poster

Facka

  • Francie

    La Gifle

  • Itálie

    Lo schiaffo

  • anglický

    The Slap

Komedie / Drama / Romantický

Francie / Itálie, 1974, 100 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • vesper001
    **

    Kdyby mi před pár lety nebo i před pár dny někdo řekl, že mě film s Linem Venturou a Annie Girardot nebude bavit, zaťukala bych si na čelo a myslela na lesní dřeviny. Jenže to jsem ještě nedostala Facku. Na tu skutečnou je v první řadě zralý scénárista, který táhne zmatené postavy dějovým bludištěm, druhou (resp. třetí) by zasloužila postava Isabelle, která je nejen nesympatická, ale i zoufale pitomá. Co film drží nad vodou je krásná chemie mezi Linem a Annie, kteří si svých (bohužel jen) pár společných scén viditelně užívají. A k ději samotnému – Facka je příběh lidech, kteří buď nemluví, nebo neposlouchají. Zasmála jsem se jednou, když Francis Perrin sletěl z kola. Tomu neříkám komedie.(30.4.2013)

  • Enšpígl
    ***

    Nejkrásnější momenty filmu nastanou ve chvíli kdy jsou spolu Lino Ventura a Annie Girardot to je doslova prožitek je sledovat, zejména na konci, ty oči, ty oči. Miluju pohledy očí, které umí hrát a říci za pusu vše podstatné. Jinak ve filmu moc facek nepadalo, ale to beru, já v životě dostal překvapivě taky jen málo facek, přesněji řečeno dvě. Premiéru jsem si odbyl v šesté třídě na základce, když učitel vyvolal Haničku k tabuli a když procházela kolem mě plácnul jsem jí přes zadek, ona se otačila a mě přistála na tváři celkem jasná odpověď na můj čin. Druhou jsem dostal asi o tři roky později od ropuchy, holky která si kladla jako podmínku sexu mé zlepšení známek ve škole :)). Jednou jsem týhle ropuše v domění jak jsem vtipný, schoval dámské hygienické potřeby asi ne v příliš vhodnou dobu. Ropucha toitž můj vtip ocenila obrovskám potleskem na mou tvář .(7.9.2008)

  • Kimon
    ***

    Komedie to opravdu není. Tomuto se těžko hledá nějaké označení. Drama? Snad, ale s mírně komediální nadsázkou. Těch facek mělo padnou více než jedna. Ta mladičká svobodomyslná nevyzrálá dceruška by si jich zasloužila jistě bezpočtu. V té povedené rodince snad nejvíce rozumu nabral otec. Souhra Ventura a Girardotová se nevidí tak často a o to více se dá vychutnat. Snímek Facka sice přitahuje účastí dvou velkých francouzských hereckých veličin, ale řekl bych, že nepatří mezi zlatý výběr francouzské kinematografie sedmdesátých let.(11.1.2010)

  • Pierre
    ****

    Říkal jsem si, že ten film přece nemůže být tak blbý. Vždyť měl v době své premiéry takový úspěch. Tak jsem si ho sám bez sebemenších předsudků pustil a za sebe můžu říct, že se mi líbil a zdejší komentáře nechápu. Ale tak proti gustu žádný dišputát. Není dobré přistupovat k Facce jako k čistokrevné francouzské komedii se vším všudy. Humor zde sice je, ale v malé míře a ještě k tomu spíš nucený. Vlastně se ani nebojím říct trapný, protože Francis Perrin se mi nelíbil už v Ukradli torzo Jupitera a tady byl přímo otravný. Kdyby se všechny jeho rádoby vtipné scény vystřihly, byl asi jediný komu by to bylo líto, protože jsou jak z jiného filmu a jenom narušují. Facka je totiž rodinné drama a to hodně dobré. Možná s ne, příliš originální zápletkou ale velmi lidské a jako ze života. Střet dvou odlišných generací a povah (vzdělaného, přísného otce ze staré školy a mladé lehkomyslné romantické dcery) je zde vyobrazen skoro až nadčasově a stále má co říct. Třešničkou na dortu je jako již tradičně geniální a přesný Lino Ventura, který zde hraje tak trochu sám sebe. Škoda jenom, že Anička Girardot má tak málo prostoru a filmu by možná prospělo nějakých těch 10 minut navíc. Ale to už jen tak hledám chyby, protože se mi Facka líbila jako žádný jiný film za poslední dobu.(2.4.2018)

  • tomtomtoma
    ****

    Film Facka není o potížích s láskou. Je o hledání vlastního místa v životě dospívající dívkou. Nechce o samostatnosti a své zvolené cestě pouze snít, chce ji uskutečnit. I za cenu rozpadu všech dosavadních vazeb a svérázného rodinného soužití. Facka se částečně snaží pochopit tvrdohlavou revoltu proti rodičovské autoritě a odmítání všeho, co jejich svět představuje. Aneb vše je jen reflexe svému nejbližšímu okolí. Osobitá nálada se odráží od bizarnosti vztahů, nárokování i rezignování. S lehce jízlivým nadhledem si vychutnává každou neobvyklost a staví postavy před nejzávažnější rozhodnutí. Řekne mnoho i beze slov a nahlodává poslední zbytky zdání bezpečné opory. Hlavní postavou příběhu je Isabelle Douélan (velmi zajímavá Isabelle Adjani), dospívající dívka se vzrůstající touhou po osamostatnění, jež je pro ni synonymem svobody. Zprvu nesmělý hlásek se mění v uragán odbojné drzosti, až postupně a nezvratné osmělování dosahuje síly ničivé vichřice. Boří vše staré, na stavbu nových požadavků je ale zapotřebí osobní zkušenost. Rozhodnutí bolí, ale bez nich není žádný hluboký prožitek. Hvězdou filmu je Jean Douélan (dobrý Lino Ventura), Isabellin otec a profesor pařížského lycea. Dostává jednu facku osudu za druhou, jeho důvěrně známý svět se začíná bortit v základech. Ztrácí vše a vyrovnat se musí především sám se sebou. Druhou hvězdou je Hélène Douélan (dobrá Annie Girardot), Isabellina matka v odloučení a poklidu spořádané života bez vášní. Temperament emocí a nevybitých tužeb ji zneklidňuje. Minulost je jen sladkou vzpomínkou, na kterou již nechce navázat. Výraznou postavou je Marc Morillon (zajímavý Francis Perrin), Jeanův student s majetnickým nárokováním lásky. Neodbytnost je dotěrná, přesto se až do poslední chvilky nevzdává a snaží se strhnout výhru na vlastní stranu. Důležitou postavou je Rémy Abeillé (Jacques Spiesser), který se stává katalyzátorem narušených vztahů a poslední etapou prvního důležitého životního rozhodnutí dospívající dívky. Z dalších rolí: Jeanův kamarád a ředitel lycea s nevděčnou úlohou Pierre (příjemný Georges Wilson), ze vztahu s Jeanem unavená Madeleine (zajímavá Nicole Courcel), Isabellina nejlepší kamarádka a Rémyho bezstarostná sestra Christine Abeillé (Nathalie Baye), Hélènin poklidný a seriózní partner Robert Dickinson (zajímavý Robert Hardy), či důstojná instruktorka autoškoly (Janine Souchon). Vstup dospívající mládeže do dospělosti a nezávislosti není bezbolestný a spořádaný. Někdy se musí vše přetrhnout, aby se získal osobní pocit svobody. Svérázné, a přesto důrazné a neschází temperamentní šarm.(9.8.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace