Vejce – Příběh natvrdo

„Vejce“ předběhlo dobu - obávám se totiž, že film, resp. jeho rozuzlení bude s unikajícím časem, jenž nám zbývá k radikální změně kurzu stran ekologické politiky a z toho jakés takés záchraně životního prostoru, čím dál aktuálnější. Inu, že je to pěkně pomyšlení, že v jistém ohledu o brzkém zítřku nejpravdivěji vypovídá takřka padesát let stará absurdní komedie? Jak k tomu mohlo dojít? To víte, severské národy (tedy i Švédové) vždy byly citlivější na exploataci přírodních zdrojů. ___ Aby těch na mou maličkost až podivuhodně sebejistých tvrzení nebylo málo, troufnu si v tomto už tak troufalém (má pramalá zkušenost se švédskou kinematografii mě neopravňuje k generalizujícímu výroku, s nimž přicházím o dva řádky výš + určitě se můžete ptát, kde beru tu jistotu, co se stane v budoucnu; nepovím!) komentáři ještě tvrdit, že film by se jistojistě líbil Sigmundu Freudovi – se všemi těmi jeho Oidipovskými komplexy a myšlenkami na to, že „každý syn si přeje vidět svého otce mrtvého“. Otec se zde totiž od prvních minut s železnou rukou rozpíná nad synem, vládne mu a vytyčuje mu „oběžnou dráhu“, nakonec i onen zoufalý čin, kdy se syn SPOILER rozhodne proti otci vztáhnout ruku a pokusí se jej zastřelit, nakonec vyznívá tak, že naplňuje otcovský odkaz, než že by z něj vyvazoval, stává se jim bezděčně stejně tak agresivním a nemilosrdným, mužem jdoucí přes mrtvoly, toto pak ztvrdí tím, že se pokusí nahradit otce v rodičovském loži; naštěstí, či naneštěstí (?) otec pokus o atentát přežije, svého syna jakožto konkurenta a mladší náhražku sebe sama zapudí, čímž mu dá nejlepší dar, který mu mohl dát – možnost zařídit se v životě podle svého. SPOILER Díky za tip Willymu K., vždy, když se budu škrabat na prdeli, tak si na tenhle film vzpomenu (a to není málo). A taky si na něj vzpomenu vždy, když uvidím Martina Freemana, Gösta Ekman mu je – aspoň v tomto snímku – hrozně podobný, až se ptám, zda-li nebyli v přízni? Asi ne, to ale nevadí, svět se kvůli tomu nezboří! 75 % (08.04.2023)

Prvých tridsať minút mi prišlo veľmi slabých a to hlavne kvôli tomu silenému humoru a práve preň som aj rozmýšľal, či film nevypnem. Ale ja sa málokedy vzdávam a teraz to nebolo inak a urobil som dobre. Po tých nevýrazných 30 minútach v ktorých sa film niesol v naivno infantilnom humore, tak režisér celkom zmenil stranu a to mu len chválim. Max von Sydowa mam celkom rád, ale tu bol nevýrazný a myslím si, že ani jemu táto postava moc nevoňala a bolo to vidieť a práve v tej dobe sa začínala spanilá jazda  Gösta Ekman alias Stana Laurela. Tá jazda začala na lodi, išla cez múzeum a skončila bravúrnou scénou v jazere. A to som nechápal pred filmom, keď som čítal komentáre, prečo každý spomína jazernú scénu, ale hned po nej som to pochopil, prečo ju malo komentujúcich vynechalo. A práve scéna z jazera bola zaujímavá, netradičná a prenádherne spracovaná. Mala i také seriózne posolstvo o tom, že sama matka príroda zariadila, aby  postava sama na vlastnej koži zistila, ako je ťažké v prírode prežiť bez pomoci. A ked príroda zistila, že je pripravený pobiť sa o kúsok šťastia, tak ho jednoducho vyvrhla na zem a on ako človiečik z druhou šancou musel začať takmer od znova. Je tam cítiť neskutočnú iróniu, ale ktorá je dávkovaná pekne postupne a bez nejakých náznakov trápnosti. Znázornená krajina zužovaná nedostatkom vajec bola ťažká hovadina, ale i to malo koniec koncov svoje opodstatnenie. Tak Max von Sydow ma nenadchol, ale zato Gösta Ekman bol úžasný. Každý jeden nechápavý pohlaď či gesto som mu veril a zahral to cele znamenite. Neuveril by som, keby som to nezažil na vlastnej koži, že ako na začiatku som bol rozhodnutý dať maximálne slabé 2*, tak na konci to už bolo na silne 4*. Toto bude asi skokan roka. Štvrtý film s diskusie V. R. K. a som sám prekvapený, ako mi film sadol i na ten nešťastný rozbeh. (17.04.2023)

Při návštěvě alternativního divadelního představení se vám může často stát, že se dočkáte výjimečného zážitku. Jindy ale narazíte na utahanější kus, kde sice vnímáte pokusy tvůrců o originalitu, ale brzy v hlavě začnete odpočítávat konec a domů odcházíte s menším rozčarováním. Podobné pocity jsem vnímal během závěrečných titulků Příběhu natvrdo. Po celou stopáž jsem obdivoval, jak je snímek natočený a vůbec jak si tvůrci vyhráli s výtvarnou stránkou. Co naplat, ale když jsem po prvních dvaceti minutách začal koukat na hodinky. Film se potácí mezi absurditou a prvoplánovostí, ale zasmál jsem se pouze jednou, při odkazu na grotesky Laurela a Hardyho. Vždy, když začínala nějaká další dějová pasáž, jsem se těšil, že se mi snad podaří "zabrat" (nejvíc nadějně to vypadalo u výletu do Kodaně), ale nepovedlo se. Na komedii filmu dost schází tempo, řadu míst by pomohlo rozhýbat použití vhodné hudby. Max Von Sydow sice hraje v komedii, ale nikoliv komediální roli a je znát, že se necítí jako ryba ve vodě. Gösta Ekman je ovšem přesný (jak píší kolegové, starší kopie Martina Freemana) a určitě nezatracuji nápad se podívat na nějaký jeho jiný film. Myšlenka filmu je výsostně aktuální ("Alespoň jsem měl vizi", co Mr. Musk?), ale šampiony v absurdních komediích u mě rozhodně zůstávají Britové. (09.04.2023)

Poprvé jsem z tohoto filmu zůstal v šoku a zároveň oněměl úžasem, opakovaně si ho vychutnávám snad ještě více... Absurdní (tragi)komedie se sci-fi prvkem nabírá největší grády, když se v polovině přesune z moderního světa přímo k oblíbeným kořenům tradiční severské kultury, to jest motiv spjatosti člověka s přírodou. V této části nechybí ani nádherné kamerové záběry v přírodě, pro starší skandinávské filmy typické, ovšem Alfredson nabízí tento motiv v tak originálním a absurdním balení, že by mu mohli závidět i zkušení hastrmani z českých rybníčků. Naprosto neočekávatelný vývoj děje, který spěje k velice trefné kritice konzumní společnosti, si na svých bedrech pevně drží osobitý nadhled, neotřelý absurdní humor, ale také po celý čas skvělý výkon Gösty Ekmana, u nějž místy taky žasnete, co vše byl schopen pro svou roli podstoupit. Navíc mu ještě naplno v netradiční komediální roli konkuruje sám velký Max von Sydow v postavě diktátora rodiny i továrny. Určitě jde o jednu z nejoriginálnějších komedií, jaké jsem kdy viděl, a současně výborně propracovanou, včetně myšlenky a poselství. Myslím, že to naprosto trefně vyjádřil ve svém komentář uživatel Pafl, když napsal: "... zatímco v Americe 70. let se kritici rozplývali nad imaginací Nového Holywoodu, ve Švédsku se točily filmy, jaké si dnes ani nedovedeme představit. Prvotřídní." [100%] (18.02.2021)

Anarchistický návod pre vydedencov, ktorí by všetky svoje starosti chceli nechať plávať (doslova). Na druhej strane tu prítomné splynutie s prostredím by v prenesenom význame hlavnej postave závideli aj kariérni oportunisti. S označením "podobenstvo" by som bol opatrný. No rozhodne je o čom premýšľať. Úvod filmu ma nezaujal, jazero naopak veľmi, a koniec to umne spojil. Ale nesmial som sa. Sú komédie a komédie, toto bola tá druhá kategória. (05.04.2023)