Královna Margot

Autorům filmového přetlumočení jedné z nespočetných próz Alexandra Dumase staršího se podařil malý zázrak. Aniž zcela překryli původní romantismus předlohy, odstranili větší část jejích slabin a dosáhli podstatně výše než např. tvůrci klasické adaptace TŘÍ MUŠKETÝRŮ z počátku šedesátých let. I když jejich Margot je oproti té původní poněkud idealizovaná, a to nejen ve vzhledu (viz WIKIPEDII), je zobrazena jako živá, zranitelná bytost, která si v mravně nevázané době zachovává základní mravní a lidské vazby (i když ne zcela konvenčně). Feministická reflexe, jež je v tomto pojetí určitě obsažena, je práva skutečnosti: tato žena byla intelektuálkou své doby. Ocenění scén, hereckých výkonů, kostýmních složek je nesporné. Mne osobně více zaujala zdařilá milostná scéna z úvodu filmu mezi královnou a neznámým hugenotem při jednom z mnoha jejích výletů do pařížských ulic - určitě se vyrovná obdobným scénám v POSEDLOSTI. Pozorný divák je v každém případě odměněn nevšedním zážitkem a hlubokými, trvalými dojmy a vzpomínkami. Je to málo? Je to víc než mnoho. (28.08.2007)

Odvolávat se na Dumase, to snad ne...Kdyby tohle zpracování viděl, brečel by i mrtvej. Dějově zmatený, půl hodiny trvá, než zjistíte kdo je kdo a s kým. Francouzi jako tradičně skoro vůbec nemluví, ale vyřvávaj patetický hesla. Všichni, až na výjimky, se chovají jako magoři a bez příčiny začnou vyvádět jak pominutý. Scény na sebe nenavazujou, takže orientovat se v tom jde ztěží. Ale abych jen nehaněl - masakr na svatýho Bartoloměje je natočenej skvěle, Greggory jako Anjou se mi líbil moc a Isabelle je krásná. Ještě slovo k překladu: vážně musel král Karel říkat Jindřichovi Navarskýmu JINDRO? (31.01.2007)

Povedená filmová adaptace klasického díla světové literatury. Velké story o Bartolomějské noci, popravě Hugenotů, které vyplašilo protestanty v celé tehdejší Evropě. I v Praze se v důsledku zprávy panikařilo. A přitom svatba Jinřicha z Navarry a Margot měla být symbolem smíření a nových časů. Dumasův příběh se v hrubých obrysech drží dějinné osy, takže filmařům stačillo jen vytvořit obrazové hody, které nás vtáhnou do složitých intrik francouzského dvora. A to se povedlo dokonale. Kateřina Medicejská a její synové, toť dokonalá "famílie", řádně ujetá, totálně morálně rozvrácená. Král Karel IX.jest osamělý penaltový střelec, zničený svou matkou, Jindřich III. čekající, až Karel konečně umře, a matka Kateřina zabíjející všechny, kteří stojí jejím miláčkům v cestě. Dokonalostí dějin je to, že nakonec se králem stane Jindřich Navarrský, neboť Kateřininým dětem není přáno dlouho žít ani mít nástupce. To už ve filmu ale není. Velké příběhy se nemusí vymýšlet, život je píše sám. 85% (19.02.2015)

Paříž je plná hugenotů i katolíků doufajících, že nadcházející panovnická svatba zlepší jejich vztahy a přinese zemi mír. Na královském dvoře zatím dekadence rozkvetla do velkolepých rozměrů, dámy a pánové v nádherných oblecích se oddávají (nejen) sexuálním orgiím a nevěsta Margot po setmění znovu vyráží s maskou na obličeji do ulic, sehnat si milence na noc. Ta, ač svatební, neusmíří novomanžele ani hosty a příměří se brzy promění ve válku, lépe řečeno v krvavá jatka, při nichž se překrásné róby zbarví do ruda. Další dějství pak obstarávají události dvora, kde v atmosféře strachu a podezíravosti není pro smrtící intriky ani vidět, zda člověk nestojí na hraně propasti. Opravdu strhující historické drama přetékající vizuální krásou, z níž nejvýše vyčnívá Isabelle Adjani, jež stále vypadá, jako by jí bylo 20. Každou nuanci příběhu doprovází skvělá výrazná hudba a za pozornost stojí i kamera, obzvláště její prudké přelety z tváře jednoho "mluvčího" na druhou. Ještě spokojenější bych ale byl, kdyby více prostoru dostala ona úvodní nevázaná část. (04.07.2007)

Škoda, že se celý snímek nenese v duchu první hodiny stopáže, to by byl na 4*. Po půlce se to tak trochu zvrhne v romantiku a té historie je tam pak už méně. Ale pořád to na 3* má, ačkoli už v současnosti působí až na výjimky hrozný soundtrack a přehnané líčení hlavní hrdinky směšně, protože více vypovídá o době, v níž vzniknul, než do které je situován. Každý se tu "ohání" Bartolomějskou nocí, ale podle mě nejúžasnější scéna celého filmu je hned na začátku - svatba Margot s Jindřichem Navarrským - opravdu velkolepé + skvělá vážná hudba. Tam je ještě vidět stará filmařina - skuteční lidé oblečení do skutečných kostýmů. Dnes by to byli dva namnožení počítačem... ;-) (31.05.2014)