Tristan a Isolda

Jedna z řady legend, které se dočkaly svého filmového zpracování. Musím uznat, že se mi opravdu líbila i když bitvy byli příliš malé na to jaké měli Irové loďstvo, ale zpracování legendy a herecké výkony dopadly na jedničku. Nevím co bych filmu ještě kromě bitev mohl vytknout. Je to něco na způsob Romea a Julie, akorát z jiné doby. Kdo čeká film plný bitev bude nejspíše zklamaný, ale mě se poměr 1/3 bitev 2/3 rozpory mezi Iry a Brity líbil. (16.07.2006)

Velký příběh vypráví Reynolds bez patosu a řemeslně velice čistě, hodně mu pomáhá dobrá kamera a hudba. Oba představitelé hlavních rolí nejsou špatní, ale nějak jsem se nemohla zbavit dojmu, že jejich postavy mají větší potenciál. Což se rozhodně nedá říct o postavě krále Marca, která je díky výkonu Rufuse Sewella životná a uvěřitelná, i když se vlastně jedná o skoro čistokrevného klaďase. Doporučuju pánům, kteří něvědí, na co do kina vzít svůj protějšek. Po skončení projekce se jedna slečna v sále rozplakala v náručí svého doprovodu. (12.05.2006)

Nevím proč pět hvězd, ale je tu takový pocit. Víte takový, který mám jen u pár filmů. A u tohoto vždycky brečím. Pro ten krásný příběh, pro ten konec, pro tu nádhernou hudbu. Navíc jsem moc ráda, že to s knihou má v podstatě společné pouze jména. Je to příběh o lásce, který je velmi uvěřitelný, u kterého se mi tají dech. A víte co? Sem jenom žena, při pohledu na Jamese Franca bojujícího, umírajícího, jakýhokoliv, jsem zapomínala dýchat. (14.08.2008)

Film jsem shlédla značně předpojatá, v dobrém slova smylu, byla jsem přesvědčená, že se mi bude hodně líbit. O to větší zklamání pociťuji. Tristan a Isolda je film balancující na hraně citové prázdnoty a chladu. Mají na tom lví podíl oba hlavní představitelé, kteří hrají své party opravdu vlažně až nezaujatě, a co víc totálně necharismaticky. Taky je to možná špatným vedením páně režiséra, možná slabším scénářem (ale ten by se dal s lepší sortou herců jaksi povznést :-). Vezmu-li do konfrontace vůči tomuto dílku třeba Prvního rytíře, který je rovněž s mytologií spřízněm na bodu nula, má První rytíř deset razatních předností (počínaje hereckými výkony a konče třeba hudbou) a tímto v mých očích značně povýšil - přiznávám. Totiž on se Tristan s Isoldou jeví jaksi moderně, ve smyslu častého sdílení lože, aniž by pořádně věděli proč (chybí mi prostě nějaká ta vášeň nebo extáze, to naprosto absentuje, proč???). Společně a bez větších výčitek podvádějí muže, který paradoxně zavdal jejich společné existenci největší podnět, s tím že Isolda bez větších skrupulí spí s dobrákem Markem, načež si nedočkavě domlouvá dostaveníčko s Tristanem. Jestli tímto jednáním má být vyjádřen ambivaletní postoj k podváděnému, tak je to hodně ubohé, tím se oba milenci degradují na hnusné zbabělce. Chybí mi nějaký výraznější psychologický byť třeba ohraný moment. Chybí mi kupříkladu výraznější negativní postava. Chybí mi toho vlastně docela dost. A schematický děj od postele přes boj do postele mě začal tak v půlce nudit. I když jsem pár světlých momentů zaznamenala, třeba vtipný rozhovor s Morholtem a jeho afrodisiakem, nebo některé scény s charismatickým bezrukým Markem v podání Rufuse Sewella, nestačí to na vyšší hodnocení. (03.08.2006)

Z legendy se stává kapitola z dějepisu, jíž překvapivě dobře sluší háv moderní teenagerské romantiky a bezúčelné (jakž takž efektní) akce. Pro Franca mám trvale slabost, snad proto mi seděl i jako zuřivá mašina, která v letu zabodává meče do protivníků. Na Reynoldsovy poměry příjemná záležitost, s netradičně položeným (a navíc velice dobře fungujícím i trvale „relativizovaným“) milostným trojúhelníkem. Laciný finiš zamrzí tím spíš. (27.04.2006)