Čas, který zbývá

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $117,686║Tržby Celosvetovo $2,893,462║ (08.04.2010)

Nějak mi ušel smysl a význam tohoto filmu, který mi přišel až příliš fádní a samoúčelný..... Jedním slovem nudný. (28.01.2007)

Přečetla jsem si pečlivě všechny komentáře a s výjimkou Mmanuala, jehož text jsem vůbec nepochopila (je to na mě buď příliš chytré nebo se mi slovenský jazyk začíná vzdalovat), souhlasím s většinou výtek „snaha šokovat“ a „stokrát omleté téma“ i když, které není. Přesto jsem spokojená. To co na počátku vypadá pouze jako beznadějná rána osudu Ozon změnil (i když trochu krkolomně) na smíření s úsměvem na rtech, na zvláštní poklidnou atmosféru a optimismus. Potěšila mě i Jeanne Moreau ( dlouho jsem ji nikde neviděla a trochu mě zaskočilo jak zestárla) a právě okamžiky, kdy je na plátně se svým vnukem jsou to nejlepší z celého filmu. 3,5* (20.07.2006)

Jemné a citlivé drama, sklouzávající do psychologických úvah, které nejsou na škodu. Přemýšlela jsem, jak bych se zachovala já. Tohle je jeden z ojedinělých způsobů jak řešit tak závažný problém, ne každý to může uskutečnit. Přece jen jsem ale od Ozona viděla už lepší snímky, včetně zde již jmenovaného 5 x 2. A jeho nemoc se projevuje specifickými bolestmi, které jsem zažila u svých známých a to jsem zde postrádala, takže i konec mně přišel trochu mimo, ale ono to bylo o něčem úplně jiném, tak to respektuji.......... (25.06.2017)

Sice se ve scénáři objevuje neopodstatněná snaha šokovat (v době vyspělé reprodukční medicíny není potřeba žádat milého hosta v restauraci o oplození a ne každý gay musí zákonitě navštěvovat oplzlé kluby a brát drogy), ale film samotný má tak příjemně melancholickou náladu, že lze slabší scénář odpustit. Málokdy se totiž vidí natolik pocitově vyvážený film, že v divákovi zanechá opravdu silný dojem, takový s jakým jsem z kina odcházela já. Navíc zalidněný neznámými (až na Jeanne Moreau), a přitom skvělými herci. (13.05.2006)

Pokus zachytit metrosexuála naší doby v jeho standardní životní situaci a vzápětí konfrontovat stálost a odolnost těchto hodnot v mezní situaci vcelku přesně odráží rozporuplnost a slabost moderního "kasínového" individualismu. Nejpodivnějším rysem umírajícího mladého muže vedle narcistní reakce, s níž reaguje na zdrcující lékařovu diagnózu, je vztah k rodině a k sestře, jehož rozpolcenost smrtelná nemoc ještě posiluje namísto toho, co by působila jako podnět k stmelení a semknutí, jak by se dalo nejspíše čekat. Nemocný všechny - včetně svého posledního milence - miluje, ale tváří v tvář existenciální situaci ztrácí dospělost; bojuje o ni; a konečně ji značně rozporuplným způsobem nachází. Přeryvy a diskontinuity, jimiž mužova sebereflexe prochází, se jen nakrátko zmírňují během návštěvy u babičky. Smíření v závěru filmu (nádherná kamera labužnicky vychutnávající hasnoucí paletu barevných odstínů při západu slunce) jakoby dotvrzovalo možný výchozí umělcův záměr: zobrazit neurčitost a rozervanost lidské existence naší doby, která v mnoha ohledech přerůstá stavy, jež znala Máchova a Nerudova doba. (30.05.2010)

Ten bezprostřední dotyk s nenavyknutelnou myšlenkou nikoli na vlastní zánik, ale na nadcházející ztrátu kontaktu, odloučení, trvalou příští nepřístupnost všeho kolem, která už nezakládá potřebu s čímkoli naložit moudře nebo správně, ale jen pocitově uspokojivě pro daný okamžik, je v Ozonově snímku vícekrát silně zpřítomněn. Kvalifikovaná studie jednoho předčasného banálního i jedinečného umírání, které z podstaty věci musí být odvážné, ber kde ber. Něco rozhodně uvízne. (16.10.2020)

Zatímco já bych se snažil změnit svůj osud, uskutečnit věci, které jsem se bál udělat, Romain se utápí v depresích. A to mě děsí, protože nesnáším, když se postava duševně bičuje, opouští přátele, hádá se, setkává (fantastická Jeanne Moreau) a celkově svůj život opouští předčasně. Nakonec se i on obrátil naruby, ale co naplat, když je Ozonova zpověď mladého homosexuála tak...chladná. Necítí bolest, a to pardón, ale jak se mám k někomu přivázat, když nemůžu rozpoznat, zda-li byla postava jen prostým- do sebe zahleděným pošukem nebo chlápkem, který vzdával, ač nechtěl? Co se týče Melvila Poupauda, nemám nejměnších výtek, leč i přesto film nezachránil. (23.06.2009)

Ozon couvl od svého oblíbeného tématu, ženy v mezní situaci. Tak alespoň hlavní hrdinku nahradil homosexuálním mladíkem. Syžet je poněkud omšelý, ale způsob vyprávění a především odzbrojující tvrdá upřímnost mnohých dialogů jsou tak zajímavé, že nenechávají diváka chladným. (06.05.2012)

Jeho babička vypadala ako Willem Dafoe a on pre zmenu bol taký francúzsky Eric Bana! (07.10.2014)

Jední budú brať Ozonov film ako parazitovanie na otrepanej téme a citové vydieranie artového diváka, druhí ako citlivý ponor do ľudskej duše, očakávajúcej nevyhnutný koniec. Obidva tábory budú mať zo svojho uhľa pohľadu pravdu. Ja sa skôr prikláňam k tým druhým, mám totiž pocit, že film je citlivo, autenticky a prirodzene nakrútený. Len tá "trojka" mi tam príliš nesadla, pre niektorých však môže byť emocionálnym vrcholom filmu. Na Ozona pomerne nezvyklý film, opustil svoj obľúbený puzzle štýl a natočil niečo komornejšie, pre menšiu skupinu divákov. Len som mal doma pocit, že prostredie obývačky a veľkosť televízora mi k prežitku úplne stačí, že Ozon nám tentokrát ponúka natoľko subtílny a predsa len neoriginálny film, že by mi cesta do kina a späť pripadala akosi zbytočná. Keďže som však človek empatický, vyjadrujem spokojnosť. Každý nech si točí, na čo má chuť, klišé neklišé. (09.11.2014)

Silné psychologické drama, které dává zapomenout na to, jak s podobnou výchozí situací pracuje většina filmů. Tam by dotyčný vyzkoušel všechny myslitelné možnosti léčby, okamžitě by se začal usmiřovat s okolím a uspořádal by si své osobní i pracovní záležitosti. Ve skutečnosti je člověk tvor poněkud komplikovanější a chvíli mu trvá, než takovou informaci přijme. Jen těch homoerotických scén tam bylo zbytečně moc (70%). (14.07.2006)

Film jsem zhlédl a jsem na rozpacích. Opravdu jsem se velmi těšil až uvidím tento (podle řečí) silný snímek. Avšak nevím jestli je chyba na mé straně, ale já jsem z tohoto snímku necítil nic tak silného či působivého, jak jsem prapůvodně čekal. Samozřejmě námět je už na první pohled chytlavý, ale nějak zvlášť zde není zachycen. Myslel jsem, že to bude úvahové, ale já jsem si teda moc nezauvažoval. Herecké obsazení je vesměs dobré, obzvláště Jeanne Moreau. Hudba se ke scénám skvěle hodila a občas tam byly takové jenom ty kamerové momenty, které se do filmů tohoto typu hodí. Jen říkám, že je škoda toho množství nevyužitého potenciálu a taky mě trochu nakrkl ten nečekaný konec, ale možná po čase tomu přijdu na chuť. 65%. (24.04.2010)

Režisér François Ozon je vnímán rozporuplně – jedni nekriticky přijímají jeho každý nový film, druhým přijde povrchní a plochý. Po zhlédnutí Času, který zbývá, se musím přiklonit ke druhé skupině diváků.   Na téma „hlavní postava zjistí, že má rakovinu a zařizuje věci poslední a potřebné“ vzniklo hodně filmů – a z Francie můžeme třeba doporučit psychologické drama Nejcennější, co mám z roku 1975 a s Annie Girardot v hlavní roli. Tentokrát je „postiženým“ mladý módní fotograf, který navíc je homosexuál. Nic proti, ale všechny tyto kombinace působí vedle sebe neústrojně jako kdybyste vedle sebe na pódium postavili Elvise Presleyho a Judas Priest. A protože Ozon je Ozon, připravte se i na peprnou sexuální scénu ve trojce, omšele nevyvážený pohled na gaye (fetujou a choděj do podivnejch nočních klubů) a skoro nulovou psychologii postav – což zvláště u té hlavní vadí o to víc, že těžko odhalit, co si o ní člověk má vlastně myslet. Disk kromě úvodního protipirátského traileru (Prosím, stáhněte jej již z disků, je neúčinný, uřvaný a opruzuje slušné kupce DVD – piráti jej nikdy neviděli, dejte na mne.) a upoutávek na filmy Lovci draků, Kaktus, Poslední legie, Tlukot mého srdce se zastavil, Herbie Hancock a Blueberry neobsahuje nižádný bonusík, jenž by oko lačného diváka spatřiti mohlo. (06.06.2022)

Stokrát omleté téma o tom, že se mladý člověk dozví, že je smrtelně nemocný a zbývají mu 3 měsíce života...navíc hlavní hrdina sám sebe nemá rád, takže si trpí potichoučku po svém a nikomu se nesvěří...a navíc je to homosexuál, takže jsou k vidění takové věci, o kterých se kovbojům ve Zkrocené hoře může leda tak zdát...není to špatný film, ale přijde mi, že Ozon nepřinesl vůbec nic nového, osobně je mi bližší tématicky příbuzný Můj život beze mne. (28.03.2006)

Dost podobné Ozonovu předešlému 5x2, akorát se jedná nikoli o pár ale o jedince a nevypráví se od konce. 70% (01.06.2009)

To s jakým citem a originalitou dokázal Francois Ozon zachytit nejtěžší životní období mladého muže (neznámý Melvil Poupaud), bylo pro mne velice milým překvapením. S tak krásným pocitem po skončení projekce, jsem z kinosálu už dlouho neodcházel. Líbilo se moc. (15.05.2006)

Emocionálně silný film, který je však až neskutečně reálný a syrový. Přesně tak, jak jsem u Ozona zvyklý. Přiznám se, že jsem se z počátku nudil a unikal mi smysl některých scén, ale nakonec se z toho vyklubal silný filmový zážitek o smrti, smyslu života a taky o rodině. (21.12.2007)

Príklad toho, že len silná téma na kvalitný film nestačí. V tomto prípade to režisérovi Ozonovi "zvrzal" scenárista Ozon. Silných momentov, ktoré by ste pri takomto druhu filmu čakali more, je tu ako šafránu a často si kladiete otázku, či to je všetko myslene vážne, lebo to miestami inklinuje k telenovelovému žánru, alebo či sa jedná o nejakú pseudokomédiu... Škoda nevyužitého potenciálu, ktorý bol posilnený aj kvalitným hereckým obsadením. (16.03.2009)

Fracois Ozon je zaručeně zručný režisér - umí pracovat s kamerou, hudbou i herci na velmi kvalitní úrovni, což už ukázal ve svých dřívějších filmech. Bohužel to je asi tak všechno pozitivního. Ozonův film je jen pozlátko, které nejde do hloubky, klouže po povrchu a zůstává pouze u očividně nenaplněné snahy a oduševnělé filmové dílo. Je trestuhodné, jak film s takovou tématikou ve mně nedokázal vyvolat sebemenší náznak emocí a mou hlavou jen tak prošuměl a vypařil se. (09.06.2006)