Pán času

Plný nápadů, trošku ujetý, vtipný, podaný s nadsázkou i velmi emocionální. Takový je Doctor Who, poslední ze starodávné rasy Pánů času, který si oblíbil Zemi a její obyvatele. Není těžké uhádnout, odkud pramení kultovnost téhle ryze britské sci-fi. Je totiž neskutečně originální a nebere si servítky. Smrt několika set lidí? Ano, prosím. Návraty zemřelých postav? To umí jen Doktor. Deux ex machina? Eh, občas, ale není to tak otravné, jak by mohlo být. Doctor Who patří k mým nejoblíbenějším seriálům, protože v jádru je nabitý emocemi. Ani nespočítám díly, které mi vymámily slzu v oku (Doomsday mě dokáže vždycky regulérně rozbrečet). Přitom je to seriál velmi lidský a například pomalu budovaný vztah desátého Doktora (skvělý David Tennant) a jeho společnice Rose patří k tomu nejromantičtějšímu (a svým způsobem nejtragičtějšímu), co televize vyplodila. Nečekejte další Star Trek. Doktor nemá obří vojenskou loď a fázery. Má svůj sonický šroubovák (!), geniální mozek, břitký jazyk a cestuje ve stroji času, který kvůli poruše maskovacího zařízení vypadá jako modrá policejní budka. 90 % (A to jen kvůli nevyrovnanosti jednotlivých dílů. Některé jsou geniální, některé jen dobré.) (11.06.2013)

První vánoční speciál Doctora Who, ve kterém je Londýn v ohrožení mimozemšťany (po několika podobných speciálech si i v seriálu dělali srandu, co hrozného Brity čeká letošní Vánoce). První plnohodnotný díl s kouzelným Davidem Tennantem coby desátým Doktorem. Většinu dílu sice prospí a děj tak stojí na Rose a její rodině, ale když se Desítka konečně probudí, aby zachránil den, stojí to za to. Plný energie, poskakující všude kolem, vtipný, optimistický a flirtující (!). Není divu, že Tennant si získal srdce diváků. Je neuvěřitelné, jak ho dobrodružství z pera Russella T. Daviese a spol. dokázala za několik let změnit na někoho zasmušilého, přemýšlivého, melodramatického, ale přesto někoho, kdo ještě nechce odejít. 75 % (03.12.2013)

Doktor se právě musel srdceryvně rozloučit s někým speciálním, když se na palubě jeho Tardis zjevila hubatá Donna ve svatebních šatech, která se dožadovala, aby ji ten zvrhlý únosce okamžitě vrátil na její svatbu. Desítka a Donna (která se o sérii později stane Doktorovou oficiální společnicí) mají unikátní chemii, která je tak vzácná mezi filmovými a seriálovými páry. Nemluvím tu o sexuální/romantické chemii, ale o opravdu přátelském poutu mezi dvěma postavami opačného pohlaví. V době, kdy se ON a ONA na plátně dříve nebo později spárují, jsou tihle dva opravdu osvěžující. Desítka je citově zraněný a trochu zahořklý kvůli právě proděláné ztrátě a překvapivě je to právě drsná Donna, která ho dokáže vrátit zpátky na tu správnou kolej. Zápletka s povoučicí Racnoss funguje celkem dobře díky několika fajn zvratům, ale je to právě ústřední dvojka, která tenhle díl táhne nad průměr. 80 % (03.12.2013)

Nevybavuju si, že bych někdy v horroru viděla jako záporáka vodu - a jakkolik to na první pohled působí hloupě, ve Waters of Mars tenhle netradiční záporák funguje skvěle. Vedle strašící linky tu máme i klasickou doktorovskou timey wimey linii, ve které se řeší, že Doktor ví, že expedice je odsouzená k záhubě, ale nesmí jí nijak pomoct. Fanoušky seriálu určitě potěší, že tu v praxi uvidíme, co s Doktorem dělá absence společníka, který by ho držel při zemi. Ano, změní se v hajzlíka s božským komplexem. Škoda, že jsme takhle Tennanta neviděli častěji. 70 % (03.12.2013)

I don´t want to go. Poslední díl z éry Davida Tennanta a show runnera Russella T. Daviese, který... popravdě mohl být lepší. Dvojdíl Konec času má vlastně jen několik opravdu skvělých a zapamatovatelných scén. Přítomnost ex-Bonda Timothyho Daltona coby reprezentanta Pánů času tu potěší - o téhle rase jsme toho tolik slyšeli, že když je po letech konečně vidíme, očekáváme někoho speciálního, což Dalton nepochybně je. Ale ty nejlepší scény jsou ty krátké momenty, kdy si dva staří muži - desátý Doktor a starouš Wilf - jen tak povídají. David Tennant a Bernard Cribbins (Wilfred Mott) jsou oba skvělí herci a ony srdceryvné scény jim věříte bez váhání. Když už mluvíme o lámání srdcí... loučení desátého Doktora bylo možná trochu moc dlouhé, ale pro někoho, kdo má Doctora Who opravdu rád, taky neskutečně emotivní. 70 % (03.12.2013)

Dickensova Vánoční koleda a la Doctor Who - pokud víte, že se v tomhle příběhu cestuje do minulosti a budoucnosti, pak je vám jasné, že tahle látka je pro Pána času jako stvořená. Roztomilý vizuál evokující Dickensovský Londýn říznutý steam punkem (epizoda se neodehrává v minulosti, ale na jiné planetě), vybroušené dialogy, zapovězená romance, žraloci létající mezi sněhovými vločkami... a dětinský jedenáctý Doktor Matta Smithe. Tohle všechno dodává Vánoční koledě unikátní atmosféru. Pro mě nejlepší Whoovský vánoční speciál. (03.12.2013)

Takový potenciál! Zasněžený viktoriánský Londýn, nová (skvělá!) dívka s dobrodružnou povahou, co se snaží prorazit Doktorovu ulitu, představení nového záporáka Great Inteligence, kterého mluví Ian McKellen! Tenhle díl si díky jeho temné a kouzelné pohádkové atmosféře užiju vždycky - zlí sněhuláčci a hlavně viktoriánská chůva Clara, která má prořízlou pusu, chytrou hlavu a navíc je to sympaťanda, to jistí. Bohužel ten potenciál nebyl využitý. Příznivci seriálu vědí, že Great Inteligence zůstala zoufale nevyužitá a pozdější Doktorova společnice Clara přece jen nemá takové grády jako její verze z devatenáctého století. Steven Moffat je zkrátka to, čemu pánové říkají "cock tease"... :-/ (21.09.2014)

Nepatřím k těm, kteří by z tohohle speciálu k padesátému výročí Doctora Who byli úplně nadšení. Něco se povedlo, něco méně. A ehm... spoilery (duh!). /// Plusy: 1. Válečný doktor Johna Hurta. Hurt je skvělý herec a jeho Doktor je jedinečný (posmutnělý, nerozhodný, ale stále vnitřně mladší než Desítka a Jedenáctka). 2. Interakce mezi třemi Doktory. Narážky na snižující se věk herců, poměřování sonických šroubováků... Až sem slyším spokojené vzdechy Whovianů. 3. Nový směr, kterým se seriál bude ubírat. To chce odvahu a Moffat ji zjevně má. Mínusy: 1. Tenhle speciál tak převrací zavedený kánon, až si nejsem jistá, jestli to všechno dávalo smysl. 2. Nevyužité dámy (všechny) a koneckonců i dosud žijící představitelé minulých Doktorů. 3. Královna Alžběta (první). Nesympatická. Není pro děj extra důležitá a zabírá stopáž, kde by se mohli dít zajímavější věci. /// Kolem a kolem ucházející díl, ale Who má rozhodně lepší epizody. (03.12.2013)

Moffat má na svědomí některé z nejlepších epizod novodobého Doctora Who, ale už od šesté série se ukazuje, že jako hlavní show runner selhává. Průběžně mění zavedený kánon show i svá vlastní pravidla (a ne k dobrému) a pravděpodobně si myslí, že když diváky zmate tím, že na ně halabala vychrstne kýbel informací, tak si budou stále myslet, jak skvělý je scénárista. Ale ten pocit zmatku a nepochycení informací je nejen u mě při sledování Doctora Who stále častější. A není to mnou, ale mizerně napsaným scénářem. The Time of The Doctor, rozlučková epizoda Matta Smithe, se rozjíždí slibně (úvodní vtípky s hologramem oblečení, rozkošný cybermanovský sidekick Handles atd.), ale brzy kvůli obřím dírám ve scénáři a neskutečně nevyváženému a divnému tempu vyprávění rozplizne do ztracena. Samotné rozloučení Smithe s rolí je velký doják (on sám je ostatně obrovským plusem všech epizod, kde se objevil - opravdu si nevybavuji, že bych ho viděla v dílu, kde by se mi nelíbil), ale i přes zamlžený pohled vidíte, jak špatně je celá druhá polovina dílu podáná. Ta Moffatova snaha naházet všechny motivy Smithovy éry do jedné hodinové epizody a ovázat to vše vánoční mašlí, žalostně nevychází. Takhle to dopadá, když je scénáristovo ego moc velké pro dobro seriálu. PS: Marně jsem doufala, že Capaldiho Doktora uvidíme na déle než deset vteřin a že třeba bude mít v příběhu nějakou roli. Já hloupá... (30.12.2013)