Zozo

Lepší 3*. První část v Libanonu je velmi dobrá. Část ve Švedsku je už trochu zbytečná, plná klišé a není tam nic inovativního. První část má ale docela sílu, kromě mluvícího kuřete, to bylo trochu zbytečné. Škoda nevysvětlení Libanonského konfliktu, proč děti musely utíkat před vojáky, kdo bojoval proti komu a podobně. (15.03.2012)

Neurážející humanistický kýč, v němž je vše inscenováno hodně předvídatelně na efekt. Hlavní dětský hrdina Zozo je naivně čistá dušička s roztomilým kukučem, libanonská občanská válka je namísto krve a strasti plná eye-candy výbuchů, Zozův dům je samozřejmě zasažen chvíli poté, co z něj sám odejde, jeho dědeček je svérázný lidumil, se kterým je plno bžundy a mezi jeho pozdějšími švédskými spolužáky jsou samí zlomyslní rasisté. I ty snové scény jsou takové ploché a spíš kýčovité, než imaginativní (mluvící kuře je OK). Pokud jde o vyrůstání ve válečném Libanonu, lze jako povedenější alternativu doporučit oceňovaný West Beyrouth a jestli byste raději nějaký teplý lidský příběh o problematickém životě arabských emigrantů, pak je jednoznačnou volbou vynikající Amreeka. _________ P.S. pro JANARYBA: Zozova rodina jednak patrně vyznává náboženství Ježíše Krista (ve světnici mají na stěně kříž) a druhak nevypadá, že by byla zrovna moc religiózní... (15.11.2010)

Takhle to dopadne, když si autor ukousne moc velké sousto. To je pak nutno vycpávat příběh o traumatu z války, ztrátě rodiny a přechodu do neznámého prostředí spojeném s rasismem a nepochopením vatou v podobě mluvícího kuřete, kýčovitých snových scén a rušivě groteskních výstupů bujarého staříka. Část odehrávající se ve válkou zmítaném Libanonu je ještě dobrá – Faresovi se povedlo poměrně zajímavě vyvážit hrůzy války s každodenními starostmi lidí. Ovšem od momentu, kdy se Zozo stává centrálním bodem spadá příběh k ucajdanému průměru, jehož hlavním sdělením ve finále nejspíše zůstává, že válka je špatná, ale láska a přátelství zvítězí nad zlem a nenávistí. Objevné a přínosné. Opravdu nevím, zda bych si to bez tohoto snímku někdy uvědomila... (06.03.2010)

Narozdíl od čistě komediálního filmu Honem! Honem! se tentokrát Josef Fares, ve Švédsku žijící libanonský emigrant, pustil do vážného dramatu, v němž naplno zužitkoval traumatizující vzpomínky na válkou zmítající se vlast. Film je dojemným příběhem chlapce Zoza, který se se svou rodinou připravuje na odlet z bombardovaného Bejrutu do mnohem klidnějšího a bezpečnějšího Švédska, kde už na ně netrpělivě čekají babička s dědečkem. Všechno ale rázem změní jediná vteřina, která uvrhne Zoza do rozhodně nezáviděníhodné situace. Odletí do Švédska sám, ale trauma válečného Libanonu jej stále provází.. Ba co víc! V nové zemi je vystaven krutosti a hlouposti svých nových spolužáků, kteří stěží potlačují averzi k nevítanému přistěhovalci. Svou roli sehraje i Zozova povaha. Není schopný čelit útokům šikany a podléhá chamtivosti svých vrstevníků, kteří jej pak prachsprostě zrazují. Zkrátka Zozo se nemůže cítit dobře a zápasí s osudem.. ___ Film je krásně natočený, Faresův kameraman si opravdu vyhrál. Někdy i za cenu, že balancuje na hraně - záběry bejrutských výbuchů jsou někdy až příliš efektní... Fares občas příběh odlehčuje. Jsou místa, kde se člověk prostě musí smát na celé kolo. A snad je to tak dobře, protože dobře modeluje realitu, která není nikdy vyplněná pouze trápením a smutkem. Horší by bylo, kdyby se říkaly vtipy na naprosto nevhodných místech apod. To se tady určitě neděje. Většina snímku je však dojemný a velmi trýznivý příběh, který jednoznačně vyznívá ve prospěch protiválečných a humanistických ideálů___ Zozo v průběhu filmu zažívá mnoho útrap a režisér pěkně do příběhu komponuje snové a symbolistické vsuvky, které jsou sice někdy příliš okázalé, ale většina má svůj smysl a především projekce libanonské války do prostředí švédské školy před rozhodujícím střetnutím Zoza s šikanující skupinkou má silný význam. Hluchých míst jsem příliš nenašel. Vlastně žádné... Výborný je charismatický představitel Zoza, skvělý je Zozův dědeček :-) Dobrá volba! Jsem zvědavý, s čím Fares přijde příště. (28.10.2008)

Zorientovat se alespoň trochu v Libanonské nedávné historii se mi nějak nedaří i když po shlédnutí filmu VALČÍK S BAŠÍREM jsem se o to docela snažila, stručné shrnutí asi nejlepší http://www.blisty.cz/art/29615.html První část filmu odehrávající se ještě v Libanonu nemá chybu, druhá "švédská" část dle mého názoru přeci jen trošku pokulhává..Ani začleňování Zoza do švédské společnosti a s tím spojená šikana ve škole nejsou moc přesvědčivé. V této části si již režisér imaginární snové pasáže mohl klidně odpustit . V první části byly skvělé včetně "mluvícího" kuřete. Patrně Josef Fares je buď židovského nebo křesťanského původu (už podle jména Josef) a tak má na muslimy asi "pifku". Možná se jen snaží být švédštější než Švédové a své předky (pokud jsou muslimové - jako Zozo ve filmu) hodnotí asi jako my část našich méně přizpůsobivých spoluobčanů tmavší pleti. Např. prarodiče ho vyzvedávají na letišti - babička má roztrhaný svetr na lokti (určitě by tak mezi lidi nešla), děda nejdřív někomu ukradne na stromě jablka a pak se s dotyčným kvůli tomu ještě skoro porve (jakákoli krádež je pro muslimy velký hřích), asi by taky nešlo, aby v muslimské rodině muž a žena mastili karty na veřejnosti....Jinak samozřejmě cením, jaké je děda "éro". (07.07.2009)