첼로 - 홍미주 일가 살인사건
Cello
Režie:
Woo-cheol LeeScénář:
Woo-cheol JeongObsahy(1)
Čelistka Mi-ju (Hyeon-a Seong), která pracuje v umělecké škole jako učitelka na částečný úvazek, se ve sborovně setká se svou bývalou studentkou. Dívka se kvůli špatné známce nedostala na vysněnou školu a ze svého neúspěchu viní Mi-ju. Její odplata na sebe nenechá dlouho čekat. Když se Mi-ju chystá odjet domů, své auto najde s propíchlou pneumatikou. A jako by to nestačilo, cestou málem havaruje. Od této chvíle se její život pomalu začíná měnit v noční můru. Někdo jí na mobilní telefon opakovaně posílá zprávu s textem "Jste šťastná? Měla byste být.", rodinný zvířecí miláček, pes Sunny, je nalezen mrtev, Mi-juina švagrová spáchá sebevraždu, protože si myslí, že se s ní rozešel její snoubenec. Děsivé události nabírají na intenzitě a do smrtelného ohrožení se postupně dostává celá Mi-juina rodina. Je za tím vším pomsta bývalé studentky, nebo se jedná o něco úplně jiného? (deepspace101)
(více)Recenze (18)
Aj keď už ide rovným dielom tak o psychologický thriller ako horor, nič to nemení na ťažkopádnosti celkového výsledku s ubíjajúcou prekombinovanou pointou. Osobne si myslím, že nastal pravý čas pre dlhotrvajúci odpočinok ázijských ducharín. Ostatne, ich invenčnosť odišla na dôchodok už dávnejšie... ()
Ty tři hvězdy jsou sice slabé, ale jsou tam. Vzhledem k přesycenému trhu asijských duchařin je Cello naprosto standardní záležitostí, která zapadne v jejich nekonečných řadách. V čem však naopak překvapí je fakt, že poslední třetina není nezajímavá a nabídne až nečekaně slušný počet kupících se mrtvol. Jen pro okrajové příznivce, ostatní ruce pryč. ()
Lepší než tragický Gabal a nudné Yeogo goedam 4: Moksori, ale pořád jen průměrný korejský pokus o psychologický horror šmrncnutý dlouhovlasou duchařinou. Chvíle napětí střídá rozčarování, očekávaný shock efekt se téměř nedostaví. Na navození děsu v dnešní době dokola se opakující smska, rychlý střih na vytřeštěný obličej a šátrající bílá hnáta s černými nehty zkrátka nestačí. Ohledně hodnocení jsem na vážkách, jelikož však tento rok zažívám dlouhovlasé sucho, přikloním se k slabším 3 hvězdám. 5/10 ()
Je to dosť dobrý psychologický horor. Má celkom dobrý príbeh o učiteľke hry na violončelo, ktorá pracuje na umeleckej škole na polovičný úväzok, čo ju kvôli vyšším ambíciám mrzí, no aj tak si žije slušným životom so skvelou rodinou, ale problém nastane, keď ju jej študentka obviní zo svojho neúspechu a navyše manžel prijme novú slúžku. A odvtedy jej rodinu začnú sprevádzať rôzne problémy, v domácnosti sa stretáva s viacerými zvláštnymi javmi a postupne si uvedomuje, že to môže súvisieť aj s jednou nepríjemnou udalosťou z jej minulosti. Spracovanie sa mi páči, po niekoľkých pomerne zaujímavých úvodných sekvenciách sa už začne hlavný dej, pričom musím pochváliť, že už čoskoro tu pribudne viacero výrazných pomerne samostatných prvkov, ako študentka, slúžka, problémová dcéra a pár ďalších. Takže to celé pôsobí pomerne nepredvídateľne, keďže sa nedá určiť, čo je skutočným pôvodcom zla, prípadne ako ktorý prvok súvisí s iným, takže sa na to po celý čas pozerá dobre, pomaly to graduje, hlavná hrdinka je tým čím ďalej viac ovplyvňovaná, dobre je zvládnutá aj jej minulosť a všetko to vyvrcholí vydarenou záverečnou desaťminútovkou, ktorá sa síce čiastočne dá predvídať, ale aj tak ako celok mi rozhodne sadla a z filmu u mňa zanechala skutočne dobrý pocit. Čo sa týka hororových stránok, tak toto je opäť ten typ hororu, kde ma síce moc nezaujali, ale v konečnom dôsledku je mi to vlastne úplne jedno. Atmosféra je prinajlepšom priemerná, napätie vôbec nefunguje, tých pár hororových, prípadne trochu krvavých scén ma tiež moc nezaujalo, ale hlavne, že film funguje aj tak a príbeh tým nijak netrpí. S hereckým obsadením som dosť spokojný, moja obľúbená Sung Hyun-Ah v hlavnej úlohe, dobre je na tom celá jej rodina, obzvlášť postava najmladšej cesty a sadlo mi aj tých pár vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, v rámci žánru dostatočne kvalitný vizuál, dobre zvládnutá dramatická rovina, nesklamala ma ani tá psychologická vložka, tu nemám väčší problém. Cello mi opäť ukázalo, prečo mi aj v poslednej dobe stále vyhovujú východoázijské horory. Síce ma hororová stránka moc nezaujme, ale dej, postavy a réžia stále vytvárajú funkčný a zaujímavý celok. A to je aj tento prípad. 75% ()
Film patří opravdu spíše do kategorie psychologický thiller než horor. Lekacích scén jsem si nějak nevšimla a to si nemyslím, že už patřím mezi otrlé konzumenty hororového žánru. Děj poněkud zmatený, ale celkový dojem z filmu více než ucházející. ()
Skutečně jde o poněkud odlišný snímek, než jsme u jihokorejců zvyklí. Film nás sice zezačátku příjemně navnadí, ale to je na dlouhou dobu všechno. Do první smrti je děj docela nezáživný, atmosféra až moc upjatá a "přeslazená" Poté se však kvalita zvedla směrem vzhůru doslova bleskovou rychlostí a následujících zhruba 35.minut nabídne tradiční asijskou podívanou. Je jen škoda, že úplný závěr zbytečně natáhli. Jinak konečné rozuzlení lze odhadnout již zhruba v polovině děje, takže divák ani nebude moc překvapený. Nejvíc musím pochválit výběr hereček! ()
Podle mě trošku „netradiční“ asijská duchařina. Sice tu je klasický černovlasý dlouhovlasý duch (naštěstí to ale tentokrát není malá holčička), i na krev dojde a má to „tradiční“ zápletku, ale připadá mi to trošku komorněji pojaté a hlavně více psychologičtější horor než klasická duchařina. A k tomu docela dobře natočený. A snad proto je to tak dobrý. ()
Ani ne průměrný thriller, jehož styl je až příliš okatě inspirovaný podobnými hollywoodskými filmy, a nemá v sobě tudíž onu asijskou jinakost, kvůli které se na podobné filmy tak rád dívám. Já sice vím, že Jižní Korea je z velké části křesťanská, že zde stejně jako v Japonsku chovají v úctě evropskou klasickou hudbu a obdivují a napodobují západní životní styl, ale na druhou stranu pro mě není korejský film točený západním stylem a se západními kulturně-společenskými prvky příliš přitažlivý a Cello mi tak bez výraznějších pocitů zapadne mezi obdobné průměrné americké horrůrky na jedno dvě použití. Škoda, řemeslně je to docela dobré a překrásný zvuk violoncella je jeden z mých nejoblíbenějších hudebních zvuků. Tři hvězdy kvůli té hudbě, ale hodně slabé tři. ()
Cello nefunguje jako filmový celek. O tom není žádná diskuze. Příběh se zadrhává, střídá lepší a horší scénaristické momenty, dialogy jsou místy kostrbaté a filmu tak nějak chybí čitelnost děje - divák neví, o čem vlastně ten celý spektákl je a proč by vlastně měl být napnutý. Ovšem, zase na druhou stranu, jednotlivé scény skvěle fungují, jsou výborně natočeny a zahrány a hlavně plní svůj účel - umí vyděsit. Závěr navíc přinese zmiňované chybějící vysvětlení všeho, co se po dobu celého filmu událo, a to takovým způsobem, že dá na původní klopýtání téměř zapomenout. Fajnšmekrovské výústění celého příběhu do závěrečné pětiminutové "opakovačky" je pak třešinkou na pomyslném filmovém dortíku. Výborně natočený film se zajímavým námětem tak nakonec dojíždí jen na kostrbaté vyprávění a rozporuplný scénář, který by zasloužil nejedno přepsání. Tři a půl. [září 2006] ()
Korea má svůj zcela specifický a nedefinovatelný styl, který se poněkud liší od toho japonského. Zároveň ale nesedne každému. V tomto případě se ale jedná o film, který má místy dost evropský nádech a tak není pro západního diváka takový problém ho přijmout. Ze začátku se děj vyvíjí jako klasický "stalking horror", hlavní hrdinka je bezradná a sledujeme její snahu vyrovnat se s tragickými událostmi kolem ní. Pak se začnou dít napřirozené věci a vše se začne ubírat poněkud jiným směrem, až dojde na vcelku překvapivou pointu, která vám najednou zcela změní pohled na věc. Závěr je pak sice dost podivný, ale efektní. Přesto se ale nejedná o nic signifikatního, na emoce se zde nijak výrazně nehraje a kdovíjak strašidelnou atmosféru to taky nemá a proto Cello hodnotím jako průměr. ()
Jak se mi to líbilo ? Úvodní písnička skvělá... jinak nic ! ()
Tento film vo mne vyvolal niečo, čo som už naozaj dlho nezažíval. Tesne po dopozeraní filmu mnou lomcovalo niekoľko protichodných nálad, ktoré vyvolal táto snímka. Prečo? Jeho pozeranie bolo viac ako zaujímavé. Prvých asi 30 minút som mal chuť film vypnúť a venovať sa niečomu zmysluplnejšiemu, keď v tom prišla scéna a ja som čumel na monitor ako obarený. Po 10 minútach úžasu však nasledoval šok z toho, prečo ešte sedím pred takou kravinou, keďže dej začal byť pomalý a divný. Tento film bol naozaj horor, keďže chvíľami som mal chuť poslať anonymný výhražný dopis režisérovi, keďže takto hnusne zabil môj čas, ale o sekundu, minútu, alebo ďalšiu scénu som mal chuť poslať mu blahoprajný telegram s prianím a odkazom:“Bravo Majstre !!!“ 65% ()
Tohle je docela známá jihokorejská duchařina, která ale fanoušky „pravé“ asijské tvorby asi poněkud zklame. Jakkoli se Chello tváří moderně a západně, svou podstatou to je příběh klasické vendety a protože to je duchařina, vůbec nevadí, že pomstychtivá entita není ze světa živých. Jenomže samotný film je značně unylý, místy vyloženě nudný a hlavně nehorázně překombinovaný. V závěru sice nabídne docela solidních deset minut – pozor SPOILER – ve kterých dojde k vyvraždění rodiny, ale následný dějový veletoč postaví celý příběh na hlavu. Tady to už autoři přemysleli a z mého pohledu film zabili. Duchařských prvků je zoufale málo, a tak mi nezbývá než dát filmu podprůměrné hodnocení. ()
Nesmyslně zamotáno do chaotického uzlu, který srazil film až na samé dno nezáživnosti. ()
"Pozri si ázijské horory, tie sú úplne skvelé!" Takto mi raz poradil jeden známy. Evidentne nemohol myslieť na Cello. Čakal som film, ktorý sa bude vymykať západnej "hororovej" tvorbe a v podstate som sa dočkal rovnakého efektu - minimum strachu, zriedkavé ľakačky. Aj napriek absencii výraznejších "strachonosných" prvkov sa mi príbeh ako taký páčil. Prostredie umeleckej školy vhodne dopĺňala tajomná sláčiková hudba. Celkovo však ide len o priemerný film s nevyrovnaným dejom. Ťažkopádny záver je len výsledkom celofilmového scenáristického chaosu. Takéto konce jednoducho neuctievam. Pozitívom celého filmu je však pocit, že som sa nedíval na rozprávku...ps: Pozdravujem tvorcov Amytiville hororu:-) ()
Že se Cello snaží hrát na notu psychologického teroru, je jasné už z úvodní scény ve sborovně. Nebyla bych proti, kdyby se o to jeho tvůrci nepokoušeli tak bezbarvým a nenápaditým způsobem. Tradiční příběh viny a trestu je rozehrán stylem, jenž mi připomněl slavného poručíka Columba. Akorát tady místo všetečného a neodbytného policejního detektiva v baloňáku máme ducha s velmi cool make-upem. Bohužel i nejslabší díl Columba mě dokázal vtáhnout do děje víc než tento film. Přede mnou se odehrává jedna tragédie za druhou... a mně je to úplně jedno. Postavy jsou vykresleny ploše a nevýrazně, že snad ani nejde se do jejich pocitů vžít. Absenci jakéhokoli prožitku ještě umocnila představitelka hlavní hrdinky, která mi svým hereckým projevem, vzezřením, a dokonce i hlasem přijde nesnesitelně protivná. Ke světlým chvilkám patří úvodní Ave Maria (krása!) a závěrečná Rainy Melody, mezi nimi se nachází nepříliš povedený pokus natočit něco víc, než na co stačily síly autorů. Ale kdo ví, třeba vyšší ambice ani neměli. ()
Předvídatelný příběh spojený s neschopností budovat napínavé scény vede i na ploše 92 minut k lehké únavě. Tenhle horor můžete klidně vynechat. ()