Voníš jako tenkrát
Režie:
Jitka NěmcováScénář:
Lucie KonečnáKamera:
Andrej BarlaHudba:
Milan SvobodaHrají:
Michaela Kuklová, Jitka Schneiderová, Pavel Řezníček, Jana Hlaváčová, Anna Hašková, Jan Budař, Kamila Magálová, Oldřich Vízner, Jakub Prachař, David Švehlík, Libuše Štědrá, Blanka Zdichyncová (více)Obsahy(1)
Michaela Kuklová a Jitka Schneiderová v televizním filmu režisérky Jitky Němcové milovaly jednoho muže a osudově si tím zkomplikovaly život. Původní scénář debutující autorky Lucie Konečné vypráví příběh dvou kamarádek, do jejichž přátelství zasáhla osudová náhoda podnícená normální dívčí žárlivostí... Čerstvé vysokoškolačky Ruth a Magda prožívají v Liberci v nedávné totalitní době docela běžné holčičí přátelství. Obě ale milují jednoho kluka Adama. Ruth je jaksi oficiální Adamovou partnerkou, v Magdě se lomí cit k Adamovi a přátelství k Ruth. Adam získá v té době vysněnou stáž v západní Evropě a odjíždí do Rakouska. Ruth zatají, že s ním čeká dítě a když se jí Adama nepodaří přesvědčit, aby zůstal, odmítne odjet s ním. Nedovede si představit, jak by se s dítětem a studiem protloukala neznámým světem. Za čas Ruth přemluví Magdu, aby se rozjela za Adamem a pokusila se ho přimět k návratu. Ale Magda situaci zneužije... Reálně se příběh Magdy a Ruth začíná odvíjet po osmnácti letech, kdy Magdina dcera Bohunka slaví patnácté narozeniny. Tento zlom mezi dětstvím a dospělostí jí má přinést mnohá poznání, zklamání ale i naděje do budoucnosti. A nejen jí, ale i její matce Ruth a nakonec i Magdě, která se po mnoha letech vrací do rodného Liberce. Dávná historie se tak po letech uzavře... Příběh o starých křivdách, které je třeba umět odpouštět, protože život je příliš krátký na to, abychom se utápěli v nenávisti je napsaný moderně s citem pro paradox v dramatických zvratech. I když vypovídá o vážných životních situacích, vidí je z odstupu a se sympatickým humorným odlehčením. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (32)
Dvě červené Karkulky, štangle lovečáku, Kuklové kozy, Budařův ptáček a soulož Schneiderové v zavazadlovém prostoru. To jsou věci, kterých se může povrchní divák chytit - než se stane korunním svědkem v případu vraždy zajímavého námětu (nuance ženského kamarádšoftu) tupým předmětem technického zpracování.. Erotické svádění pod jabloní v podání dcery Ruth by zbavilo heterosexuality i Enšpígla.. ()
Silný ženský film v českém prostředí by se mi samozřejmě líbil, režisérka Jitka Němcová tu a tam umí malé radosti, bohužel ale scenáristka Lucie Konečná je na tom o poznání hůře... A takto bychom mohli pokračovat až ke kompromisu. Kuklová a Schneiderová hrají velmi energicky, zajímavě, leč jednání jejich postav je dost vykonstruované. Latentní sapfismus rozhodně není na překážku, story o znovu nalezeném přátelství také ne, stejně tak by bylo místo i na roztomilou babičku Hlaváčové nebo nevybouřenou patnáctku Anny Haškové, ale dohromady to celistvý obraz netvoří. Škoda. ()
Pamätám si porevolučné povzdychy za pondeľňajšími inscenáciami. Nedokázala som ich pochopiť, pretože som bola primladá. Inscenácie si zaslúžili zrelšieho diváka. Rovnako ako tento nádherný film o premárnených šanciach, zmarených nádejach a pošliapaných snoch. O dvoch kamarátkach, ktoré celé roky prežívali znovu to isté leto. Veľmi pútavé rozlíšenie minulosti a súčastnosti ozvláštnené červenou, dobré herecké výkony /hlavne Kuklová/ a dojímavý príbeh u mňa vyniesli tento film v rámci svojej kategórie blízko k dokonalosti. Preto dávam /navzdory všetkým mlaďasom, ktorý ešte nepoznajú nostalgiu z nenávratna/ päť*. ()
Tak dlouho jsem koukal na jakýsi příběh o dvou ženách, u kterého jsem vůbec netušil, co se to v něm vlastně děje a proč, až mi to začalo být jedno. Jakési scénáristické cvičení, které režisérka jen podivně ozvláštnila hrou s barvami... docela nuda. ()
to jsou samé kameramanské hrátky, a s barvičkami, ale že postavy (i když přihlédnu k jisté nadsazenosti dialogů, prostředí a vztahů) chovají jako idioti, to dramaturgovi nějak uteklo. Sice nám tam hraje hezká jazzová muzika v podkresu, sem tam nějaká hitovka, abychom věděli, ve které části Vyprávěj zrovna jsme, potom si projdeme několika stadii sexu v různých podobách (ještě že Ruth a Magda neměli pejska, třeba dogu, nebo miloučkého koně), ale celkově je film výrazně o ničem. Připomíná mi takové ty intelektuálské hříčky mnoha současných českých tvůrců, pro něž je to slovo intelektuální důležitější než slovo filmové, nebo nedej bože divácké. ()
Amatérské po všech stránkách. /12. 5. 13./ ()
Ne úplně blbě napsané a dobře zahrané včetně babičky v podání Jany Hlaváčové. Má to sice slabší místa jako jsou scény s dcerunkou Bohunkou nebo nelogickou vsuvku, kdy si Jitka Schneiderová coby čerstvá vdova zašoustá s prvním stopařem. Potěšila mě práce s detaily, které mě donutily vygooglovat, jestli se v Liberci Masarykova ulice opravdu dřív jmenovala Leninova:-) ()
Já se poslední dobou hodně zaměřuji na českou tvorbu, jelikož si o ní chci udělat jednolitý obrázek a kdyby se náhodou stalo,že najdu mezi tou spletí s*aček něco dobrého tak je to jenom dobře...Ovšem film ve kterém je hlavním motivem asi ta náladová hudba,která patří tak akorát do bo**elu a jakési dvě pomatené kamarádky,které kvůli několika zásadním věcem nevěděly jedna o druhé 15 let.Znám ten moment kdy se člověk s někým podobně blízkým musí rozloučit,jelikož nic není napořád a všechno jednou končí ovšem tohle jsem ještě neviděla...Vadilo mi neustálé retrospektivní vracení ono přerušovat tolikrát hlavní dějovou linii filmu není vůbec dobrý nápad. Diváka to akorát tak mate... O herectví tohoto filmu se nechci moc vyjadřovat...ovšem očivině nadabovaní dětští herci to mě hodně bilo do očí.Několikrát shlédnuté nějáké vnady nebo dokonce dvě sexální scény z filmu nedělá nic dramatického nýbrž spíše lehce erotického.Jediný důvod proč jsem se přiměla na to podívat byl Jan Budař,který se zjevil ve filmu asi tak 2x a pak už jen na fotkách což je škoda.A chtěla bych dodat,že proti lesbám nemám absolutně žádné výhrady ale takhle lesbické přátelství jsem asi ještě nikdy neviděla - např. konec filmu hmmmmm ty voníš jako když jsme spolu kamarádily ..nebo scéna kdy se ty dvě perou a potom Kukla skončí pod stolem na té druhé a vypadá to,že se do sebe za chvíli asi zakousnou....Pro mě dost velké zklamání.Ovšem 1/5 za Budaře a jakousi minimální snahu. ()
Neumím si představit, že by tenhle film šel do kina. Jeho zpracování je ryze televizní. A působí velmi zvláštním dojmem, při nejmenším za to můžou hrátky s červenou barvou, která je užita na hrdinčiných šatech. Nicméně tím jsou ty scény jasně ohraničeny. Příběh je to velmi jednoduchý, ale nabízí mnohem víc. Pořád je to ale osekáné na nejnutnější možnou mez. Možná se to mělo jmenovat ještě jinak. Použila bych název Magda to vidí jinak. To by bylo daleko více vystihující, protože to tak přesně je. Technická: distributor si nevidí na špičku nosu. Bohunka nebyla dcera Magdina, ale její matkou byla Ruth! ()
Jako by něco chybělo .....? No mě rozhodně -nejlepší kamarádky -pak zrada a pak hned odpuštění ? Trochu moc osekané a prázdné .. ()
Evidentně se toho Jitka Němcová u Federica Felliniho moc nepřiučila, když u něj sbírala zkušenosti, protože její režisérská práce za mnoho nestojí. Tady má sice velký vliv na výsledný dojem i prapodivný scénář, ale před nedávnem jsem viděla film Hodina pravdy, který natočila rovněž Jitka Němcová a ani ten mě nijak zvlášť neoslnil. (35%) ()
Je to takové holčičí-bezhlavě rozjásané a přepjaté druhá půlka lepší, plusem je hudba a výtvarná stránka... Jo a Míša s Jitkou... 😇 ()
Film Ruth to vidí jinak se na televizní obrazovky dostal až dva roky po natočení, protože se uvažovalo o jeho nasazení do kin pod názvem Voníš jako tenkrát. Premiéra byla naplánována hned několikrát např. na 5.května nebo 2.září 2005. Známý je filmový plakát od Sáry Saudkové. Ale nakonec zůstalo jen u televizního zpracování, protože došlo ke smazání zvuků potřebných k výrobě filmové kopie z televizního díla. Osobně myslím že je to dobře, klasický levný televizní styl by v kině působil nepěkně, kdežto jako tv film je pro mě nadprůměrný. Velice povedené je střídání současnosti s minulostí, která je celá zabarvená do hněda a akorát šaty hlavních hrdinek jsou jasně červené. Míša Kuklová zahrála nádherně, pro roli stále běhající Ruth zhubla o sedm kilo, ("Zahájila jsem hladovku a k tomu jsem spala jen dvě hodiny denně," řekla Kuklová), a nechybí ani obnažené scény. Film mi přijde dobře napsaný a velice poutavý. ()
Vůbec jsem si nepamatoval, že už jsem to viděl, takže jsem si to protrpěl znovu. Ty šílené postsynchrony měly stát někoho místo... Dvě hvězdičky za Míšu a Jitku a jejich červené spodní prádlo. ;-) ()
Ruth to vidí jinak a já taky. A co ten sebedabing či co? ()
Sex ve městě (Liberci). Je to natolik holčičí, že se v tom ne každý (chlap) dost dobře vyzná :-) Ale ne, špatný film to rozhodně není. Vizuální stránka (hlavně ta červená) se mi docela líbila. ()
Televizní film z roku 2004 o milostném trojúhelníku, který naboural jedno holčičí přátelství vyprávěné ve dvou časových rovinách. Námět zajímavý, ale na tomhle filmu je hrozně vidět jak tahle tv tvorba za těch patnáct let neskutečně zastarala - filmováno na laciný neHádé materiál, iritující hudba jak z Nedělní chvilky poezie, dlouhé záběry do nikam, dialogy tak sterilně televizní i pro publikum 60+ až to bolí. Pravdou je, že jako liberečák nadsadím tři hvězdy a taky proto, že tenhle film má pár věcí, které v hlavě zůstanou 1) v časové linii za socialismu jsou děvčata oblečená v červených věcech jak Karkulky 2) poprvé jsem si říkal, že Míša Kuklová je regulerně dobrá herečka ( a nemyslím tím, že je to asi poslední film, kde se odhaluje ) 3) Schneiderová, která souloží v kufru auta na parkovišti s rodákem z Liberce Davidem Švehlíkem, který tu měl malé cameo 4) odvazová scéna, kdy jede nahatý dream team Schneiderová, Kuklová, Budař autem což absolutně nekoresponduje s neskutečně unylým dílem jako toto. ()
"Jak jí mám pomoct, když nedokážu pomoct sama sobě?" ()
Vykradena -kompletně!- česká nová vlna - od Sedmikrásek až po Hru o jablko. ()