Pán času - Série 11

Čekala jsem to horší. Vůbec mi nevadí, že v seriálu je najednou žena jako Doctorka, je to naopak milé osvěžení role, ale vadí mi, že úplně překopali seriál jako celek. Doctorka je úplně jiná než její předchůdci, je modernější a vůbec nepoužívá Tardis, která v minulých sériích hrála velkou roli. Tady jsem ráda, že jí vidím tak 4x za celou sérii. Navíc Doctor by nikdy svoje přátele, kteří s ním cestují nerozděloval kvůli jejich bezpečí. Ona se toho nebojí, dva pošle pohlídat toho nebezpečného mimozemšťana, zatím co ona s tím třetím vymýšlí co dál. Tohle se mi nelíbí, úplně tvůrci překopali smysl Doctora, ale představitelka je super, bláznivá a energická a její společníci k ní opravdu skvěle sedí. (09.04.2020)

V jedenácté řadě prochází Doctor Who velkými změnami. Nejen že samotný Doctor prošel zatím asi nejradikálnější regenerační proměnou, ale mění se i společnice (resp. teď společníci), takže tentokrát diváka nevede za ruku známá tvář (jako Rose u nastupujícího Tennanta nebo Clara u Capaldiho) a jako kotvicí prvky zůstávají snad jen modrá budka a sonický šroubovák. Navíc se obměnily i hlavní pozice v tvůrčím týmu a odcházejícího showrunnera Stevena Moffata nahradil Chris Chibnall z Broadchurch, takže to připomíná rozjezd páté řady (nastupující Matt Smith, Karen Gillan a Moffat) a opakuje se divákův prvotní pocit, že najednou sleduje jiný seriál. Doctor je po každé regeneraci trochu jinou postavou, mění se nejen vzhled, cit pro módu a různé osobní zvláštnůstky, ale i významnější charakterové vlastnosti - některý Doctor byl vážnější, jiný lehkomyslnější. Třináctá Doctorova inkarnace s tváří Jodie Whittaker se (přinejmenším v kontextu novodobého Doctora Who) od svých předchůdců liší zatím nejvíce, a není to jen o změně pohlaví. Ty nejzákladnější, definující vlastnosti jako laskavost, inteligence nebo odvaha samozřejmě zůstávají. Třináctka je lidštější. V tom smyslu, že má blíž ke svým normálním lidským společníkům ve vztahu ke konfliktu zápletky, častěji se nechává (byť i dobrovolně) vléct okolnostmi, nemá zdaleka tolik momentů, kdy vtrhne na scénu a okázale se z problému vymluví až k jeho řešení. A celkově je méně středobodem seriálu, méně na sebe strhává pozornost, byť je i tak pořád hlavní postavou. Na to úzce navazuje nový tříčlenný tým společníků (za dob starého Doctora Who nic nevídaného). Mladík Ryan, jeho energický adoptivní dědeček Graham a jeho kamarádka z dětství policistka Yasmin. Čtyři postavy místo obvyklých dvou posouvají vztahovou dynamiku a tak místo jedné společnice více či méně visící na Doctorovi, se teď postavy obvykle rozdělí do dvou až tří skupinek (ještě v kombinaci s epizodními postavami) a prostříhává se mezi jejich scénami. Z čehož i plyne výše zmíněný menší prostor pro Doktorku. Nový tým každopádně můžu pochválit, po pár dílech se zapracuje a funguje dobře a vztah mezi každými dvěma postavami je zajímavý. Nových deset dílů a novoroční speciál opět nabízí sbírku sci-fi příběhů z prostředí exotických zákoutí vesmíru i historie Země a to tentokrát v podobě pouze samostatných epizod, bez dvojdílů. Zápletky, zvraty i rozuzlení jsou fajn, jen nejsou na úrovni až samolibě chytré scenáristiky zlatého Moffatova období (což už ovšem nebylo ani Moffatovo pozdní období). Soundtrack je analogicky k vlastnostem Doktorky méně okázalý, komornější, pryč jsou rozmáchlé orchestrální aranže z dob Matta Smithe. A vizuální efekty se drží na poměrně vysoké (i když ne špičkové) televizní úrovni. Zpola restartovaný Doctor Who nezklamává, ale má na to, aby nabídnul i víc. Snad se toho dočkáme v dalších řadách s Jodie, když už budou mít všichni nováčci seriálu zkušenosti jedné sezóny za sebou. (03.04.2020)

Přijde mi celá série jak nějaká fan fiction spíš. Novodobý Doctor Who skončil 10. sérií. V jedenácté se všechna negativa seriálu naprosto vymkla kontrole. Největšími slabinami jsou scénář a herci. Doctor Who byla vždycky většinou slátanina a fantasmagorie, čas od času protkána závanem geniality, ale tohle už je jenom slátanina, motivace postav absolutně bez smyslu, děj překombinovaný a přitom úplně o hovně. Až na pár dílů krystalická nuda. Napětí nula. Naprosto zde neexistuje obava o to, že by se mohlo něco skutečně stát. Díly mají nulovou návaznost, s výjimkou prvního a desátého. Série nikam nesměřuje. Herci jsou ukrutně nesympatičtí. Celé je to navíc protkáno propagandistickou tendenční ideologií, až mám skoro pocit, že to byl hlavní důvod, proč vlastně všechny díly vznikly. Tři díly jsou zajímavé, zbytek je absolutní sračka, pardon. Ty tři díly jsou Rosa (klasická citová ždímačka, kterou kdysi DW uměl skvěle, zásadní aspekt cestování časem, přecijenom šlo z toho vytřískat víc), Demons of the Punjab s krásnou vedlejší hrdinkou a nevšedním prostředím, ale stejnak díl, který by v jakékoliv jiné sérii dokonale zapadl a Kerblam!, který jako jediný nese znaky nějakého funkčně vytvořeného a uvěřitelného světa ve světě, navíc hezky dystopického, kde záleží, co se stane. Jodie Whittaker a Chris Chibnail už prosím ne a její společníky prosím zabít. (06.06.2019)

Fakt, že je novým Doctorem žena, by mi až tak nevadil. Jodie to jde dobře. Je roztomilá, zábavná a tak trochu směsice jejích předchůdců. Na společníky se po chvíli dá taky zvyknout, i když tři jsou možná už trochu moc. Co ale nedokážu nějak překousnout je, že celá tahle série strašně postrádá ten Doctorovský náboj. Místo zajímavých zápletek s důležitým dějem v pozadí, sledujeme jednorázové díly a výlety. Není to ono, nebaví mě to. (06.01.2019)

Jodie mi jako Doktorka sedla prakticky okamžitě. Připomíná mi mojí oblíbenou Jedenáctku svou zmatečností a je neuvěřitelně sympatická. Ostatní společníci taky fajn, jen Ryan mě zatím moc nebaví. V druhé půlce série to nabere slušné grády a celkově mě to docela bavilo. Slušných 6/10 . Nejlepší díly: 11x06 - Demons of the Punjab, 11x07 - Kerblam!, 11x09 - It Takes You Away. (10.01.2020)