo mě někdo donutí ho podstupovat (ano, i k tomu už párkrát došlo), asi už z hlavy nedostanu ponořeného hlavního hrdinu.Ten tady zažil opravdu neskutečně věci a já zase viděl i například jeho detailní žvýkaní leknínu...Takže opravdu, kam se hrabou hastrmani! A já bych dodal: i všechny přírodovědné dokumenty! Ty jsem vždycky nesnášel. Ale tady mě ten koloběh přírody za přímé účastí hlavního hrdiny, jeho jindy vtipných, jindy uklidňujících komentářů (které jsem jen místy už malinko nestíhal pobírat) a příjemné hudby bavilo sledovat a byl to docela zážitek. Kdo by to asi takhle dlouho o samotě vydržel? Ale možná ještě jednou postupně....Byla to moje první zkušenost se švédskou absurdní komedii a musím říct, že pro mě měl film hlavně ze začátku takovou zvláštní atmosféru, která mě v první polovině místy hodně bavila, místy míň. Začátek se skvělými gesty a posunky Gösta Ekmana (už to dávalo značit o jaký půjde mimomřádný výkon) u obyčejné přípravy snídaně za doprovodu romantické snové písně (♪Občas je život šedivý a nudný, a přesto se usmívám - ó přesně tak!) byl fascinující. Ale třeba chvilky s výletem do Kodaně mi přišly zpočátku zrovna jako nudné a zbytečné, ale pak jsem je celkem ocenil jako zajímavé poetické okénko, kde jsme poprvé poznali hlavního hrdinu jinak než jako ňoumu. Jen ta jeho ženština mi přišla taková divná (:D). A líbačka s matkou byla zrovna WTF.:D To jsem si říkal, co z toho ještě vůbec vyleze (:D). Od ústřední pasáže s rybníkem už jsem ale ani nestíhal nic vyčítat a jenom jsem zíral.... A na konec dobrý. Vlastně zatím určitě jeden z nejlepších filmových nového roku. Bylo to vtipný, nepředvídatelný, pestrý, dokonce i já jsem v tom našel určitý podobenství (:D), dokonce i sociální rozměr, když se zprvu vyhozený tulák ujal synátorka vyhazovače. Ve chvílich s puškou to bylo i docela napínavé...A hlavně jsem nikdy neviděl film, který by na mě působil tak přírodně (:D). Ale já vám to nepopíšu....to se musí vidět. Hlavně pro vás, vodomilové, vodníci, milovníci přírody nebo dokumentů!!! ()
Magický surrealismus ve švédské filmové praxi. 1) Film nic nepředstírá. Už úvodní scéna jasně ukazuje, jakému humoru potažmo jakému vidění světa bude divák vystaven._____ 2) Film je jako chameleón. Začíná jako komedie, pak přepne do dramatu, aby pokračoval jako jakýsi přírodopisný snímek. Pak se změní v postapo svého druhu, které přeroste v náznak proletářské revoluce, až nakonec skončí jako ekologická agitka s vyzněním, které je dnes snad aktuálnější, než v době vzniku._____ 3) Film překvapuje. Předem neodhadnete, co se bude dít. Nenudil jsem se ani chvilku._____ 4) Film baví. Dělníci nadšeně pojídající vejce se mi zaryli hluboko do mysli stejně jako neopakovatelný majitel továrny ve všech svých excentrických projevech. Jeho syn je ale podán dost rozmazaně a nevýrazně, jeho chování je nevěrohodné a jeho názorový přerod těžko uvěřitelný. Ostatní figury byly jen ilustrativní._____ 5) Film je akční. Od okamžiku, kdy se syn rozhodne něco podniknout, už nejde o zábavu, ale o ideový manifest. Film je stále zajímavý až napínavý s neočekávanými zvraty, ale už mě tak nebaví._____ 6) Film má dobré herce. Zaujal mě pěkný 36letý Gösta Ekman (syn) i parádní 46letý Max von Sydow (otec, majitel továrny)._____ 7) Slepice v klecích tehdy zřejmě nikoho nepohoršovaly._____ ()
Ať přemýšlím jak přemýšlím a prohrabávám paměť, tak si nemůžu vzpomenout na něco, co by bylo podobné této švédské podivnosti a to i přesto, že mám vcelku severskou kinematografii jakž takž zmáklou. První polovina snímku je totální absurdní taškařice, vyloženě sled bláznivých scén za sebou, aniž by to nějak zvlášť narušovalo rytmiku děje. Musím říct, že se mě z toho už začínala točit hlava a když přišla incestní scéna, tak už jsem si říkal WTF? Pak přichází druhá polovina a děj se otočí o sto osmdesát stupňů a z absurdní frašky se vyklube postapokalyptické podobenství. Vskutku zajímavé a originální pojetí. Nerad bych vyzradil něco bližšího, já jsem nechtěně zahlídl spoiler a pak chybí ten pravý efekt překvapení. Každopádně tenhle netradiční bizár má i hluboké poselství. Kdo si chce užít Maxe von Sydowa trochu jinak, určitě doporučuji, mimo něj je výborný i Gösta Ekman a jeho proměna. Abych nezapomněl na hudbu, ta je zde složena převážně z dechových nástrojů a má parádní dynamiku! Díky Willy za další výlov z archívu (nebo rybníka?) :D ()
Prostřední část mi přišla krapet slabší než vše ostatní, ale jinak snad ani nemám co vyčítat. Tohle byla prostě úžasně napsaná, natočená i zahraná (navíc s Max von Sydowem v komediální roli! - a musím vyzdvihnout i Göstu Ekmana, který mě zde zaujal mnohem víc, než v Jablečné válce) absurdní komedie plná geniálních nápadů, vypointovaných gagů a příběhem, který nejen že opravdu to podobenství v sobě má, ale zároveň je vlastně i sci-fi, která po celou dobu vystřídá hned několik subžánrů svého žánru, včetně postapa. A dospěje to i k pěkné, nenásilně podané myšlence a i ta kritika konzumu zde funguje velmi zdařile. No a nedá mi to a musím zde přijít s jedním interním vtípkem, kteří pochopí asi jen ti, kteří v dětství taktéž narazili na jeden silně bizarní youtubový trend - pokud jste se někdy chtěli stát vodníkem, zde máte krásně detailní návod :D Za mě tedy velká spokojenost, k plnému počtu rozhodně nemám daleko (a časem ho možná i fakt dám, Jablečné válce od stejného režiséra teď jdu přidat hvězdičku) a doufám, že to někdy uvidím znova. Jo, a musím poděkovat i Willymu Kufaltovi, díky kterému jsem to včera mohl vidět v perfektní kvalitě s českými titulky :-) Silné 4* ()
Paráda. Vejce mi sedlo a rozhodně jsem ho neviděl naposledy. Film nevnímám jako nějaké odlišné pasáže, přijde mi, že si celou dobu jede stejný absurdní styl. Hlášky a gagy mě pobavily a rozesmály. Myšlenka a poselství filmu jsou jasné, o tom už se tu rozepsali ostatní, jen dodám, že Očista lidství ještě nebyla dokonána (asi ani nikdy nebude, nemáme to v sobě) takže šup zpět do rybníka! "Pokud bude bouřka, zkus se neposrat." ()
Pozor spoiler! „To zvládnete, musíte mi věřit, to zvládnete. Musíme získat zpět naši Zemi. Musíme. Všechno se zdá být beznadějně zničené. Musíme se znovu narodit. Musíme získat zpět naši Zemi.“ Tak kvůli tomu závěrečnému poselství, jsem ochotný dát téhle švédské bizarnosti aspoň jakžtakž kloudné hodnocení. Pokud to celé mělo být podobenství na téma, jak se jako lidstvo šíleně chováme k naší přírodě a planetě jako celku, a jaké to může mít pekelné důsledky, pak asi OK. Zvláště v kombinaci s krásným záběry na přírodní scenérie. Ale jinak je to vrcholně absurdní. Počínaje vůbec tou ideou továrníka vyrábět z vajec plast, z něhož se vyrábí škrabátko na zadek. Jako WTF, říkal jsem si…. Ale tím ten výčet absurdit nekončí. Celá ta část, kdy továrníkův syn stráví extrémně dlouhý čas (včetně zimy) „v symbióze“ s přírodou na hladině jezera, nemá samozřejmě s realitou vůbec nic společného. Absurdní je zvláště scéna na zamrzlém jezeře, kdy se těsně kolem hlavy dotyčného prohání děti hrající hokej. A abychom těch bizarností neměli málo, dočkáme se ve filmu i incestu, čemuž jsem vůbec nerozuměl na rozdíl od přechozího pokusu syna továrníka zabít svého otce). Jak říkám bizarnost vedle bizarnosti.. Přesto díky Willy Kufalt za tip. Aspoň už vím, co za absurditu dokáže vytvořit švédská kinematografie… ()
"Pokud bude bouřka, zkus se neposrat." Je to také absurdné, až ma to bavilo. Vyjadrenie rôznych pocitov a postojov medzi členmi rodiny: vzťah otec – syn – matka, už len tento príbeh bol na zamyslenie. Ďalšia rovina bola o vzťahoch šéf podniku – zamestnanci. Tretia rovina sa niesla v úvahách o hľadaní šťastia v živote (bezdomovec, vzťah k prírode...) Zaujímavé a netradičné spracovanie s dobrým hereckým obsadením. ()
Mně se "Vajíčko" velice líbilo. Groteskní začátek, zhůvěřilý předmět podnikání, servilnost zaměstnanců, vše zabalené do plastu a plyše, tak typické pro 70. léta. Líbil se mi i výlet do Kodaně. Konečně jsem se něco dozvěděla o synovi, a z retardovaného mouly se vyklubala zajímavá lidská bytost. A vysvětluje to i jeho následný čin. Život ve vodě je jen další změnou stylu a je kouzelný už jen tím, jak dokáže nenásilně prolínat absurditu s poetikou. Celý příběh sice střídá různé žánry a tempo, ale pořád to má logiku a řád. ()
Otec je krutý kapitalista, jehož nejmilejší zábavou je ponižování vlastní ženy. Sám vybudoval impérium továren, které ze slepičích vajec ve velkém vyrábějí drbátka na zadnice, o nichž jeho zaměstnanci sborově zpívají hymny. Když se jednoho dne jeho lehce retardovaný syn vzbouří, je otcem odsouzen žít v jezeře ... zatímco v Americe 70. let se kritici rozplývali nad imaginací Nového Holywoodu, ve Švédsku se točily filmy, jaké si dnes ani nedovedeme představit. Prvotřídní. ()
Severská bizardnost o neukojených potřebách mladého člověka, který se sice narodil s mega zlatou lžíci u pusy, ale k čemu to je, když vám despotický průmyslový maniak otec říká ´´to.´´ Srdceryvná scéna o pádu do rybníka a survival prožitku jakožto životního restartu a očisty, to už asi nikdy nezapomenu. Celkově trefná satira na šílenost komerční výroby, třídních rozdílů a jeho vlivu na lidi a společnost. 70% ()