Volver

Scénář: Pedro Almodóvar .. Pěkně se na Volver dívá, to ano. Jsou tam příjemné herečky (Penélope bez debat září), barvité kostýmy a prosakující svěží jižanský temperament. Bohužel, emocionální či jiný zážitek je minimální, protože ani režisérův talent nedokáže seskládat rozpadající se scénář, kde se dlouze mluví o ničem a humoru nebo silných moralit je poskromnu. Zápletka s neočekávanou mrtvolou je vystřižena spíše z kdejaké černější komedie a tam by se také vyjímala lépe, než v rodinném dramatu o vztahu žena-dcera a potřebě matky, jako takové. (11.02.2007)

"Film byl pro mě vtipný i v místech, která se tvářila vážně." - toť tvrdí můj kamarád, uživatel Gianni. Přesně tohle se ale dle mého názoru hodí říci spíše o Krásce v nesnázích. Volver je plný vtipně absurdních situací, takže kdyby se nebral s nadhledem, vznikla by z filmu taková roztodivná blbůstka, protože z mrtvoly v mražáku může vzniknout buď něco ve stylu Pulp Fiction, nebo nějaký řadový thriller. Almodóvar z toho všeho zručně vybruslil, ale já odmítám brát cokoliv z filmu vážně. Emoce šly stranou, já se v nevtipných pasážích mírně nudil, ale co se pěkných obrázku týče, místy jsem se docela kochal. (20.11.2006)

V surovosti příběhu je to vlastně všechno tak nadnesené s určitou naivitou, je tu hodně kontrastů, stojí zde zločin a trest, co je zločin, ale zůstává bez trestu, život se pojí se smrtí, která se vrací jako duch, ale stále je životem. Almodóvar předvedl tanec s filmem pěkně španělsky, ale chyběla mi tu ta opravdovost, ta reálnost postav, příběhu a konání, vytrhávalo mě to z děje, který byl místy příliš nehybný a ženský (jediný mužský princip buď podváděl, nebo znásilňoval). (03.02.2015)

Veľká pocta stvoriteľkám života vytvorená tak, ako to majú radi. Telenovelová zápletka s nádychom tajomna v objatí nekonečných dialógov a rozoberaním všeličoho možného. Odľahčené komikou a prežiarené južným slnkom. Ústiace v závere ako vystrihnutom z Večerov pod lampou. Pestrofarebný koktejl, v ktorom chute ťažkých, sladkých smotanových likérov a horkých bylinkových výluhov ozdobených kúskami tropických ovocí zvysoka prebíjajú chlapsky povzbudzujúcu kvapku singlemaltovej whisky. (21.01.2009)

Neobyčejný příběh, ve kterém dominují ženské postavy a jejich nazírání na svět. Občas některé dialogy působí jako vystřižené z telenovely (výměna surovin na přípravu oběda pro 30 lidí), ale i takovéto scény zapadají do pestré palety, pomocí níž Almodóvar vykresluje svět. A přestože je příběh tragický, dramatický a nutí k zamyšlení, tak je zde citlivě zasazen i komediální prvek. Zajímavé je paralelní setkávání sesterského dua s mrtvými (teta/manžel). Výstižně zobrazeny generační vztahy (babička - dcery - vnučka). Duchařský prvek v podobě živé babičky jsem zpočátku opravdu neprokouknul. I kamera (záběry na předmět doličný - nůž) a hudba dotvářejí dokonalost filmu. Takže slovy Raimundy, hlavní pachatelky a oběti zároveň: Jedno ti můžu říct. Nikoho jsem nezabila. Zajímavé komentáře: nithiel, castor. (20.01.2009)