Punk: Attitude
Obsahy(1)
Punk: Attitude představuje punk nejenom jako hudební či módní trend, ale jako svébytnou filosofii založenou na vzpouře a nezávislosti jedince. Spojením pronikavých inverview s unikátními záběry z koncertů se režisér Don Letts vrací ke kořenům punku v raném rock and rollu a dále sleduje vliv skupin jako Stooges, Velvet Underground či New York Dolls až po vznik dnes již legendárních punkových kapel New Yorku a Londýna sedmdesátých let. Bez povšimnutí neponechává ani vzájemnou návaznost punku a reggae či hiphopu a vývoj alternativní hudby devadesátých let dvacátého století. (culas)
(více)Recenze (21)
Celkem zajímavý dokument o historii punku a jím ovlivněných hudebních žánrech (nová vlna, grunge, hardcore, alternativní americký kytarový rock, noise, hip-hopové fúze...), kterému ovšem podrážejí nohy dvě věci - přílišné ukotvení na americké straně Atlantiku a taková (chtělo by se říci punková:-)) roztěkanost a roztříštěnost, kdy tvůrci sami jakoby nevěděli, pro jakou koncepci se vlastně rozhodli. Nějaká tu ale byla a dobře ji vystihuje v české distribuci zvolený název Punk jako životní postoj... Jde spíše o postihnutí jakéhosi spodního duchovního proudu západní civilizace, jejíž špičkou ledovce byl právě hudební žánr zvaný punk... (Nemožnost u DVD vypnout místy nepříjemný český dabing je už vůbec šílenost, zvláště u hudebního dokumentu! Skvělý tah, firmo Intersonic...) ()
Zajímavý dokument o historii, současnosti (a nejisté budoucnosti) punku od pravověrného punkera (né hudebně, nýbrž duševně) s nekonečně dlouhými dredy - Dona Lettse. Don zde představuje většinu kapel, které byly pro formování tohoto hudebního stylu stěžejní - takže samozřejmě nesmí chybět The Clash, Velvet Underground, Ramones, Sex Pistols, New York Dolls, Dead Kennedys a mnoho dalších. Avšak je zde také kontrast v podobě současných (často spíše v uvozovkách) punkových kapel typu Green Day či Blink 182 apod. O punku se tady taky trochu rozkecává několik slavných osobností, které byly jeho vlnou nějakým způsobem ovlivněny - Jim Jarmusch, Henry Rollins a další. Těm, kteří toho o historii a kapelách tohoto "nasraného hudebního hnutí" zas tolik nevědí, mohu vřele doporučit! A na druhou stranu, pravověrní punkeři určitě rádi zavzpomínají...(já to měla tak půl na půl - a rozhodně bych se ráda podívala znovu) ()
Bejvávaly časy. Se slzou v oku a zdviženým prostředníčkem si říkám aspoň že nám ta hudba zůstala. Standartně pojatý dokument, dělaný ale od srdce, dýchne agresivním duchem mládí prostořekých neo-beatníků, ale čím více se blíží ke svému konci, tím spíše vzbuzuje u diváka melancholické záchvaty - z ikonických rebelů zbyla mnohdy jen notně zvrásněná a opotřebovaná schránka, jejíž majitel se ji zoufale snaží udržovat v takovém stylu, jakým ji po dlouhá léta pomalu a vytrvale ničil. A to nemluvím o tom, že někteří géniové už nás opustili natrvalo (R.I.P. Joey, Kurte). Solidně zvolený výběr písní trefně dokládá to, o čem se rozmáchle či prostořece jako zamlada vyjadřují mluvící hlavy a dobové záběry fanatických fanoušků místy působí jako velmi silný odstrašující příklad přehnané oddanosti (až blbosti). Zakončím slovy Iggyho Popa: "There's nothing left to life but a pair glassy eyes... raze my feelings one more time!" ()
Sledovanie filmu bolo priamo v duchu jeho názvu: klub Intergalaktická Obluda, sledovanie na stojáka, počas filmu doznievajúci Vianočný bazár s všakovanými punk/ hc/ anarcho hudobnými, zinovými a odevnými šmačkami vrátane vegánskej predvianočnej kapustnice, zabávajúci sa ľudia (stolný fucík, fajčiareň, priateľské hlučné debaty). Rezultátom tak bolo, že som prvých dvadsať minút rozumel cca každé tretie slovo. Napriek tomu to vôbec nevadilo, pretože atmosféra to pozitívne prehlušila. Skôr mi teda vadilo, že obsah filmu názvu príliš nezodpovedal. Skôr to bolo o histórii punkového hnutia ako o nejakých hodnotách. Tie tam trošku vniesli hádam len vstupy Jella Biafru (frontmana legendárnych Dead Kennedys), Jima Jarmuscha a čiastočne i Henryho Rollinsa (známeho najmä z kapiel Black Flag a Rollins Band), ktorý ma pobavil porovnaním rozdielu mentalít obyvateľov východného a západného pobrežia USA (niečo v zmysle, že :“východňári sú divokí priami drsňáci – v L.A. by poriadna pankáčska skupina vzniknúť nemohla:)". Ako taký sumarizujúci faktografický dokument to však bolo celkom dobré - až na tunajšími komentátormi trefne pripomenutý nie vždy celkom vydarený výber hudobných skupín. Rezultát: so štyrmi punkovými hviezdami neváham ani na okamih:) A aby som si prihrial aj vlastnú polievočku v duchu názvu filmu: môj vlastný punkový postoj sformuloval celkom presne dlhoročný pankáč a veľmi dobrý kamarát keď zahlásil: „Mňa v panku nikdy nebavilo také to hrozne seba sa vážne berúce naštvanie na celý svet, ale hlavne sranda, pozitívne nasratá energia a z nej vyplývajúci prirodzený pocit, že helfneš nejako človeku bez nároku na čokoľvek, ak vidíš, že je práve v sračkách. A hlavne všetko, vrátane týchto drobných DIY (do it yourself – urob si sám) akcií brať s humorom :)))“ ()
Povinná záležitost pro všechny fanoušky Britney nebo Leoše Mareše. Dvě DVD našlapaná informacemi o všech možných i nemožných podobách punku.Opravdu reprezentativní dokument. Ovšem největší punk je český dabing (Dít Kenedýs, Majnor Strít...holy shit!!!!) a nepřítomnost titulků. ()
Já se nedozvěděla nového nic, ale to je vzhledem k záběru dokumentu úlně v poho. Kéž by se ke mně něco takového dostalo v patnácti. ()
Dokument určitě zajímavý tím co sděluje, ale jeho styl není nijak zvlášť inovativní, taková ta americké klasika se sedícími pamětníky mluvícími skoro do kamery... ()
Dost nepřehledný a neucelený dokument. Celkem zklamání. ()
Oproti novějšímu Punk's Not Dead má Attitude historičtější vědomí a obecně širší záběr. Přiznává punku kořeny, ať už v New York Dolls, MC5 nebo The Velvet Underground, všímá se paralel i rozdílů v jeho genezi na obou stranách Atlantiku, zmiňuje to jak z něj vznikla new wave a jak ovlivnil další žánry. A tak se objeví jak New Yorkská hard-corová straight edge scéna, tak se mluví o tom jak se punk promítl do Nirvany. Letts se vyhýbá nějaké čistě adorační poloze, objevují se spíš úvahy o tom co je punk a jak může ještě nějak působit nebo fungovat. Je prostě vidět, že Letts punk zná, má k němu vztah a, což je asi nejdůležitější a ve výše zmíněném Punk's Not Dead mi opravdu chybělo, má nejen svojí vlastní představu o tom, co punk je a prožil s ním část života, ale dokáže i pojmout ten žánr celý, od Patti Smith až k Black Flag, od Siouxsie & the Banshees po Green Day . ()
Punk: Attitude - názov pekný, no dať o hviezdičku viac by mi prišlo už čisto ako pózerina. Avšak pripomenúť si niektoré naozaj kvalitné skupiny bolo príjemným zážitkom, no bohužiaľ im bolo venované málo pozornosti, a čo mi je ľúto, tak také pecky ako The Adicts alebo Joy Division boli úplne vynechané (aj keď v jednom úseku som začula kúsok JD, no hovorené o nich nič nebolo). Naopak bola som prekvapená, čo tam robili takí Limp Bizkit (úplne odveci) alebo opisovanie nezmávych, alebo veľmi starých skupín zo začiatku mi tiež liezlo na nervy, lebo tomu venovali veľa času. Kto si chce spraviť prehľad o punku, radím skôr originálny "Punk's Not Dead". Tam sa dostanú k slovu aj kvalitnejší predstavitelia novšej generácie, a nie iba samí vyžití dedkovia, lepšie skupiny a ak sa nemýlim, tak aj viac live show. ()
Punk´s not Dead. Jinak to nevidím! 80% (DĚJ **** HUDBA ****) IMDb.com: 7,5/10 ()
Až príliš priestoru je tu venované americkej predpunkovej scéne (čím nechcem povedať, že namala byť spomenutá, ale z 88 minútového dokumentu je 25 minút naozaj veľa!!!), čo ide samozrejme na úkor iných punkových období a kapiel. No a ak sa nejaký dokument chce pýšiť názvom Punk attitude, určite by mu z jeho zorného uhľa pohľadu nemal vypadnúť working-class (alebo ak chcete Oi!) punk s Jimym Purseyem a jeho kapelou Sham 69 na čele. Pre boha, veď oni zachránili punkové "hnutie" pred totálnou komercializáciou a falošným pozlátkom, keď (ako sa spomína aj v dokumente) sa z punku stala len módna záležitosť. Preto ak niekto robí dokument na počesť Joeyho Strummera a dá prednosť umelohmotným Blink 182, Limp Bizkit či Green day na úkor kapelám ako boli spomínaný Sham 69, Cock sparrer, Major accident, Last resort či 4skins, tak to človeka trochu zamrzí :-( Preto musí ísť z môjho pohľadu jedna hviezdička dolu. V každom prípade sa jedná o dokument, ktorý je naozaj hutne nabitý informáciami a to nehovorím o druhom dvd, ktoré obsahuje 133 minút rôznych bonusov rozdelených do rôznych tém ako napríklad: punk a ženy, punk a výtvarné umenie, ziny, móda... Takže si myslím, že za zhliadnutie nič nedáte. ()
♦♦♦♦♦ (kosočtverce jsou výmluvnější než srdíčka, mofos!). ()
Punk mi neni cizí. Vždyť ho v různejch podobách poslouchám dodnes. Ať už se jedná o Sex Pistols, The Clash nebo Ramones až po už-ne-tak-původní Blink 182, Green Day nebo Rancid. Fajnovej dokument pro fandy punku i pro ty co o něm nevědí ani prd. Historie, skupiny, názory, móda, styly, postoje...je tam v podstatě všechno co se do devadesáti minut vešlo. Ovšem kdyby to někdo chtěl natočit fakt poctivě, vydalo by to spíš na seriál, jak by to bylo dlouhý. ()
Realistický dokument o punku, vzniku,osobnostiach, oblečení....V tejto vete sa neskrýva žiadne spisovateľské klišé,ale je to dokument s pohľadom,ktorý detailne zobrazuje kladné i negatívne stránky tohto spôsobu života, revolty , resp. boju proti spoločnosti.Chronologický dej tohto hudobného dokumentu má hlavu a pätu a môže sa merať a stáť v jednej rade s podobnými filmami ako napr. Skinhead attitude .Myslím si, že aj človek, ktorý má proti tejto kultovej hudbe záporný a negatívny vzťah pustením si DVD nič nezkazí a práve týmto rozprávaním o kultu PUNK si svoj názor ešte viac zaryje, zamyslí sa alebo jeho postoj k tejto hudbe sa otočí o 360 stupňov. 84 % fakt nie je náhodných. ()
No áno, keď si poviem punk, vybavia sa mi v prvom rade Sex Pistols a s nimi spojený hluk, chaos a disharmónia, takže UK punk mi je svojim imidžom a mojimi vlastnými začiatkami značne bližší, lenže... S odstupom času ma tá prebytočná provokácia na úkor nejakého hlbšieho zmyslu takpovediac znechucuje a čoraz častejšie sa na niekoho, kto sa označuje ako punker, či punkáč dívam s rokmi prevereným dešpektom, pretože (hoci už vymierajú) "krocani" a "gumkáčky" sú hanbou tejto subkultúry, ktorá sa vie (čo je pre veľa ľudí šok!) prejaviť aj v inej než v no future stránke veci - viz skvelý Henry Rollins, ex-BF, básnik, prozaik a v neposlednom rade človek, ktorému záleží aj na fyzičke (čo som od éry Misfits snáď ani nevidel, a tí - čo si budeme hovoriť - sa o punk len "obtreli"). A tým sa dostávam k US punku a subžánru hardcore. Znovu - londýnsky punk mi je hudobne bližší a určite sa tu nájde viac kapiel, ktoré mi sadli, než v tom newyorskom, avšak keď už si človek zvykne na kadenciu bicích a temer rapový prejav a preloží si aspoň pár textov, možno "melodiku" UK oželie (dobrým príkladom sú napr. Dead Kennedys s klasickým punkovým soundom a do živého režúcimi textami). Inými slovami - odchlastaj si svoje, ak to potrebuješ, experimentuj, ak ťa to spraví šťastným, vybúr sa, mládež to potrebuje a pak - vzdelávaj sa, makaj na sebe, mysli na to, že tvoje telo je tvoj chrám. A potom zistíš, že v punku sa nič nezmenilo, len ty si dospel. Potešili Siouxsie, Jarmusch, či Jello. Skvelá hudba, hodnotné postrehy, historické súvislosti (paralelný vývoj UK / US punks), chcelo by to však pritlačiť na pílu. Punks not dead, len tak smrdí :))) ()
Odporúčam radšej: "Punk's Not Dead" - http://www.csfd.cz/film/234939-punks-not-dead ()
První část dokumentu mapuje hlavně hudební vývoj punku od prapunku až k novodobým kapelám, ale bohužel je tato část moc krátká na to, aby se pořádně věnovala všem významným punkovým kapelám. Je to prokládáno rozhovory s dřívějšími členy kapel, např. z New York Dolls, Sex Pistols (chybí mi tu Johnny Rotten), Clash, MC5, Black Flag, Dead Kennedys atd., ale i s vydavateli zinů, s majiteli klubů apod. Občas tato část působí trochu chaoticky. Druhá část sestává z rozhovorů s výše zmíněnými lidmi o různých tématech, např. Móda, Ženy a punk, Punková vytoupení, Vlivy a původ punku... Tato část má 136 minut, takže o hodiny kvalitní zábavy je postaráno:) Kdyby to daboval někdo, kdo má alespoň základy anglické výslovnosti, bylo by to možná pět hvězdiček. Další mínus je absence českých titulků. ()
Henry Rollins je lepší vypravěč než Mirek Donutil. ()
Skvely dokument spracovany az s nepunkovou dokonalosti. Snad jen mohlo byt nekterym kapelam venovano vic casu a meli tam byt Joy Division.......ale to by pak melo 4 hodiny ()