Režie:
Viktor PolesnýObsahy(1)
Televizní adaptace hry Václava Havla "Zítra to spustíme", která je věnována postavě doktora Aloise Rašína a událostem v noci ze 27. na 28. října 1918, jež předcházely vyhlášení samostatnosti Československé republiky na domácí půdě 28. října 1918. Válečné události 1914 až 1918 urychlily vznik českého a poté československého zahraničního odboje (T. G. Masaryk, E. Beneš, M. R. Štefánik aj.) Z válečných zajatců a dezertérů se tvořily vojenské jednotky (od roku 1917 legie v Rusku, Francii, v Itálii 1918), jež hlavně v Rusku (Zborov, Bachmač, ovládnutí magistrály - Vladivostok) podpořily emancipační úsilí. Významný byl domácí odboj (Maffie), i když zástupci Čechů v říšském sněmu se pro vznik vlastního státu vyslovili až pod tlakem intelektuálů (Manifest českých spisovatelů v roce 1917, Tříkrálová deklarace 1918). Pittsburskou dohodou byli 30. 5. 1918 zapojeni do společného státu Slováci. 18. 10. 1918 Washingtonská deklarace nový stát proklamovala 28. 10. 1918 jednala v Ženevě Československá národní rada (E. Beneš) a Národní výbor (K. Kramář aj.), současně v Praze "muži 28. října" (A. Švehla, A. Rašín, V. Klofáč, J. Stříbrný, V. Šrobár aj.) vyhlásili samostatný stát. (Česká televize)
(více)Recenze (9)
Moc jsem nepochopil, proč to vůbec existuje. Jako divadelní hra je to natolik roztříštěné a natolik přecpané historickými fakty, že na drama už nezbylo místo, a vzhledem k tomu, že všichni znají pointu, není důvod se bát o to, jak to dopadne, a jako dokument (jak to chvílemi vypadá) je to natolik chaotické, že je to prakticky bezcenné. ()
I dramatik Václav Havel měl své slabé chvíle... A 44letý režisér Viktor Polesný mu nijak nepomohl. ()
Zpracování historického námětu, který naznačuje autorovo zaujetí tématem a tehdejší existenci televizní dramaturgie (Brno). V hereckých rolích najdeme v nezvykle mladých podobách budoucí zavedené hvězdy televizní zábavy i "zábavy", které tu nemusí nijak šlapat na kterýkoliv z pedálů. Forma vykazuje prvky pro televizi inovativní (každopádně mnohé budoucí pokusy dopadaly katastrofálněji). Možná vrchol Polesného tvorby. I Rašín už spí. ()
Ti, co hru šmahem odsuzují jako nudný historický exkurz, si podle mě neuvědomují, že Havel ji napsal v roce 1988 (!), čili v časech, kdy se nepřipouštěla jakákoli veřejná diskuze o státnických záležitostech - a tedy neexistoval ani žádný z těch mnoha dokumentů a pořadů, které dnes (někomu) může hra připomínat. Hra si ale zaslouží absolutorium i bez tohoto časového zařazení: je napínavá (víme sice, jak vše nakonec dopadne, ale nevíme, jaké nesnáze se kolem toho děly) a jestli je "zábavně-vzdělávací", tak jedině v tom smyslu jako třeba Machiavelliho Vladař. Což podle mě rozhodně není špatné vysvědčení. :) Dále je nutné říct, že Polesný v této adaptaci zachoval zcizovací prvky, díky kterým je divák jakoby vybízen, aby aktivně přemýšlel o způsobech vykládání historie, o konání (nejen tehdejších) státníků a o dalších souvislostech. (Mně osobně se vybavily mj. až neskutečné paralely k sametové revoluci, v níž "hrál" Rašínovu úlohu Havel. :)) A navíc, narozdíl např. od podobně moderně laděné Kohoutovy hry o Husovi Ecce Constantia, Havel vše napsal svižně a bez poetických předělů. Je to zkrátka velmi nadčasový počin, ale bohužel asi ještě potřebuje nějaký čas, než jej naše publikum přijme (48 %). ()
historická informace v lehce nejapné inscenaci.. není třeba ale ani není až zas tak velká škoda ji vidět.. ()
Taky si myslím, že tohle je Havlova nejméně povedená hra. Jako hra zábavně-vzdělávací to dost selhává, pokud si chcete připomenout fakta, podívejte se raději na wikipedii. ()
Divadelní hra působící jako dokument o Aloisovi Rašínovi je podán nezajímavou a vizuálně tmavou formou. Ovšem to nejhorší na tom je, že tento dokument je takřka celý smyšlený. Podložen je na otázkách - Co by kdyby? Bylo to tak nebo nebylo? Samotný moderátor (mladičký sporťák Carda Retarda z TELE TELE) hned v úvodu přiznává, že si toho autoři hodně vymysleli a spousta informací není pravdivých. Co se týče filmové stránky je to taktéž hrůza. A tak jedinou zajímavostí je vidět mladičké ucho Cardu Retardu a Veroniku Žilkovou. [69. hodnocení, 7. komentář, 46%] ()
Pravdou je, že od Václava Havla jsem toho moc neviděl, ale co jsem viděl, z toho mi bylo spíše nevolno. Této hry se to ale netýká. Celé to v první řadě působí spíše jako hraný dokument. Hned na počátku totiž vidíme k herců hraným historické postavy i fotografie, abychom si je mohli spojit. Také sledujeme plno archivních záběrů. Není na škodu, že jsou připomínány historické události a fakta herci okolo stojícími, ale zároveň je to chyba. Za prvé by slušelo mnohem více, kdyby vyprávěl jeden herec a ne všichni přes sebe, kdo se zrovna namane. Za druhé bych očekával, že na jednom místě se vstupuje do děje, na dalším se hraje. Abychom za Rašínem sledovali nudící se herce povalující se na schodech je také na škodu. Závěr pak zrekapituluje všechny důležité události až do revoluce. Je jasné, že hra má co říct, i když čtyři roky od revoluce je dost, právě ve stínu sametové. Vždyť hodně z toho, co Rašín říká se dá převést právě na rok osmdesát osm, ale i léta předchozí, o socialismu také mluví. Nelze se ale ubránit dojmu, že to šlo dělat lépe. Celé to působí, jako by se herci náhodně sešli a přemýšleli, co budou dělat, aby se zabavili. ()
Já jsem věděl, že jsem včera na něco zapomněl. Poslední hodina tohoto PVP a zrovna taková nuda. Dokonce i Vojáčkův výklad plný "eeeee" po této inscenaci byl zajímavější. 2+* ()