poster

Mnoho povyku pro nic (TV film)

  • Velká Británie

    Much Ado About Nothing

Drama

Velká Británie, 2005, 90 min

Režie:

Brian Percival

Scénář:

William Shakespeare (divadelní hra)
  • ReneeS
    ***

    Na rozdíl od Zkrocení zlé ženy, tento příběh převedený do současnosti vyzněl mnohem křečovitěji. Uznávám, že některé paralely se jim povedly a určitě bych si našla pár scén, za které bych tvůrce ocenila. Ale chyběl mi tam onen vtip a jiskra, které nemyslitelně k Benedickovi a Beatrice patří. Sarah Parish nebyla tou energetickou a hubatou Beatrice jakou mám ráda, i když její vážnější vyznění nevyznělo zrovna špatné.(6.10.2012)

  • Eseter
    ***

    Další z díla BBC ShakespeaRE-told. Slabší však než The Taming of the Shrew a přitom předloha je tak skvělá a převedení do současnosti by nemuselo být tak obtížné. Ale tentokrát se právě tohle moc nepovedlo. Zatímco u Zkrocení zlé ženy je převedení do současnosti uvěřitelné, tady je až moc cítit starý dobrý Shakespeare a některé dialogy tak zní nevěrohodně, divně. Jinak ale opět zajímavá volba herců, především Damian Lewis a Billie Piper se mi líbili. Sarah Parish je skvělá, talentovaná herečka, jen mi spolu s Damianem k sobě moc nešli. Ale určitě tahle adaptace stojí za zhlédnutí alespoň pro zajímavost. Ono toho Shakespeara nikdy není dost.(19.2.2013)

  • bogu
    ***

    Zmodernizované, převyprávěné Much Ado, v němž se z Benedicka a Beatrice stali televizní zpravodajové, z Claudia sportovní moderátor, z Hero rosnička (se všemi sexistickými implikacemi té analogie) a z Leonata, jejího otce, producent regionální televizní stanice a šéf všech zúčastněných. Stejně jako v původní hře, i tady mají v rukou otěže Ben a Bea, namísto páru, kolem kterého se dramatická zápletka ostentativně točí, Clauda a Hero. Unylé a přeslazené melodrama o zásnubách, naivitě a žárlivosti, jakž takž snesitelné v divadelní předloze, se tvůrci rozhodli dotáhnout se vší nadsázkou do extrému, z Dona Johna udělali nešťastně zamilovaného alkoholika, který se rozhodne svatbu překazit z čiré ještinosti, a z Clauda ještě většího troubu, než je ve hře. Tahle příběhová linie se – obzvlášť v moderním kontextu – prostě nedá brát vážně a film vysílá hodně signálů, aby o tom diváka ubezpečil. Oproti tomu linie Bena a Beatrice staví na jedné z nejpopulárnějších romantických zápletek v Shakespearovském kánonu a tvůrci si dali záležet aby i tady byla tím hlavním zdrojem zábavy. Scénář špičkujícímu se duu přiřkl ještě víc scén než divadelní předloha a některé z nich se, částečně zásluhou břitkých dialogů, částečně díky výborným výkonům Damiana Lewise a Sarah Parish, vyrovnají virtuózním výstupům Shakespearova Benedicka a Beatrice. I Ben a Bea ale nevyhnutelně zabřednou do růžového rašeliniště sentimentu a i když si vedou o něco lépe než jejich kartonoví kolegové, jech závěrečná scéna zpečeťuje osud téhle televizní produkce coby další z feel-good adaptací hry, kterou se nikdo neodváží překlopit do její nepohodlnější, kritičtější polohy. Nové Much Ado je příjemná, nenáročná podívaná ze stejných důvodů jako ostatní tři kusy ze série Shakespeare Retold: scénář je svižný, moderní analogie vitpné a celkem trefné, film se nebere tak docela vážně, hercům nevadí, že hrají v pseudo-Shakespearovi a jejich výkony jsou překvapivě dobré; kromě Lewise a Parish je třeba ocenit i charismatický výkon Martina Jarvise jako Leonarda (Leonato) a roztomilého šéfa ostrahy, pana Berryho (Dogberry) Anthony O’Donnella. Otázkou nicméně zůstává, proč si pouštět právě tohle zpracování, když hned dvě skvělé adaptace původního textu už tu máme: tu studiovou od BBC (1984) a tu od Kennetha Branagha (1993). Proč se spokojit s poněkud banální parafrází, když jsou k dispozici dvě zdařilé verze pracující s originálem? Snad proto, že renesanční angličtina pro někoho může být až příliš velkou překážkou – a pak se Shakespeare Retold stává něčím jako hravější filmovou verzí SparkNotes. Možná ale i proto, že moderní parafráze se může stát zajímavým komentářem, ozřejmujícím nejen Shakespearův originál, ale i míru investice (prestiže a respektu, spíše než financí), kterou do Shakespeara coby kulturní instituce vkládáme.(30.5.2013)

  • eileen
    ***

    Nebylo to vůbec špatné, tuto Shakespearovu hru miluju. Převedení do současnosti je určitě zajímavé, ale asi si autoři měli dát více práce s tím, do jakého prostředí příběh zasadí, TV stanice mi nepřijde moc šťastný nápad. Velmi mě potěšil Damian Lewis v roli Benedica, Sarah Parish už mě tolik nenadchla, připadala mi docela stará a asi v tom svůj díl viny měl i fakt, že jsem to viděla s dabingem a mluvila ji Valerie Zawadská, což jí určitě ještě nějaký ten rok přidalo. Líbil se mi velmi vtipný závěr a ta nádherná píseň, která zní na začátku i na konci, jen vědět, kdo to zpívá. Pro mě zůstává číslo jedna Branaghova verze.(4.10.2010)

  • rikitiki
    ***

    Kdo by nemiloval Shakespeara? A zvlášť tuhle hubatou a chytrou hru? Jenomže zatímco u něj to zářilo jako rachejtle, tahle inscenace pouze hoří jako dortová svíčka. ____ Chybí mi tu výraznější slovní půtky mezi hlavní dvojicí, tady je spíš zahořklost a namyšlenost. A kde je vtip a slovní zraňování? ____ U Shakespeara to funguje stoprocentně, tady to dojíždí jen na půl plynu: nedá se věřit, že nařčení dívky v její svatební den v kostele z toho, že je děvka, ji definitivně zničí život. Nedá se věřit, že když Beatrice požádá Benedickta, aby zabil zrádného Claudia, on to, přes zjevnou nechuť a přátelství k tomu muži, chce udělat na důkaz opravdové lásky. ___ Není to špatná inscenace, ale chybí jí šťáva "Chci žít ve tvém srdci, umírat ve tvém klíně a být pohřbený v tvých očích" - jedno z nejkrásnějších vyznání. Ale v téhle inscenaci ho neuslyšíte. . ___ Jestli máte chuť na opravdovou lahůdku, tak je to záznam divadelní hry Much ado about nothing s D. Tennantem. /23. 6. 13./(24.6.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace