Země slepých

Na jednu stranu ten film má co říct, je chytrý a shrnuje výsledky drtivé většiny revolucí, jenže na druhou stranu mu většinu filmu chybí nějaká atmosféra, tempo, podmanivost a taky jsem z něj měl pocit, že pořádně neví čím chce být. Tedy takhle, on to víc moc dobře, ale neví přesně jak to podat. Chvíli je to satira, chvíli jenom komedie, chvílemi je to zase hodně vážné... Nejspíš i proto mám ze Země slepých jakýsi lehce rozháraný pocit, ačkoli ať už je v danou chvíli první, druhým či třetí, dokáže místy pobavit nebo zaujmout dramatickou situací. Co ale musím ocenit, je SPOILER zavraždění diktátora ve stylu Marata, KONEC SPOILERU. Navíc to odkazuje na mnoho druhů totalit, včetně té arabské. Ujasnit si žánr (nebo ty žánry lépe propojit), dotáhnout ostatní chyby a bylo by z toho fakt něco, takhle to taky není špatné, ale přes silné 3* se to u mě nepřehoupne. (20.08.2020)

Musím říct, že po druhém zhlédnutí v tuto neradostnou dobu, kdy je rozvráceno půl světa a neví se co nás čeká mě to zasáhlo mnohem víc než poprvé. Ta demagogie z toho přímo číší. Lara je fakt hustá mrcha a ten její malej sadistickej skrček Maxmilián II. si ty svoje mindráky pod její taktovkou léčí fakt na jedničku. Z Donalda mě chvílema mrazilo v zádech, jen čekal v koutku na příležitost, jak skrčka zaříznout a trumfnout. A pak ten třetí, co za své činy, které spáchal pro svou vlast a věřil v lepší zítřky, tvrdě zaplatil a toho mohl zahrát jedině Ralphik. Ve chvíli, kdy mu oholili hlavu, jsem měla pocit, že se na scéně objevil Voldemort. (20.02.2016)

Když jsem se podívala na tento film, položila jsem si otázku, jestli mě zde něco překvapilo. A po pravdě musím říci, že NIC. Nebýt zde dvou vynikajících herců z hvězdného nebe, tak bych snad dopředu věděla, co mi tím chtěla režie říci. Je to snímek, který vypovídá o politických režimech, diktátorech a jiných samozvaných vůdců národů, kteří pokud nic neznamenají, tak mají plnou hubu keců o "lidských právech" a jak oni to povedou jinak, kdyby se jim dala příležitost. Jen co tu příležitost evoluci nebo revoluci dostanou, jsou stejní ne-li horší než jejich předchůdci. Vzpomínám si na jednu čínskou povídku : zemřel tyran a celý národ jásal a oslavoval. Jenom jeden stařec klečel na zemi a strašně plakal. I ptali se ho proč pláče, když přece panovník byl nelida, tyran a vrah.A stařec odpověděl : "Nepláču pro toho, kdo odešel, protože o něm víme jaký byl. Pláču pro toho, kdo přijde po něm, protože ten bude možná ještě horší." No a tak to prostě je. Dějiny se točí stále dokola a nikdo, kdo čichne k moci, se neumí ovládat a chovat se s pokorou. Dobře to napsal pan Mňačko ve své knize: JAK CHUTNÁ MOC. (05.11.2010)

Film, který by si mohl dělat nárok na postmoderní encyklopedii zvláštností, zvyklostí, bizarností, životních scén a postmortálního života nějakého globálního diktátora, skládajícího se ze všech byvších diktátorských fenoménů. Aluze na jednotlivé diktátorské figurky jsou rozptýleny v celém filmu, takže může být docela zábavné je nacházet, a prokazovat tím svoji kongeniální inteligenci. Nicméně však tento film postrádá tah na branku, režijně je nedotažený, a Ralph Fiennes a Donald Sutherland tu příliš figurkovatí. (28.06.2017)

neviem, co si mam o tom mysliet, takze radsej nehodnotim (prvykrat vobec). Herecke vykony (hlavne Ralpha Fiennesa), boli veľmi slusne, ale nieco tomu, ako celku, chybalo. Ak to mala byt komedia, tak som sa ani raz nezasmial a ak drama, tak ma to nepresvedcilo. Ide o dalsie z nespocetnych spracovani Orwelovej knihy 1984. Tentokrat, ale reziser slapol vedla, ked sa pokusil pouzit nadsazku a fiktivny dokument. Na druhej strane, ale musim povedat, ze film vo mne zanechal nejaky dojem, takze radsej nehodnotim. (12.12.2010)