Reklama

Reklama

La Femme-objet

  • Kanada Programmed for Pleasure (více)

Obsahy(1)

Sci-Fi spisovatel si sestaví vlastní pohlednou robotku. (snared)

Recenze (2)

JFL 

všechny recenze uživatele

Mulotovo definitivní rozloučení s pornografií proběhlo, dle očekávání, ve velkém stylu. Jako jeden z mála v této branži dával svým filmům autorský rukopis nejen v oblasti formálních trademarků a stylu, ale i co do pohledu na sexualitu. Všechny jeho předchozí režijní i scenáristické projekty se vyznačují zkoumáním, problematizováním, ale i satirizováním genderových norem ve vztahu k sexu či dualitě pasivity a aktivity. Snímek výmluvně nazvaný "Žena-objekt" představuje nezředěnou esenci tohoto přístupu. Vyprávění o spisovateli, který si pro ukojení svého libida sestrojí ženu, jež se ale po vzoru Frankensteinova monstra osamostatní a jako hrdinka Shawova "Pygmalionu" svého strůjce ovládne, podvrací samotné základy porna. Terčem satiry zde jsou mýty o permanentně virilním a sexuálně lačném muži, který vždy vyřídí každou ženu, a naopak o neustále připravené a bez okolků přístupné ženě. Již úvodní voiceover hrdiny "jsem úplně normální chlap, teda až na to, že mám ohromný sexuální apetit" předznamenává jednak absurdnost obrazu muže v pornu, ale také značí machistickou namyšlenost, která se k schématu virilního samce váže. Aktivní roli hrdiny zdůrazňuje jednak jeho zaměstnání spisovatele, tedy tvůrce a ploditele příběhů, ale i jeho voiceover, který mu dává roli vypravěče zdejší diegeze. Jeho věčná nadrženost si žádá náležitě oddaný protějšek, ale příznačně žádná reálná žena nemůže dostát jeho nárokům - partnerka se dožaduje i jiné než sexuální pozornosti a najatá sekretářka, tedy nánosem objektivizačních stereotypů a klišé odosobněná žena, zase po nějaké době podá výpověď. Dokonalým ideálem porno-muže se tak stává žena-objekt, umělá milenka, která reaguje na impulzy dálkového ovladače, je neustále připravená a nemá vlastní osobnost, ani hlas. Hrdina dokonce svůj výtvor skrze voiceover vztahuje ke dvěma největším pasivizačním mytologiím západní civilizace - k Bibli (přirovnává ji k Evě) a kinematografii (pojmenoval ji podle své dávné lásky ze stříbrného plátna). Jenže porno-idyla a s ní i domnělá sebejistota a moc hrdiny nemají dlouhého trvání. Umělá žena si skrze vlastní slast začne uvědomovat sama sebe a záhy přebírá aktivní roli nejen ve vztahu ke svému stvořiteli. Tváří v tvář ženskému orgasmu a chtíči se rozplývá macho mýtus, a hrdina je delegován do role bezmocného pozorovatele a posléze se sám stává na pokyn reagujícím nástrojem jejího potěšení. Pokračující voiceover pak zdejšího vypravěče utvrzuje jako přesný opak aktivního elementu - jeho příběh se ve finále stává zpovědí pasivizovaného muže, ale dost možná také verbalizovanou fantazií muže toužícího po podmanění. Vedle povýšení genderových motivů na ústřední téma a dramatický oblouk snímku představuje "La femme-objet" také vyvrcholení Mulotova tvůrčího přístupu k pornografii. Ačkoli čistě co do kvantity by snímek měl být ultimativním pornem, neboť obsahuje nadstandardní množství sexuálních sekvencí, většina z nich je daleka rajcovnosti. Sex zde naopak slouží vyloženě jako narativní prvek a prostředek profilace postav. Stejnou roli pak má i výprava a samotné formální řešení sekvencí. Většina dění se odehrává v blouznivě nadreálném luxusním bytě, který Mulot neustále staví do kontrapunktu s rumištěm v sousední špinavé ulici, čímž zdůrazňuje fantasknost pornografie, potažmo pornografických fantazií (porno se často natáčelo v domech či bytech speciálně upravených pro swingers party či orgie). Řada sekvencí přímo využívá různé vychytávky tohoto prostoru jako součást vyprávění. Jedním z vrcholů je v tomto ohledu sekvence s prosklenými dveřmi, kde mizanscéna, práce kamery a střih společně utvářejí bravurní formální satiru na objektivizující mužský pohled. Podle slov režisérova blízkého přítele a věrného spolupracovníka Didiera Philippe-Gérarda vždy Mulot toužil pracovat mimo porno branži, kam se uchýlil pouze protože v samotných začátcích skýtala velkou tvůrčí volnost. Ačkoli před svou předčasnou smrtí stihl natočit ještě několik nepornografických snímků, paradoxně nikdy se mu nepodařilo co do kreativity, osobního výrazu i autorských ambicí překonat svou kariéru pornografa. --- K celkové tvorbě režiséra viz text pro A2. () (méně) (více)

Reklama

Reklama