Pinjar
The Cage
Pinjar
Režie:
Chandra Prakash DwivediKamera:
Santhosh ThundiyilHudba:
Uttam SinghHrají:
Urmila Matondkar, Manoj Bajpai, Sanjay Suri, Priyanshu Chatterjee, Isha Koppikar, Lillete Dubey, Kulbhushan Kharbanda, Farida Jalal, Alok Nath, Seema Biswas (více)Obsahy(1)
Pinjar je film natočený podle stejnojmenné novely od spisovatelky Amrity Pritam. Děj se odehrává na konci čtyřícátých let v Indii, posléze v Pákistánu (po rozdělení se vesnice, ve kterých se děj odehrává stávají součástí Pákistánu). Příběh je nejen zajímavou sondou do tehdejších nábožensko-politických bojů a problémů, ale i ukázkou, jakou roli měly v té době ženy a jakou mají často i dodnes. Puro je hindka, která se má vdávat, ale je těsně před svatbou unesena. Únoscem se stává muslim Rashid, který byl svou širokou rodinou přinucen Puro unést, aby tak odplatil dávnou hanbu, kterou spáchal její dědeček, když unesl tetu Rashida. Puro se podaří posléze utéci, ale její rodiče ji zpět nechtějí přijmout kvůli cti rodiny a kvůli tomu, že by si ji stejně nikdo nevzal. Puro tedy žije s Rashidem, který je na ni opravdu hodný, zatímco její bratr se nevzdává a stále usiluje o to, aby ji našel. (malamia)
(více)Recenze (9)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $66,290║Tržby Celosvetovo $1,012,000║ ()
Délka tohoto filmu rozšiřuje tvrzení, že nejen ke studiu je potřeba olověný zadek... Film je to velice uplakaný, ještě nikdy jsem neviděl film, kde by hlavní hrdinka plakala takřka od začátku až do konce, ne že by sice neměla důvod, ale čeho je moc, toho je příliš. Nuže, první dvě hodiny jsou přesto podařené, herci hrají za doprovodu hezkých melodií dobře a i přes typickou kýčovitost film nenudí. Zásadní zlom v poslední třetině filmu znamená také zásadní obrat v kvalitě. Do té doby docela i zajimavý film padá do klasické bollywoodské šablonky a začíná bohužel kravnout. 60 % ()
Drsný příběh, který nejspíš dost reálně popisuje, co čeká ženy a dívky ve válečných časech, a to, ať už patří k jakémukoli náboženství nebo národu. Zaměřené na to, aby publikum pochopilo, že to není jejich vina, jak si, bohužel, ještě leckdo a leckde myslí. Ve filmu je ale zbytečně moc písniček a sentimentu. ()
Chvílemi až nechutně melodramatické, přehrávané scény plné neštěstí, bolesti, rezignace, utrpení..., ale čím je toho víc, tím méně to na člověka (mě) působí. Naštěstí bylo mezi tímto zjevným utrpením i utrpení méně nápadné, dokonce se zatoulaly i chvilky radosti a lásky, jako dobrý kontrast k tragickým osudům lidí v rozdělované Indii. ()
Ťažký, smutný, ale veľmi dobrý. Náhľad na rozdelenie Indie zase z trochu iného uhla... ()
Indie v roce 1946. Chystá se svatba mezi dvěma hinduistickými rodinami, ale těsně před ní je kvůli dávné křivdě unesena nevěsta Puro muslimem Rashidem. Puro nezbývá nic jiného, než se smířit se svým osudem. Po rozdělní Indie a Pákistánu je unesena i její švagrová a Puro se rozhodne, že žádná další dívka nesmí zůstat zavřená v kleci. ()
Opravdu výborný film. Vše bylo krásně procítěné a propracované, i když příběh sám bych neoznačil za to, co přímo miluji, co mě přitahuje a co vyhledávám. Jsem velmi rád, že děj v čase rozdělení země opět zcela a jasně neukazuje, že za vše můžou jen a jen Britové. Už jsem se toho zase bál, ale jsem velmi rád, že zde to zaznělo jen tak na okraj, neboť by i člověk velmi nízké inteligence pochopil, že zásadní problém spočívá vždy v náboženství a zvycích a nikoliv v tom, jestli Indii vládnou Britové, či někdo jiný z té tolik ukrutné a hrozné (a v té době ještě bílé) Evropy. I když dnes se to už dost mění, ale za to nemůžou hinduisté a ani muslimové, ale naprosto tupí obyvatelé Evropy a je mi za ně stydno. Co je mi vždy podivné je to, že vidím tlupy lidí útočící na jedny, či druhé, kteří mají holý zadek. Co jsem viděl, tak útoky byly vedeny jen šavlí, nožem, či holí. I naši bratři ve víře v období husitství věděli, že můžeme vzít cokoliv a tím nepřítele zničit. Nechápu vůbec, jak v této situaci nikdo u sebe nemá ani základní věc, kterou může odrazit útok, což by byl můj prvotní zájem. Najít cokoliv, čím se můžu reálně bránit. Tábory bránili Sikhové, velká čest jim, ale kde byli ti slavní Rádžpúti? Ale to je problém za problémem v Indii. Musel to být v té době hrozivý zmatek a nepořádek a jestli někdo ještě řekne, že za to můžou jen Britové, tak už asi dostane po kebuli. To, co se stalo hlavní hrdince nebylo vůbec hezké, ale její manžel, zprvu tolik po právu nenáviděný, se ukázal jako opravdu velmi dobrý člověk, i když byl jiného vyznání, ale byl na tu lidskou spravedlnost před Bohem sám. Musel pro svoji rodinu uskutečnit pomstu a navíc se do unesené dívky opravdu zamiloval. V tom, že on pochopil, že skutečnost Boží lidi překračuje, a že lidství, láska nezná hranic, byla velká síla celého příběhu. To se mi velmi líbilo, neboť jsem nenalezl žádnou snahu o pokrytecké vykreslení postav tak, že jsou všichni dobří, ale vždy jde jen a jen o jedince, ať jsou jakéhokoliv vyznání. Urmila Matondkar podala výborný výkon. Nádherný snímek, hluboký, k zamyšlení, s výbornou podkresovou hudbou a s celkovým pozitivním vyzněním v době, která rozhodně příjemná a pozitivní nebyla. Za pět hvězd, protože toto bylo skvělé dílo po všech stránkách. ()
Ty čtyři hvězdičky jsou spíš za téma a náhled do historie a taky za barvy a hudbu (Uttam Singh), než za herecké výkony. Čekala jsem od Urmily Matondkar trochu víc.... pozitivně hodnotím herecký výkon zde nezmíněného Manoj Bajpaie, který nezůstal u jedné pózy jako ostatní. Když vydržíte tu plačtivost, tak je to hezkej film. (a barvy a hudba fakt pěkný...) ()
Pinjar by byl dobrý náhled do historie, kdyby nebyl tak zatraceně dlouhý, kýčovitý a ufňukaný. Věčné vpády písniček do děje mě taky zrovna nenadchly. Všichni pláčou kvůli unesené Puro, střih, a najednou se tancuje, zpívá a připravuje na svatbu. Rodiče Puro jsou na zabití:: Puro byla unesena, a tím pádem je čest celé rodiny v háji a dcera je pro ně mrtvá. Nepřítomnost nevěsty na svatbě vyřešili šalamounsky: Snoubenec Puro si může vzít její sestru, a když se snoubenec cuká, tak si ji vezme jeho bratranec. A hrdinka může proplakat celý film. Až poslední hodina přinese něco zajímavého: záběry na boje v ulicích mají něco do sebe, záchrana další unesené dívky taky. Oceňuji poselství filmu, ale bohužel v závěru se zase jenom pláče, a nechápu, proč se Puro, do té doby očividně velmi nešťastná, rozhodla zůstat. 40% ()