Goya's Ghosts
Los fantasmas de Goya
Goyove prízraky
Režie:
Miloš FormanKamera:
Javier AguirresarobeHudba:
Varhan Orchestrovič BauerHrají:
Javier Bardem, Natalie Portman, Stellan Skarsgård, Randy Quaid, José Luis Gómez, Michael Lonsdale, Blanca Portillo, Mabel Rivera, Unax Ugalde (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Španělsko na samém konci 18. století bylo sice ještě sebevědomým královstvím, myšlenky francouzské revoluce však už začaly pronikat i tam. A právě v té době se aragonský malíř Francisco José de Goya y Lucientes stal dvorním malířem španělského krále Karla III. a po jeho smrti i jeho nástupce Karla IV. Obrazy, které v té době namaloval, dodnes fascinují svou originalitou. Byl posledním mistrem tradičního malířství a prvním modernistou zároveň. Maloval portréty královské rodiny i dvorní šlechty, ale i nejbídnější život v chudých čtvrtích a hospodách. Jeho nemilosrdně pravdivé kresby, v nichž neskrýval nic z ošklivosti a surovosti světa, zůstaly dodnes uměleckým dokumentem doby. Španělská inkvizice, obávající se francouzského vlivu, obnovila v té době hanebné praktiky útrpného práva. Hledala nevinné oběti, aby demonstrovala svou sílu, a Goya to všechno maloval. Pozoroval události a lidské osudy krutých let a ve svém díle o nich zachoval svědectví... Nejnovější film Miloše Formana, na němž spolupracoval s proslulým francouzským scenáristou Jean-Claudem Carriérem, není ani Goyovým životopisem, ani pouze o Goyovi. Ačkoliv byl Formanův film produkčně náročný a nákladný, přesto je vlastně intimním příběhem několika lidských osudů. Příběhy Goyi, jeho mladičké múzy Inés a vlivného kněze svaté inkvizice Lorenza se však odehrávají v jednom z nejdramatičtějších období španělských dějin. Období natolik dramatickém a hořkém, že o něm sami Španělé ještě nenatočili jediný film! Herci, kteří se na tomto projektu nerozlučné dvojice Miloš Forman-Saul Zaentz podíleli, jsou jako vždy vynikající. Javier Bardem, překvapivě nikoliv v roli Goyi, ale kněze Lorenza, skvělá Natalie Portmanová v herecky náročné trojroli a švédský herec Stellan Skarsgard v roli Goyi natolik fascinující, jakoby Goya po dvou staletích znovu ožil. (Česká televize)
(více)Recenze (641)
Jen průměrný Formanův film - historická a malířská freska ze Španělska za časů geniálního malíře Francesca Goyi, za zlatých časů inkvizice. Líbila se mi nádherná Natalie Portman v roli dívky vězněné inkvizicí a Javier Bardem jako páter Lorenzo. Zaujala mne památná večeře s uplatněním práva útrpného. A konečně líbily se mi expresívní Goyovy obrazy, vyjadřující lidské city a pocity, bolest a utpení. Výhrady mám k nedostatečnému napětí filmu vzhledem k zobrazované temné době - a tedy k dramaturgii a scénáři. Rovněž výprava neodpovídala Formanovým velkofilmům. Trailer: http://www.csfd.cz/film/220918-goyovy-prizraky/videa/ ()
Není to vůbec špatný film, ale nějak mě nezaujal. Příběh je místy dost nudný jindy zase napínavý, ale rozhodně mu chybí nějaké tempo!! Obsazení není vůbec špatné a herci předvádějí slušné výkony. Hodně se mi líbil Javier Bardem. Miloš Forman svou ůlohu zvádl docela dobře, ale každý víme, že natočil mnohem lepší filmy..... ()
Jako nesporně mnozí přede mnou jsem se při zprávách o novém filmu Miloše F. duševně připravila na Amadea 2, tentokrát s tváří španělského dvorního malíře, a jako asi nemnozí jsem se na obraz umělce a jeho přízraků předpřipravila s pomocí jiného pana F., Liona Feuchtwangera. Kde bych byla tušila, že se Forman místo pátrání po přízracích, démonech a nejspíš i upírech sužujících nebohou duši zmítanou uměleckými a dalšími vášněmi rozhodl dokazovat starou pravdu, že horší než mor je inkvizitor, že nejprodejnější děvky zpravidla najdete mezi těmi, kdož prodávají vlastní ctnost a neomylnost a že Natálka Portmanová španělskou inkvizici věru nečekala. I tak by, byť se stokrát omletým tématem a Goyou coby nestranným pozorovatelem ztraceného času mohla vzniknout zajímavá a originální malba, jenomže z kontur vystupuje zmatené a neoriginální cosi, v kterém sice vyniknou mnohé detaily, ale celek se rozplývá v šedi a jediný, kdo z plátna vystupuje plasticky a barvitě, je Javier Bardem. ()
Přízrakům se dá vyčítat hodně, ale pořád je to film velkého režiséra a je to na něm vidět. V druhé polovině možná trošku ztrácí směr, ale stejně jsem se hodně dobře bavil. A příjemně mě překvapil výtečný výkon Natalie Portman. Klidně to může být nejslabší Formanův film, ale pořád je to nadprůměr. *** 1/2 ()
Forman mě poprvé nefalšovaně zklamal. Veskrze průměrný film, který zmateně neví, co by vlastně řekl. Nepříjemná hudba to sráží, výborní herci nezachraňují. ()
Naprosto sterilní po všch stránkách, Nezajímavá kamera, nudní herci, scénář i děj o ničem. Po tomto filmu ve vás nezůstane zhola nic. Nijak extra neodsejpá a když už konečně skončí, vyšumí do ztracena. Pravděpodobně Formanův nejslabší film. ()
Trapně historizující kostýmní nuda, kde si všichni tak dlouho navzájem hážou klacky pod nohy, že by nám ta hromada vystačila na topení po celou zimu. A jediné, co ve mně vyvolalo nějakou emoci, byla strach nahánějící ošklivá zubní protéza naklonované Natálky Portmanové... ()
Tak Miloš Forman mě spíš zklamal, sice sem od toho moc neočekával, i když Forman má za sebou opravdu skvělý filmy, ale tohle se mi prostě od počátku moc nezamlouvalo. Ale až tak nedodělanej příběh sem nečekal, film se pořád točí okolo jednoho bodu a nic moc se neděje, skoro žádný silný momenty a občas to působí děsně neuceleným dojmem a k tomu všemu Goyův život v tomhle filmu moc velkou roli nehraje, což určitě hodně zklame ty, který od toho něco podobnýho čekaj Snad jediný opravdovým kladem filmu jsou herci, Javier Bardem a Stellan Skarsgård jsou opravdu skvělý a Natalie Portman, ač nemá zas nějak moc velkou roli je taky dobrá, i když jsem jí viděl zahrát několikrát daleko líp. Ještě by určitě šla vyzdvyhnout hudba,.ale prostě ten scénář je oprvadu jedna velká díra a Miloš Forman se rozhodně jako režisér taky nevytáh. Tohle se rozhodně nemá šanci stát druhým Amadeem a nominaci na osacara může Forman získat jen za zásluhy, za tohle si fakt nic nezaslouží ()
Goyovy přízraky znamenají ve Formanově tvorbě značný odklon od zažitého schématu soustředění se na výjimečného jednotlivce. Není to Goyův životopis. Není to vlastně ani o Goyovi. Je to Formanův film, ne formanovský film. Je to film o lidech. O lidech a jejich osudech, které ničí politické systémy, jejich změny a samozřejmě lidé samotní. Goya a otec Lorenzo představují dva způsoby přežití. Goya maluje. Nejdříve realitu Španělska sužovaného inkvizicí, potom válku s Francií. Sám ovšem událostmi proplouvá nerušeně, chráněn mocnými příznivci, osobami režimu. Konfrontován s osudem své dávné můzy však pocítí povinnost pomoci. Otec Lorenzo slouží věrně inkvizici. Doslova na vlastní kůži však ochutná to, co dříve strojil jiným, přesvědčí se o slabosti slov o síle víry a je nakonec sám pronásledován, prchá do revoltující Francie, odkud se vrací jako hlasatel slov o Svobodě, Rovnosti, Bratrství a také vybaven výkonnými pravomocemi. Nakonec je však semlet vírem událostí a vlastní minulostí. Zajímavý je vývoj a atmosféra děje, například do uvěznění Inés (Natalie Portman si u mě neuvěřitelně šplhla) poměrně poklidné, pak velmi drastický a nečekaný skok na mučidla (pro diváka stejně jako pro onu dívku). Stejně vynikající a netuctové je znázornění vztahů mezi postavami (vztah Ines k Lorenzovi, Stockholmský syndrom par excellance). Posun o 15 let je poněkud násilný, ale pro další vývoj pochopitelný. Kdo co zasívá to sklízí. Konec s károu je naprosto odzbrojující. Povšiml jsem si zjevných narážek na "vývoz demokracie" a rozdělení na lidi "hodné svobody" a "ostatní". Po vizuální a hudební stránce je film výborný, korunu všemu nasazují herci, zmíněná Natalie Portman, Javier Bardem i Stellan Skarsgård zapadají do rolí perfekně. Kolem a kolem, vynikající ztvárnění těžkého historického údobí Španělska. ()
Goyovy přízraky předcházela pověst poněkud nedotaženého filmu, která se podle mě naštěstí nenaplnila. Jenom Formanův styl, který se zaměřuje na lidskou individualitu, se tentokrát změnil, když Forman pro změnu natočil nikoliv úlohu osobnosti v lidských dějinách, nýbrž vliv dějin na osudy jednotlivce. Každá z postav měla celkem jasně nalinkovaný svůj život a svou kariéru, když zasáhly dějiny a mrška náhoda a z konzervativního církevního hodnostáře Lorenza se stává nadšený příznivec francouzské revoluce a prokurátor Francouzské republiky. Forman se tady nejspíš inspiroval osudem význačného Napoleonova spolupracovníka, šéfa tajné služby Fouchého, který se z pozice kněze vypracoval na jednoho z nejmocnějších vládních úředníků přes pozici jakobínského radikála, aby na konci své kariéry svého chlebodárce zradil. Mladou šlechtičnu zase čeká domluvený sňatek a bezstarostný život v luxusu, ale jedno náhodné setkání s inkvizičními agenty a malé nedorozumění vede k brutálnímu zvratu a strádání. Titulní postava představuje pouhý pojící prvek a fakticky nehraje ve filmu zásadní roli. I tohle matení je možná příčinou, proč někteří filmoví fanoušci mají s přijetím Goyových přízraků trochu problém. Jinak je to perfektně zahraný a slušně zrežírovaný snímek, který patří mezi Formanovy lepší filmy. Celkový dojem: 80 %. ()
Skvělý Javier Bardem, film je roztěkaný a nevyrovnaný. Kde jsou časy AMADEA... ()
Miloš Forman se vrací s filmem, který od něj asi moc lidí nečekalo. Svým tématem, se sice od těch ostatních diametrálně zrovna neodlišuje, ale samotné zpracování je poněkud... jiné. Samotná dějová linie by mohla být zajímavá, pokud by se nejednalo a přílišně rozmáchlé malé téma, aneb trocha másla na velkém krajíci, nebo snad velké téma stlačené do malého příběhu? Filmařské zpracování je v některých momentech opravdu parádní. První scéna je klasický Forman, divák má jediněčnou šanci slyšet naprosto všechno, jako by sám seděl v oné zabírané místnosti, tento prvek se však v dalších fázích snímku nepoužívá. Formanovi se daří zachytávat dobové reálie a díky nim podbarvovat celkové vyznění filmu, ale nedovede diváka strhnout, vlastně se o to ani nesnaží. Celou dobu jsem si však ríkal, proč si vybral tak strhující dobu a vypráví nezajímavý příběh, který až závání jistou telenoveličností. Odpověď jsem nenašel. Zatímco začátek se opravdu povedl, druhá třetina pokulhává a poslední pasáž je už nudným výsměchem s něčím, co se ani nedá nazvat příběhem. Velmi kladně se předvedl excelentní Javier Bardem, kterému se ostatní herci ani nemohli vyrovnat. ()
No, mám takový dojem, že si můj oblíbený režisér ukousl moc velké sousto, které sice asi tak hodinu velmi nadějně žvýkal, pak mu však postupně přestávalo chutnat, až ho s velkým úsilím a přemáháním ke konci spolknul. Pan Forman v první půli rozehrál bezútěšnou a předem prohranou bitvu obyčejných lidí s církví a její inkvizicí, která slibovala více než solidní drama. Ale s příchodem Napoleona se celý příběh začal utápět v pochybné válečně-historické frašce ala "teď jsem na koni já a hele, už na něm sedí moje maličkost", ve které navíc režisér nechal udělat Skarsgårda hluchým, Bardema slintajícím a moji oblíbenkyni Natálku uvrtal do podivné dvojrole (na jedné straně bláznivá a zubožena oběť inkvizice, na druhé příslušnice nejstaršího řemesla na světě). Takže z tohoto bohužel průměrného filmu si budu raději pamatovat jen jeji první polovinu, výbornou hudbu a také krásnou scénu s církevním hodnostářem při "výslechu". ()
Být ve Španělsku na sklonku 18.století obřezaný vegetarián, co měl pradědu, který znal člověka, co bydlel v jednom domě se čtenářem Kabaly, to zavání předvoláním do Svatého kanclu, kapkou paměť osvěžující tortury, upřímným doznáním před tribunálem a následnými dohašovacími pracemi pro amatérský požární sbor města Madrid.. Forman se nezaměřil jen na líčení smyšleného příběhu na pozadí bohabojných a peníze vítajících aktivit španělské inkvizice a následujícího bouřlivého období revolucí zmítané Evropy, ale nabízí i nadčasovou kritiku moci chtivých organizací, jednotlivců a náboženských skupin, co se otáčejí jak korouhev za větrem, aby byly nakonec ve své nicotnosti semlety, teda až na tu neustále prosperující vatikánskou firmu, valícím se kolem historie. Barokní umělec Goya je tu pak jen okrajovou postavou a bezmocným průvodcem, jehož budou před smrtí v hluchotě a slepotě budit ze snů přízraky kruté minulosti. Tradičně perfektní kostýmy, jemný humor, brilantní Bardem, který plynule projde proměnou z duchovního prapředka Antona Chigurha v osvíceného pragmatika, jenž nakonec stejně ve směšné čepici ochutná nevyzpytatelnost osudu a reflexe filmařsky doposud nepříliš dotčeného historického období. To vše je perfektní, ale zkratkovitý scénář, užívající oslích můstků nejen k popravišti - ten sráží vybroušenou formu úplně zbytečně o stupeň níž. No nic, alespoň mi mistr Francisco svým kloboukem poskytl návod, jak řešit náhlé výpadky proudu.. ()
Ač si v sobě nese jistý odkaz Amadea, je Goya v mnoha směrech jiný. Převážně díky mnohem svižnější druhé půli, kdy děj dostane, díky počátku Francouzské revoluce, novou krev do žil. Díky nulovým očekáváním se jedná o příjemné překvapení se slušnými herci a obstojnou režií. Škoda nezvládnutí některých střihů a uloudaného úvodu. Alespoň jeden český režisér nezapomněl své řemeslo. ()
Hlavní postavou nejnovějšího Formanova filmu není ani Goya, ani Ines či bratr Lorenzo. Je to doba - doba, ať už jakákoliv, je vždy ke "svým" lidem krutá, smýká jimi v pavučině dějin sem a tam a nerozlišuje mezi "dobrými" a "zlými", mezi vinnými a nevinnými. Pokud bychom snad chtěli Goyovy přízraky srovnat s filmy jiných režisérů Formanova formátu, mohly by obstát. Když ale srovnáme Formana s Formanem, najdeme bohužel [a nebo bohudík :-) ] mnoho povedenějších, filmařsky vybroušenějších, pohyblivých obrázků. Tím nechci říct, že by se mi tento film nelíbil, jen podotýkám, že Forman umí i líp, resp. obrázky jsou pěkné, ale chtělo by to silnější příběh, ()
Formanove historické 'do tretice' sa nevydarilo podľa predchádzajúcich počinov, no oproti iným súčasníkom si svoje poctivo po siedmich rokoch odtočil, na vycibrenosť nezabudol a mňa nesklamal. Herecky zvládnuté, režisérsky detto, scenár pozadu. Prvá časť je bravúrna. Inkvizícia, mučenie a s tým spojený tragický príbeh, ktorý sa odohráva znamenite originálne popri živote slávneho maliara, nemohol byť načrtnutý lepšie. Výraznou časovou zmenou sa výrazne mení aj priebeh a feeling deja, Forman (ako scenárista) akoby prenechal zvyšok svojmu scenárovému kolegovi. Alebo naopak. Našťastie s tou zmenou sa dá po čase vysporiadať a po pár hodinovom uležaní v hlave dávam kvalitné štyri. 80%. ()
Zajímavý film, ale myslím, že z námětu se určitě dalo vytěžit víc. Od Formana jsem očekával něco trochu lepšího. ()
Asi takhle, prvně jsem se rozhodoval mezi 3-4 hvězdičkami, ale 4 dostali přednost. Proč? Asi tak, že film mě vůbec nenudil, že scény, kdy mučili Natalii Portman mě dost boleli, jelikož nesnáším a příčí se mě hrubé jednání prováděné na dívkách a tak mě už od počátku Miloš Forman naladil na správnou notu koho nenávidět. Film jsem náležitě prožíval a výkony Javiera Bardema a Natalie Portman jsou fantastické, věřil jsem jim naprosto vše... atmosférou, výpravou a celkovou vizáží mě film nenechal chladným a hodnotím Goyovy přízraky 4 hvězdičky… ()
Související novinky
Zemřel herec Michael Lonsdale
Ve věku 89 let zemřel v pondělí v Paříži filmový a divadelní herec Michael Lonsdale. Informaci předala zpravodajská televize BBC s odkázáním na jeho agenta. Britsko-francouzský herec se narodil v… (více)
Sejmi eso, Formane!
Goyovy přízraky ještě ani nebyly v kinech a už se nadšeně diskutovalo nad dalším filmem našeho nejznámějšího režiséra. Amarillo Slim měl být dalším biografickým snímkem ve filmografii… (více)
Je známou skutečností, že se v hraném filmu setkáváme ve většině případů s hlavním hrdinou. Jsou však také díla-podobenství s kolektivním hrdinou, panoramatické pohledy, které jsou zaměřeny na určité téma, myšlenku, pocit nebo nadčasový pohled. PŘÍZRAKY nesporně patří do toho druhého, vzácnějšího typu. Ač je film natáčen ve Španělsku, většina herců a personálu pochází ze USA a Španělska, případně dalších zemí, nese rovněž nepopiratelné české prvky. Základní myšlenkové schéma - v podstatě věčné téma vztahu jedince a mravu, umělce a moci - je rozvinuto do šíře i hloubky zásluhou Lorenzovy postavy. Obrat "Neber to osobně" je - alespoň pro současný čas naší země - nepopiratelně postkomunistický a obecně příznačný pro zlomová dějinná období; Španělsko na přelomu XVIII. a XIX. století je určitě jedním z možných dominantních příkladů. Stejně pozoruhodné je i pojednání mučitelských praktik inkvizice s příznačnou scénou Lorenzova doznání, že je ve skutečnosti lidoop, který své lidství předstírá (mimořádnost této scény je dána jejím dějištěm; Lorenzo je k doznání donucen mučením při návštěvě v rodině své bezbranné, nevinné oběti z vězení inkvizice); výstižně to charakterizuje jeho skutečnou povahu bezectného, zbabělého manipulátora; srovnáváme-li jeho zbabělost s Goyovým napadnutelným křehkým lidstvím, je náš závěr jednoznačný. Postava Francisca Goyi je spíše než hlavním hrdinou průnikem do bouřlivého dialogu "napříč časem" mezi nešťastnou Ines a praotcem mravně zchátralých jedinců Lorenzem. PŘÍZRAKY jsou dalším Formanovým vrcholným dílem. Způsob, jakým postihl dobové španělské prostředí, úroveň, na které je zpracován jeho scénář, i vyústění (v tomto ohledu mi připomíná podobně nedoceňovaný Peroutkův román POZDĚJŠÍ ŽIVOT PANNY nebo jeho drama ŠŤASTLIVEC SULLA), i výstižné zachycení francouzských okupantů spojuje jeden společný jmenovatel: symbiotickou doménu represe a demagogické fráze. Goya tu vystupuje jako typický - rovněž nadčasový - jedinec šedé zóny, tápající, nerozhodný, ustrašený i zastrašovaný, ale se svědomím a vůlí; jako umělec si však zachovává integritu a svědectví, které vydává jeho štětec, zůstává neúplatně neúprosným. Z hereckých představitelů pro jsou pro mne dominantní dva: Javier Bardem a Natalie Portmanová v proměnách svých postav. Závěrečná scéna odvozu Lorenzových tělesných pozůstatků, doprovázená pološílenou Ines, svírající osvojené nemluvně, a za nimi klopýtajícím zestárlým Goyou, je výmluvným podobenstvím o dějinách obou minulých století: toho idealistického předminulého XIX. i toho krvavě bezuzdného XX. Výmluvné je i mlčení kolem tohoto filmu. Katolická církev, jen váhavě se přiznávající k temné části své rozporuplné minulosti, i liberalismus, slunící se v kultu lidských práv, tu dostávají ne příliš lichotivá připomenutí praktik, jež jsou rovněž součástí jejich minulosti (v bonusových rozhovorech se opakovaně objevuje věta, že tuto část své historie Španělé neznají, Bardem i Gomez dodávají, že se jedná o vůbec první natočený film o tomto období španělských dějin). Forman v zenitu své tvorby, ale i v podzimu svého života zůstává tím, kým vždy byl: neúprosným, poučeným analytikem a kritikem své doby. Kritikem nadčasově nesmlouvavým, klasikem, který pozvedl i americkou částí svého života naši kinematografii na doposud - a asi i nadlouho - nepřekonanou, skutečně světovou úroveň. () (méně) (více)