Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Houslařský mistr Johan (V. Dlouhý) zůstává po narození vytouženého synka na jeho výchovu sám. Pomáhá mu sousedova žena, které se v tom čase narodilo děvčátko. Tadeáš (L. Hampl) a Alžbětka (M. Borová) vyrůstají spolu a mistr je učí hrát na housle a violu. Největším přáním starého otce je, aby se syn stal houslistou. S pomocí kouzel tajemného Ducha dřeva (V. Svoboda) postaví mistrovský nástroj a ten synovi v den dvacátých narozenin vloží do rukou. V tu chvíli změní jeho osud. Sotva se Tadeáš smyčcem dotkne strun, housle se rozeznějí čarokrásnou hrou. Zapomenuty jsou společné sny s Alžbětkou, Tadeášovi se otevírá dosud nepoznaný svět. Očarované housle mají však své tajemství… (Česká televize)

(více)

Recenze (20)

flanker.27 

všechny recenze uživatele

"každý rád a rychle uvěří ve vlastní genialitu." Vážný a smutný příběh s několika životními moudry a osvícenským pohledem na šlechtu (tetičku Antoinettu zkrátili o hlavu). Pohádkovost zde nevychází z předpokladu, že dítě je blbé či pitomé, ale z toho, že chytré dítě pochopí, že k úspěchu je třeba více píle a odříkání než kouzel. A rovněž chytré dítě chápe, že mu nebyly dva, když se narodilo. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Opravdu je to pohádka vypovídající o nenahraditelnosti práce, o píli, jediné cestě ke skutečné kvalitě. Pohádka pro dospělé, ale i pro dorůstající děti. Jména autorů sama naznačují kvalitu stejně jako jména herců. Nejvíce mne zaujal zesnulý talent i osobnost své generace Vladimír Dlouhý. ()

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Někde se děti musí dozvědět, že kouzla nepomáhají, na nástroj se nenaučíte hrát jinak, než že budete cvičit, cvičit, cvičit. A kdo cvičit nebude, přivede rodiče do hrobu. Taky se doví něco o tom, jak se staví housle (a violy), jaký je mezi těmi nástroji rozdíl a jako bonus to, že děti se nerodí nutně po svatbě. ()

Allien.9 

všechny recenze uživatele

A víte co? Po dlouhé době (polo)studiovka, u které mi nebylo trapně. Flegmatický Stropnický naprosto skvělý, nevadil mi ale nikdo.;-) ()

SeBig odpad!

všechny recenze uživatele

chtělo se mi blít když jsem tohle videl....i mé 5leté sestřenici se to nelíbilo konec uplná hloupost obsazení uplná blitkost...tenhle film nemá rovnováhu a patří do hnoje ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Tak nějak mi to nepřišlo jako pohádka, jako spíše lidové sociální drama s motivy z červené knihovny. A jedny začarované housle ještě pohádku nedělají. Dokonce si nepamatuju pohádku, kromě Troškovy úchylné princezny ze mlejna, kde by milá hlavního hrdiny porodila a honila tátu kvůli výživnému... Herecky rovněž takové odfláknuté a nijaké... Navíc motiv daru ducha dřeva mi přišel divný až do konce - k čemu měl sloužit? Aby si táta něco uvědomil, když to vlastně ani neřekl synovi, a dost možná si nic neuvědomil? ()

argenson 

všechny recenze uživatele

Tak úplně pro děti to není, to je fakt. Přes odkazy na popravenou tetičku Marii Antoinettu po citáty z Voltaira a Rousseaua. Ovšem vysoce cením originální a výborný námět, což se nedá říct o (všech) hereckých výkonech. Na nedělní odpo moc příjemná věc. ()

rakovnik 

všechny recenze uživatele

Variace na téma, jak vám dary bez zásluhy štěstí nepřinesou. Jako pohádka ale film vůbec nefunguje. Mnohé dlouhé pasáže se odehrávají téměř ve tmě, ačkoli se nic neděje a závěr je také takový nepohádkový - ale očekávatelný. Oceňuji alespoň využití exteriérů. ()

otík 

všechny recenze uživatele

Jiný název: Pohádka pro housle a violu. Sice ne kulisová, ale také hodně smutná pohádka, která vaše nedělní odpoledne rozhodně nijak nerozjasní. Příběh výrobce houslí, který tak rozumí dřevu, až ho jednoho dne duch dřeva „obdaruje“ slibem, že když dokáže za jedinou noc vyrobit z kusu dřeva housle a když na ně bude hrát jeho syn, bude z něj houslový virtuos. Ale pozor, na housle smí zahrát pouze jeho syn, jinak tatínkovi pukne srdce. Super dar, co?! Syn se ale zrovna příliš nevyvedl, vydal se do světa a náš tatík tak zůstává sám s synovou milou, kterou naučí hrát na violu. Na této pohádce snad kromě tradičně výtečného výkonu Vladimíra Dlouhého není nic v pořádku, zvláště když nekončí zrovna radostně. Prostě pohádka, která nemá s tradiční českou pohádkou nic společného. Hudba: Petr Malásek ()

D28 

všechny recenze uživatele

Bohužiaľ ani pre deti, ani pre dospelých, snaha o originalitu bola, ale všetko bolo nedotiahnuté do konca, spôsobujúc mi vrásky na tvári, nie však od smiechu, ale rozpakov. ()

Vejrrr 

všechny recenze uživatele

Muzikantská pohádka, kde nepanuje jen veselo, ale i trochu krutá spravedlnost. Na pohádky jsem pes... Rád se na nějakou podívám, ale ne každá nedělní pohádka mě zaujme. Takhle o houslích a viole byla fajn, nepatří do řady hloupých a nezajímavých a dětem rozhodně neublíži - ačkoli jim potom budete muset vysvětlit proč "dotyčná osoba" zemřela :o) ()

wictoria 

všechny recenze uživatele

Děs a hrůza. Sice jsem to neviděla od začátku, ale to co jsem viděla mi fakt stačilo. Tohle mi rozhodně jako pohádka pro děti nepřišlo. ()

Ezis 

všechny recenze uživatele

Pohádka, ze které mám takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu je hodně zajímavá, nezvyklá - mírně tragická pohádka, ale poučná, trochu ve stylu K.J.Erbena. Je v ní pěkná smyčcová komorní hudba i krásné kostýmy a interiéry (důsledně dodržovaný empír, pastva pro oči). Vladimír Dlouhý a Martin Stropnický tradičně excelují, padají skvělé hlášky o "tetičce Antoinettě". Na druhou stranu je hodně nejednotná - jednak není jasné, zda je pro děti nebo pro dospělé, jak už tady napsal D28. Mimo jiné kvůli tomu množství porodů, naznačenému sexu a nemanželskému dítěti - to je podle mě na pohádku trochu moc. A také scény z chalupy vypadají jako z vesnické tragédie, zatímco scény na zámku jako by lehkostí a vtipností z oka vypadly studiovým pohádkám režiséra Hanuše. To by se dalo pochopit, koneckonců hraběcí rodině, která momentálně nemá větší starosti, se určitě žije lehčeji než chudým vesničanům. Ale když dojde na osudové protnutí těchto dvou světů, je nějaké nedotažené, což ještě akcentuje herecká topornost představitele hlavního hrdiny. Dějová linie je propracovaná, ucelená, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že příběh šel vyprávět lépe. Výsledek: pohádka, která mě zaujala a nelituju toho, že jsem ji viděla, ale moc se nemám k tomu ji někomu doporučit. ()

hermiona 

všechny recenze uživatele

Ne úplně tradiční pohádka, ne úplně pro děti. Ani dospělé asi nějak moc neosloví. Zvláště, když někdo nemá rád smyčce. Jako dítě jsem je taky nevěděla ocenit, ale tahle pohádka je o spoustu let mladší. Já se do hudebky přihlásila dobrovolně, chodila jsem tam bez donucení rodičů, poctivě cvičila denně dlouhé hodiny (ne na housle) několik let a naučila se poslouchat všechny nástroje. Dnes smyčce miluju, a když v neděli po obědě lehnu na gauč, zavřu oči, klidně si jednou začas tuhle pohádku poslechnu. Díky obvykle dokonalému Vladimírovi Dlouhému taky jedním okem shlédnu. Kdo si myslí, že děti se předtím rodily nejdřív 9 měsíců po svatbě, toho nejspíš přinesl čáp. Jak už pravil malý Vašík ve Velrybě: "Víš, jak se narodí dítě?" Přece po svatbě. "Ale jdi ty. To stačí, když se dva mají rádi." Na pohádku docela stačí kouzelné housle a duch stromu. A taky ponaučení, že se nevyplácí nutit děti do něčeho, co by udělalo radost rodičům, když to netěší je samotné. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Hudební pohádka, kdy si milovníci houslové hudby přijdou na své. Docela dobrý scénář doplňují příjemné herecké výkony. Ovšem první půlka je lepší, druhá se trochu táhne. Triky s Duchem dřeva se mi líbily. ()

honeysuckle 

všechny recenze uživatele

Příběh o otci, který si do svého syna projektoval své vlastní nenaplněné touhy a nakonec ho to stálo život, upravený do pohádkové formy. Reálnost mi ani tak nevadila - postavy nebyly černobílé, což oceňuji. Ale zápletka mohla být vystavěna lépe, výsledek je takový nemastný-neslaný. Pozn.: Nevím, proč je všude uváděn jako název pohádky "Pohádka o houslích a viole", když je v úvodních titulcích v pohádce název "Pohádka pro housle a violu". ()

hanikrivi 

všechny recenze uživatele

Bohužel - mě to silně připomnělo pohádku Husličky z javora z r.2000, ovšem na motivy slovenské balady. Tam se to obejde i bez porodů (zato naznačují sebevraždu). Tady jsou dvě linky (zámek, chalupa) dost nevyvážené. Náprava se děje nějak zázrakem, a chudák starý otec ani nedostal šanci. Rozprávka pracuje s psychologií houslaře, chutí něco dokázat, zbohatnout, proslavit se - a tvrdé procitnutí, že bez lásky to nic není. Česká pohádka nabízí "fracka", který zřejmě umí jen ohrnovat nos a svést děvče. Také k čemu bylo to celé muzicírování a stavění houslí, když se pak živil povoznictvím? Na co tedy dar Ducha dřeva? Z mého pohledu to bylo dobré jen na to, aby se otec na syna nevykašlal a vychoval ho. A aby měli autoři co točit. ()

milos.bradik 

všechny recenze uživatele

Velmi smutný příběh, který je sice o kouzlech, ale přesto není příliš pohádkový. Vladimír Dlouhý tady ve 47 letech vypadá o dost starší a je na něm vidět, že nebyl zdravotně v pořádku. ()

Reklama

Reklama