첼로 - 홍미주 일가 살인사건
Cello
Režie:
Woo-cheol LeeScénář:
Woo-cheol JeongObsahy(1)
Čelistka Mi-ju (Hyeon-a Seong), která pracuje v umělecké škole jako učitelka na částečný úvazek, se ve sborovně setká se svou bývalou studentkou. Dívka se kvůli špatné známce nedostala na vysněnou školu a ze svého neúspěchu viní Mi-ju. Její odplata na sebe nenechá dlouho čekat. Když se Mi-ju chystá odjet domů, své auto najde s propíchlou pneumatikou. A jako by to nestačilo, cestou málem havaruje. Od této chvíle se její život pomalu začíná měnit v noční můru. Někdo jí na mobilní telefon opakovaně posílá zprávu s textem "Jste šťastná? Měla byste být.", rodinný zvířecí miláček, pes Sunny, je nalezen mrtev, Mi-juina švagrová spáchá sebevraždu, protože si myslí, že se s ní rozešel její snoubenec. Děsivé události nabírají na intenzitě a do smrtelného ohrožení se postupně dostává celá Mi-juina rodina. Je za tím vším pomsta bývalé studentky, nebo se jedná o něco úplně jiného? (deepspace101)
(více)Recenze (18)
Lepší než tragický Gabal a nudné Yeogo goedam 4: Moksori, ale pořád jen průměrný korejský pokus o psychologický horror šmrncnutý dlouhovlasou duchařinou. Chvíle napětí střídá rozčarování, očekávaný shock efekt se téměř nedostaví. Na navození děsu v dnešní době dokola se opakující smska, rychlý střih na vytřeštěný obličej a šátrající bílá hnáta s černými nehty zkrátka nestačí. Ohledně hodnocení jsem na vážkách, jelikož však tento rok zažívám dlouhovlasé sucho, přikloním se k slabším 3 hvězdám. 5/10 ()
Ty tři hvězdy jsou sice slabé, ale jsou tam. Vzhledem k přesycenému trhu asijských duchařin je Cello naprosto standardní záležitostí, která zapadne v jejich nekonečných řadách. V čem však naopak překvapí je fakt, že poslední třetina není nezajímavá a nabídne až nečekaně slušný počet kupících se mrtvol. Jen pro okrajové příznivce, ostatní ruce pryč. ()
Je to dosť dobrý psychologický horor. Má celkom dobrý príbeh o učiteľke hry na violončelo, ktorá pracuje na umeleckej škole na polovičný úväzok, čo ju kvôli vyšším ambíciám mrzí, no aj tak si žije slušným životom so skvelou rodinou, ale problém nastane, keď ju jej študentka obviní zo svojho neúspechu a navyše manžel prijme novú slúžku. A odvtedy jej rodinu začnú sprevádzať rôzne problémy, v domácnosti sa stretáva s viacerými zvláštnymi javmi a postupne si uvedomuje, že to môže súvisieť aj s jednou nepríjemnou udalosťou z jej minulosti. Spracovanie sa mi páči, po niekoľkých pomerne zaujímavých úvodných sekvenciách sa už začne hlavný dej, pričom musím pochváliť, že už čoskoro tu pribudne viacero výrazných pomerne samostatných prvkov, ako študentka, slúžka, problémová dcéra a pár ďalších. Takže to celé pôsobí pomerne nepredvídateľne, keďže sa nedá určiť, čo je skutočným pôvodcom zla, prípadne ako ktorý prvok súvisí s iným, takže sa na to po celý čas pozerá dobre, pomaly to graduje, hlavná hrdinka je tým čím ďalej viac ovplyvňovaná, dobre je zvládnutá aj jej minulosť a všetko to vyvrcholí vydarenou záverečnou desaťminútovkou, ktorá sa síce čiastočne dá predvídať, ale aj tak ako celok mi rozhodne sadla a z filmu u mňa zanechala skutočne dobrý pocit. Čo sa týka hororových stránok, tak toto je opäť ten typ hororu, kde ma síce moc nezaujali, ale v konečnom dôsledku je mi to vlastne úplne jedno. Atmosféra je prinajlepšom priemerná, napätie vôbec nefunguje, tých pár hororových, prípadne trochu krvavých scén ma tiež moc nezaujalo, ale hlavne, že film funguje aj tak a príbeh tým nijak netrpí. S hereckým obsadením som dosť spokojný, moja obľúbená Sung Hyun-Ah v hlavnej úlohe, dobre je na tom celá jej rodina, obzvlášť postava najmladšej cesty a sadlo mi aj tých pár vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, v rámci žánru dostatočne kvalitný vizuál, dobre zvládnutá dramatická rovina, nesklamala ma ani tá psychologická vložka, tu nemám väčší problém. Cello mi opäť ukázalo, prečo mi aj v poslednej dobe stále vyhovujú východoázijské horory. Síce ma hororová stránka moc nezaujme, ale dej, postavy a réžia stále vytvárajú funkčný a zaujímavý celok. A to je aj tento prípad. 75% ()
Ani ne průměrný thriller, jehož styl je až příliš okatě inspirovaný podobnými hollywoodskými filmy, a nemá v sobě tudíž onu asijskou jinakost, kvůli které se na podobné filmy tak rád dívám. Já sice vím, že Jižní Korea je z velké části křesťanská, že zde stejně jako v Japonsku chovají v úctě evropskou klasickou hudbu a obdivují a napodobují západní životní styl, ale na druhou stranu pro mě není korejský film točený západním stylem a se západními kulturně-společenskými prvky příliš přitažlivý a Cello mi tak bez výraznějších pocitů zapadne mezi obdobné průměrné americké horrůrky na jedno dvě použití. Škoda, řemeslně je to docela dobré a překrásný zvuk violoncella je jeden z mých nejoblíbenějších hudebních zvuků. Tři hvězdy kvůli té hudbě, ale hodně slabé tři. ()
Cello nefunguje jako filmový celek. O tom není žádná diskuze. Příběh se zadrhává, střídá lepší a horší scénaristické momenty, dialogy jsou místy kostrbaté a filmu tak nějak chybí čitelnost děje - divák neví, o čem vlastně ten celý spektákl je a proč by vlastně měl být napnutý. Ovšem, zase na druhou stranu, jednotlivé scény skvěle fungují, jsou výborně natočeny a zahrány a hlavně plní svůj účel - umí vyděsit. Závěr navíc přinese zmiňované chybějící vysvětlení všeho, co se po dobu celého filmu událo, a to takovým způsobem, že dá na původní klopýtání téměř zapomenout. Fajnšmekrovské výústění celého příběhu do závěrečné pětiminutové "opakovačky" je pak třešinkou na pomyslném filmovém dortíku. Výborně natočený film se zajímavým námětem tak nakonec dojíždí jen na kostrbaté vyprávění a rozporuplný scénář, který by zasloužil nejedno přepsání. Tři a půl. [září 2006] ()
Reklama