poster

Čas, který zbývá

  • francouzský

    Le temps qui reste

  • slovenský

    Čas, ktorý zostáva

  • anglický

    Time to Leave

Drama

Francie, 2005, 78 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mortak
    ***

    Věčné téma a Ozon ho zvládl na jedničku. Ale nemohu dát víc hvězdiček, protože jde jen o cvičení, o skicu. Stejně tak si malíř udržuje formu a cvičí si ruku studiemi, stejně tak spisovatel neustále vytváří v hlavě nové a nové příběhy, stejně tak si hudebník hraje s notami. Není tu nic nezapomenutelného, nic, pro co by se divák chtěl k fimu vrátit.(28.10.2010)

  • anniehall
    ****

    Úplně čisté čtyři hvězdy to nejsou, ale hodně se jim to blíží. Líbilo se mi to pro neotřelost, se kterou režisér tohle stokrát viděné téma, jímž je odchod fatálně nemocného člověka ze života, natočil. Pár velmi dobře natočených a sugestivních scén (u babičky, v klubu, poslední setkání se Sashou), nádherný a citlivý konec, skvělá kamera a herecké výkony. Nebýt pár hluchých míst ve scénáři a několika málo zbytečných scén, byl by to skvost. Takhle jen necelé čtyři hvězdičky...(16.4.2009)

  • sportovec
    ****

    Pokus zachytit metrosexuála naší doby v jeho standardní životní situaci a vzápětí konfrontovat stálost a odolnost těchto hodnot v mezní situaci vcelku přesně odráží rozporuplnost a slabost moderního "kasínového" individualismu. Nejpodivnějším rysem umírajícího mladého muže vedle narcistní reakce, s níž reaguje na zdrcující lékařovu diagnózu, je vztah k rodině a k sestře, jehož rozpolcenost smrtelná nemoc ještě posiluje namísto toho, co by působila jako podnět k stmelení a semknutí, jak by se dalo nejspíše čekat. Nemocný všechny - včetně svého posledního milence - miluje, ale tváří v tvář existenciální situaci ztrácí dospělost; bojuje o ni; a konečně ji značně rozporuplným způsobem nachází. Přeryvy a diskontinuity, jimiž mužova sebereflexe prochází, se jen nakrátko zmírňují během návštěvy u babičky. Smíření v závěru filmu (nádherná kamera labužnicky vychutnávající hasnoucí paletu barevných odstínů při západu slunce) jakoby dotvrzovalo možný výchozí umělcův záměr: zobrazit neurčitost a rozervanost lidské existence naší doby, která v mnoha ohledech přerůstá stavy, jež znala Máchova a Nerudova doba.(30.5.2010)

  • Anderton
    ***

    Jední budú brať Ozonov film ako parazitovanie na otrepanej téme a citové vydieranie artového diváka, druhí ako citlivý ponor do ľudskej duše, očakávajúcej nevyhnutný koniec. Obidva tábory budú mať zo svojho uhľa pohľadu pravdu. Ja sa skôr prikláňam k tým druhým, mám totiž pocit, že film je citlivo, autenticky a prirodzene nakrútený. Len tá "trojka" mi tam príliš nesadla, pre niektorých však môže byť emocionálnym vrcholom filmu. Na Ozona pomerne nezvyklý film, opustil svoj obľúbený puzzle štýl a natočil niečo komornejšie, pre menšiu skupinu divákov. Len som mal doma pocit, že prostredie obývačky a veľkosť televízora mi k prežitku úplne stačí, že Ozon nám tentokrát ponúka natoľko subtílny a predsa len neoriginálny film, že by mi cesta do kina a späť pripadala akosi zbytočná. Keďže som však človek empatický, vyjadrujem spokojnosť. Každý nech si točí, na čo má chuť, klišé neklišé.(9.11.2014)

  • Faye
    ****

    Přečetla jsem si pečlivě všechny komentáře a s výjimkou Mmanuala, jehož text jsem vůbec nepochopila (je to na mě buď příliš chytré nebo se mi slovenský jazyk začíná vzdalovat), souhlasím s většinou výtek „snaha šokovat“ a „stokrát omleté téma“ i když, které není. Přesto jsem spokojená. To co na počátku vypadá pouze jako beznadějná rána osudu Ozon změnil (i když trochu krkolomně) na smíření s úsměvem na rtech, na zvláštní poklidnou atmosféru a optimismus. Potěšila mě i Jeanne Moreau ( dlouho jsem ji nikde neviděla a trochu mě zaskočilo jak zestárla) a právě okamžiky, kdy je na plátně se svým vnukem jsou to nejlepší z celého filmu. 3,5*(20.7.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace