Goya's Ghosts
Los fantasmas de Goya
Goyove prízraky
Režie:
Miloš FormanKamera:
Javier AguirresarobeHudba:
Varhan Orchestrovič BauerHrají:
Javier Bardem, Natalie Portman, Stellan Skarsgård, Randy Quaid, José Luis Gómez, Michael Lonsdale, Blanca Portillo, Mabel Rivera, Unax Ugalde (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Španělsko na samém konci 18. století bylo sice ještě sebevědomým královstvím, myšlenky francouzské revoluce však už začaly pronikat i tam. A právě v té době se aragonský malíř Francisco José de Goya y Lucientes stal dvorním malířem španělského krále Karla III. a po jeho smrti i jeho nástupce Karla IV. Obrazy, které v té době namaloval, dodnes fascinují svou originalitou. Byl posledním mistrem tradičního malířství a prvním modernistou zároveň. Maloval portréty královské rodiny i dvorní šlechty, ale i nejbídnější život v chudých čtvrtích a hospodách. Jeho nemilosrdně pravdivé kresby, v nichž neskrýval nic z ošklivosti a surovosti světa, zůstaly dodnes uměleckým dokumentem doby. Španělská inkvizice, obávající se francouzského vlivu, obnovila v té době hanebné praktiky útrpného práva. Hledala nevinné oběti, aby demonstrovala svou sílu, a Goya to všechno maloval. Pozoroval události a lidské osudy krutých let a ve svém díle o nich zachoval svědectví... Nejnovější film Miloše Formana, na němž spolupracoval s proslulým francouzským scenáristou Jean-Claudem Carriérem, není ani Goyovým životopisem, ani pouze o Goyovi. Ačkoliv byl Formanův film produkčně náročný a nákladný, přesto je vlastně intimním příběhem několika lidských osudů. Příběhy Goyi, jeho mladičké múzy Inés a vlivného kněze svaté inkvizice Lorenza se však odehrávají v jednom z nejdramatičtějších období španělských dějin. Období natolik dramatickém a hořkém, že o něm sami Španělé ještě nenatočili jediný film! Herci, kteří se na tomto projektu nerozlučné dvojice Miloš Forman-Saul Zaentz podíleli, jsou jako vždy vynikající. Javier Bardem, překvapivě nikoliv v roli Goyi, ale kněze Lorenza, skvělá Natalie Portmanová v herecky náročné trojroli a švédský herec Stellan Skarsgard v roli Goyi natolik fascinující, jakoby Goya po dvou staletích znovu ožil. (Česká televize)
(více)Recenze (641)
DVD/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 8/10 Výprava 9/10/// +Natalie Portman, historické události, poutavý děj -někdy je až s podivem jak si s námi (a postavami ve filmu) osud pohrává/// Bál jsem se toho, že to bude nudný příběh a jednom známém malířovi a překvapivě jsem se mýlil. Film vypráví historické události konce 18 století a začátku 19 století ve Španělsku kde jistý malíř Goya je tichým svědkem všech dějinných událostí a zvratů jež se v této rozvrácené době stali. I díky tomuto filmu začínám mít velkou oblibu v historických filmech, díky kterým se hodně dozvím z dějin nejedné země./// Celkem 82%/// ()
žádný zázrak, nevím proč se jmenuje po Goyovy. Když už by si někdo zasloužil uznání tak jedině Natálka Portman za vlastně trojroli. ()
Hned z několika důvodů se mi tohle těžko hodnotí, pocity jsou hodně protichůdné. Nesnáším černoprdelnictví, dějiny španělského národa, ze kterého odbivuju jen pár lidí z celé jejich historie, jsou mi ukradené, o umění se víceméně nezajímám, jméno Goya znám jen z průvanu... Není to krásně nákročeno k odpadnímu hodnocení, jdu-li se s tímto dívat na film o inkvizici ve Španělsku z dob řádění Napoleona, kde hlavním hrdinou je proslulý malíř? Taky mi trvalo 6 let, než jsem se na to podíval. Jak to dopadlo? I když jste na tom s přístupem k tématu a znalostí historie jako já, klidně na to mrkněte. Nedoceníte všecky historické milníky, ale aspoň se podívate, jaký to byl tehdá humus. Z jedné strany vám hrozilo mučení za nesmyslné obvinění ze strany církve, za druhé strany stačilo málo vyslovit svůj postoj vůči politice, no hned jste se houpali na spagátě. Miloš Forman odvedl velmi dobrou práci, ikdyž řadím tento jeho snímek na dělenou pozici 4.-5. spolu s Mužem. Na Přelet, Ragtime a Amadea to nemá. Z filmu se dá jednožnačně vyzdvihnout v dvojroli hrající Portmanka, černoprdelnickej papaláš, prospěchář a nakonec kacíř Bardem a scény jejich věznění-mučení, resp. závěrečné provedení Garoty. 80% ()
Nejslabší film Miloše Formana natočený v zahraničí. Nesedla mi Natalie, nesedl se mi Stellan (jako Goya samozřejmě, s jeho herectvím nemám problém) a tak nějak celkově mi nesedlo ono prapodivné spojení Goya & inkvizice. Po zhlédnutí mě napadá otázka, o kom to tedy vlastně bylo. O provokativním malíři? O zvráceném duchovním? O nespravedlivě odsouzené? O všech a zároveň o nikom. A bohužel též o ničem (respektive o "něčem", ale mnohokrát viděném, a to 100x lépe - viz. famózní "Kladivo na Čarodějnice"). Bardem nicméně opět špičkový (špičkový hajzl:-)) a dalo by se říct, že celý film zachraňuje... ()
Další Formanův snímek se slavnou historickou osobností v hlavní roli a tedy automaticky další geniální film..... a nebo ne? Bohužel opravdu ne protože Goyovy přízraky sice je zajímavým filmem, ale emocionálně ani myšlenkově diváka naplno zasáhnout nedokáže. Goya a ani všechny další postavy ve filmu hlavní roli nezaujímají, film skáče od jedné věci ke druhé a tak místo silného hloubkového zamyšlení nad jedním problémem (jak je u Formana běžné) nabízí jen slepenec potenciálně velmi silných, ale nedostatečně rozvinutých dějů a situací. Ve výsledku tak film připomíná běžnou učebnici dějepisu ve které najdete jistě velmi zajímavé věci a můžete se dozvědět i něco nového, ale jen těžko vás strhne a přinutí k přemýšlení. Je to velká škoda protože v ostatních aspektech film jednoznačně exceluje: herci jsou vynikající (obzvlášť fyzické proměny Natalie Portman jsou perfektní) a obrazy jaké Forman maluje na filmové plátno jsou téměř tak krásné jako ty co Goya maloval na plátna malířská. Jenže co to pomůže když filmu chybí duše.... jakoby se režisér nemohl rozhodnout jestli chce točit o Goyovi, inkvizici, pár lidech semletých soukolím dějin, Napoleonově vpádu do Španělska, prosazování svobody ocelí a olovem..... tolik zajímavých témat a žádné není ve filmu dotažené do konce. Dokonce i když se občas objeví nějaká silná scéna tak je vždy utnutá před vyvrcholením a pointou, režisér nemá odvahu říci některé věci naplno a tím filmu výrazně ubližuje. Jako historická freska docela dobré, ale od Formana jsem prostě čekal mnohem víc. 7/10 ()
Vzhľadom na hodnotenie a komentáre som od toho čakal viac. Na základe Goyovej životnej cesty a pár odbočiek sa tu rozoberá prevažne teror španielskej inkvizície a potom vpád francúzskych napoleonských vojsk do Španielska, čo oceňujem. Všetko však akousi nemastno-neslanou a polovičatou formou, nič nie je dotiahnuté do konca, hlavne po tej emotívnej a dramatickej stránke. Aj osud mladej prostitútky Alicie ma akosi pocitovo minul. Možno to je tým, že každý silnejší moment vo filme bol okamžite vystriedaný hroznou nudou, takou, že všetko to dobré z predošlej silnej scény sa v tej priemernosti a šedivosti akosi rozpustilo. Na druhú stranu chválim Nataliu Portman, ktorá tu bola naozaj očarujúca. 60/100 ()
Naprosto zbytečná postava Goyi (toho prostředníka ve většině scén mohl dělat klidně někdo jiný), dějově dosti prosté (celkově mi Goyovy přízraky připomínaly lépe natočenou Novou Francii) a filmařsky nezajímavé (vypadá to všechno jako televizní film). Vůbec nejzajímavější scénu si Forman odbyde na začátku filmu (vyslýchání inkvizitora) a zbytek se už jenom plácá v podivné soap opeře o ztracených dětech a otcích. Úplně špatné to není, ale nemůžu pochopit, proč si zrovna tuhle látku vzal na zfilmování Forman. ()
I po druhém zhlédnutí po 7 letech od premiéry jsem se ujistil v tom, že mě tento film strašně baví. Ach ano, objektivně vzato to už asi není tak dobré, jako starší Formanovy snímky, ale osobně považuji podobné výtky v podstatě za malicherné. Filmařsky se jedná o zcela suverénní zpracování látky, na níž by si většina méně schopných režisérů umělecky vylámala zuby. Podle mého soudu je tento snímek, mj. díky vynikající hudbě, hvězdnému obsazení a silnému příběhu, diváckou sázkou na jistotu, která je korunována nezapomenutelným finálním záběrem. Snad jen škoda, že je zde význam titulní postavy relativně upozaděn, ale co už, výslednému diváckému zážitku to na působivosti nijak neubírá. Osobně mi nezbývá než doufat, že toto nebude poslední Formanův film (nepočítám-li trapas s Dobře placenou procházkou) a že se od něj ještě něčeho dalšího dočkáme. UPDATE 4.12.2020 Viděno po letech v telce, tentokrát v hodně mizerném českém dabingu, a dojem z toho už byl spíš vlažný. Navíc mi zpětně můj tehdejší komentář přijde dost hrozný, ale jsem líný ho upravovat. Každopádně není to špatný film, ale prostě v kontextu toho, co Forman natočil dřív, je to slabší. ()
Kdyby celý film proběhl svižně a zajímavě jako první "inkviziční" polovina, bylo by to za plný počet. Druhá část už poněkud ztrácela dech nicméně dojem z celku příliš nekazí. 4*. ()
Film, který slibuje už ve svém názvu, že se dozvíme něco více o slavném španělském malíři, ale následné vyprávění z něj činí postavu v ději takřka zbytečnou. Z jeho života se nedozvíme zhola nic. Jen maloval a později ohluchl. Zato farizejský Javier Bardem dostal velký prostor a ostatním, při své výjimečné herecké kreaci, nedal sebemenší šanci na sebe upoutat pozornost. Je to v podstatě jeho film. A Miloše Formana pochopitelně. Klady: uhrančivý Javier Bardem a jeho postupná proměna v "lepšího člověka", výprava, kamera, hudební doprovod, solidní atmosféra tehdejší dekadentní doby. Zápory: historici by zaplakali a byli by spíše hysteričtí, Natalie Portman je ve své dvojroli trapná jako hrábě na půdě, ostatně scénář je místy až tragický, tak se jí to dá prominout, nedůrazná režie, příliš okatá snaha po ambicióznosti. 70% ()
Forman vyspěl od Vlasů v nichž křičel pouze po svobodě v režiséra, který má jasný názor a umí ho jasně sdělit. A hodně mu k tomu pomohli Javier se Stellanem. ()
Vydržel jsem se dívat jen asi 20minut, pak jsem to vypnul. Je mi silně proti vůli dívat se na nechutnosti páchané církví, takže snad někdy jindy... ()
Mimořádně zmatený počin, kde těch pár lepších a celkem zajímavých scén ( večeře u otce Iňés či vystavení královnina obrazu ) zcela postrádá jednotící příběh, který se asi někde během natáčení ztratil. Herci se zmateně potácí okolo, zvlášť Skarsgård střídá pouze dva výrazy ( buď se směje jak vesnický trouba či se snaží tvářit utrápeně ) a proč zde má Natalie dvojroli, mi zůstává záhadou, když zejména u Alicie nemá vlastně vůbec co hrát. Myšlenku, že vlastně není rozdíl mezi tím, kdo zlo pod pláštěm libovolné ideologie páchá a tím, kdo ho mlčky toleruje a nic nedělá, se zde musí nahlas vyslovit, jinak bych si ji ve filmu ani nevšiml. To, že se mi někdy stane, že za jediný klad jakéhokoliv filmu od Miloše Formana budu považovat kostýmy a jednu španělskou písničku v úplném závěru filmu, bych opravdu nečekal. ()
Kardinální otázka Goyových příznaků zní možná sprostě (nebo přinejmenším překvapivě), ale v celém fimu se neustále vrací: „Kdo je kurva?“. Trojice hrdinů je smýkána krutě ironickými dějinami v jasně definovaných pozicích. Goya funguje jako pozorovatel a zároveň zapisovatel – pozoruje chod času a zapisuje jej pomocí svých maleb. Linka jeho příběhu je rovná, jeho postava není vystavena žádným dramatickým zvratům (je Francisco Goya kurva když svým malováním slouží za peníze jakémukoliv režimu?). Zatímco Goya je i přes překotné historické události stále „nahoře“, dívka Inés se stává obětí dějin vláčenou skrz převraty, revoluce a masakry vstříc šílenství (jehož příčinou je především ztráta kontaktu s dcerou, která se živí jako… prostitutka). Hlavním hrdinou je pak páter Lorenzo - dokonalý oportunista, střídavě nahoře a dole, lákaný mocí a lákající moc (záporný hrdina, zlý člověk, či kurva, chcete-li). Formanovo americké téma výjimečného hrdiny a jeho konfliktu s představiteli společenské moci je v Goyových přízracích převráceno naruby – hlavním hrdinou není Goya (film nepopisuje jeho uměleckou osobnost či proces jeho tvorby) ale Lorenzo, který představuje právě onen princip moci, se kterým předchozí Formanovi hrdinové neustále bojovali. Hrdinové filmu připomínají postavy z Goyových Caprichos – hříšné, zmatené a ztracené existence. Stejně ztracený je bohužel i celý film, který se točí v kruhu neustálého převracení a relativizování všeho a všech a jednoznačně postrádá jednotnost výrazu a jasné vědomí co je potřeba sdělit, které jsou tolik typické pro vrcholné Formanovy filmy. Divák tak na kardinální otázku vlastně nedostane odpověď a když, tak odpověď nejasnou a generalizující: „Všichni, někdo více, někdo méně, někdo dříve, někdo později, nakonec stejně všichni.“ Goyovy přízraky tak představují odklon od režisérovy koncepce postupně budované všemi předchozími filmy stejně jako odklon od jeho humanismu a víry v lidské schopnosti (tlumočené osudy „těch velkých“). ()
za plným hodnotením som ochotný stáť a obhajovať ho, pretože podľa mňa sa formanovi podaril sugestívny filmový zážitok so silnou výpoveďou a to, že bol prijatý niektorými ľuďmi rozporne úplne chápem, pretože forman opustil silné zameranie na jednotlivca a postúpil k výpovedi širšej - zacielil na spoločnosť a človeka nie ako konkrétneho jednotlivca ale človeka ako takého v rámci dejinného procesu častokrát tak bizarného, že ho nevymyslí ani najlepší scenárista. dielo mi myšlienkovo najviac pripomínalo tarkovského andreja rublova - na pochopenie goyovych malieb a jeho duchov musime prejst tou burlivou dobou, tým istým besom a šialenstvom ako sám autor - nie, milí moji, tí ktorí sa chystali na majstrovskí portrét génia-šialenca v štýle Amadea venujúci sa hlavnej postave a na nej v pozadí ukazujúci dobu, museli odísť s kina sklamaní - na ich škodu, pretože ako som sa tesne po zhliadnutí vyjadril - forman urobil svoj tretí debut: najprv debutoval doma, potom v usa a tentoraz na staré kolená vykonal debut obsahový, vnútorný debut pri postoji voči svetu, skrátka sa naň pozrel iným spôsobom ako naň pozeral doteraz a nie každý túto zmenu prehrýzol. neviem ako iní, ale ja osobne som videl veľmi tvrdú, umelecky hodnotnú a myšlienkovo takmer čistú výpoveď o svete, o moci, o politike a keď mnou pri sledovaní záverečných tituliek prechádzala katarzia, uvedomil som si pravdivú a vekmi overenú pravdu sformulovanú nesmierne pôsobivo záverečným obrazom: Deti, blázni a umelci - jedine tí prežijú nedotknutí a nepoznačení všetkým tým boschovským šialenstvom okolo. Vynikajúci film ()
Forman dlho zháňal peniaze na projekt, dlho ho potom natáčal a na výsledku je to bohužiaľ poznať. Príbeh a jeho rozprávanie pôsobí kostrbato, trochu upotene, asi sa aj dlho strihal. Vzhľadom na obsiahlosť tunajších komentárov asi nemá význam dielo ešte hlbšie rozoberať. Takže podobný prípad ako Bathory, film nás potešil, bol dlho očakávaný, ale logicky nebol schopný tieto očakávania naplniť. A nemám rád, keď sa vo filmoch ubližuje krásnym ženám. Najmä Natálke. ()
Musím konstatovat, že jsem v tomhle filmu Milošův rukopis prakticky nezaznamenal. Je to dost atypické dílo. Obsahově je to velkofilm, ale s dost citelným nádechem televize. Nad všemi herci a herečkami čněl hrozným způsobem Javier Bardem, který byl prostě kouzelný. První polovina byla v mých očích o dost lepší. Inkvizice a s tím spojená malá ukázka útrpného práva v akci, to byla opravdu chuťovka. Zážitek mi dost výrazně kazila flundra Natálka Portmanová, kterou dost intenzivně nenávidím už řadu let, protože je píča. Naštěstí mě natolik pohltil děj, že se jí nepodařilo zkazit mi zážitek úplně. Navíc se člověk dozví i něco málo nového, což je vždycky fajn, i když to stejně brzy všechno zapomene. Nač to budu prodlužovat. I přes spousty nedodělků a zvláštností, se mi tento film prostě líbil. ()
Goya's ghosts je film ne tak zcela o Goyovi, jako spíš o inkvizici ve Španělsku a o celkovém zobrazení doby. Sám malíř je pouze jistým mostem mezi nejvyššími představitely státu (jak mocenskými, tak církevními) a nižší šlechtou. Spojovacím elementem je pak mladá kráska Inés, která se neprávem (jako tomu už bývalo ve všech případech) stane obětí inkvizice. Psychicky narušená se po vtrhnutí Napoleonových vojsk dostává na svobodu, kde ji Goya pomáhá nalézt její dceru. Postavu Inés i její dcery Alicie ztvárnila Natalie Portman, která se nebála udělat ze sebe ženu zhýralou žalářem a mučením. Herecky jasně převyšuje oba hlavní představitele mužských rolí, ve kterých se objevili Stellan Skarsgård a Javier Bardem. ()
Čekalo se víc, dostalo se málo? Ne! Tenhle film není opěvován jen proto, že je to film od Formana. Je nadprůměrný, avšak na Formana pouze průměrný. Velice mě zaujal. Javier Bardem je zde doopravdy špičkový, stejně jako Portmanová a Skarsgard, pěkná hudba a silný příběh působí dobře (i když pro nás zmlsané předchozími Formanovými filmy průměrně :-) ). ()
Související novinky
Zemřel herec Michael Lonsdale
Ve věku 89 let zemřel v pondělí v Paříži filmový a divadelní herec Michael Lonsdale. Informaci předala zpravodajská televize BBC s odkázáním na jeho agenta. Britsko-francouzský herec se narodil v… (více)
Sejmi eso, Formane!
Goyovy přízraky ještě ani nebyly v kinech a už se nadšeně diskutovalo nad dalším filmem našeho nejznámějšího režiséra. Amarillo Slim měl být dalším biografickým snímkem ve filmografii… (více)
Nejdřív líbání celibátnických rukou, potom rozhlašování Deklarace práv člověka a občana. U Marxova vousu! Že by příspěvek k problematice exportu demokracie? Jinak ukázková romantická rodinná historie, pravda poněkud vytříbenější a symbolicky ilustrující konstanty v převratech doby i následující budoucnost Evropy; obzvláště finální obraz (srov. s kým a jak končí dcera a matka). Osud Inés vskutku jímavý (chtěl bych mít tak odolný chrup jako ona). Lorenzo rozhodně zajímavý dějinný typ (s nečekaným závěrečným obratem: taky vám ve finále připomínal Zdeňka Štěpánka v jednom Vávrově filmu?). Předseda Svatého Oficia pozoruhodný muž. Ale Goya? Nevšiml jsem si. Přízraky? Neviděl jsem. Jen jisté mistrovy bizarní obrázky a jisté události, jimiž snad mohly být inspirovány. (Nebo snad mám brát vážně větu "její tvář je vyryta v mé mysli atd."?) Doba a místo silně volající po ztvárnění (třeba i za pomoci zde provedené nápadité konstrukce; ostatně i to Lorenzovo závěrečné obrácení by mělo značnou váhu, neplavat v tak řídkém nálevu), obzvláště máme-li k disposici takového svědka, jakým je právě Goya. Možná, že kdyby nebyl v tomto filmu tak přebytečný (zaujal pouze tím, že vždycky, když mu šlo do tuhého, přispěchal posel s nějakým dějepisným naschválem), kdyby ho tam bylo buď plno nebo naopak stál zcela v pozadí, kdyby se on i ostatní postavy tolik nesnažily zavděčit se naší době coby „nadčasové typy“, nebyla by to až taková břečka. Tohle jste prostě prokoučoval, pane Forman. Zaměnitelnost tohoto filmu s desítkami jiných nespraví záběry, které by se, vystřiženy, mohly pověsit do galerie vedle klasických obrázků jako jejich repetice provedené dokonale realisticistní technikou; ani pohyblivými obrazy mocné působivosti (alespoň na mne: nahá Inés v modlitbě s inkvizičníkem). Ostatně věty jako „Někdy nechápu jeho smysl pro hjůmor...Ona byla takový litl tajgr...Neber si to pérsnly...Chápejte to profešnl“ znějí na pozadí těch reprodukcí trochu divně. A když zoufalá vězeňkyně jako první větu vzkazu rodičům vypálí klasické hollywoodské „please, would you tell them that I love them...?“, dostává anglofonnost snímku náležité opodstatnění (anonymní prostý dav i lokajové ovšem hovoří španěsky – inu, domorodci a jejich folklór). On ten Fila má u všech všudy pravdu: počínaje Přeletem se nás tento autor pořád dokola snaží dojímat „silným příběhem“ střetu nonkonformní individuality se systémem nátlaku; bohužel jde především o to, abychom byli dojati (systémově); ale vše, čím se nás v tzv. Goyových přízracích snaží mravně dojmout, už nám bylo totožným způsobem servírováno stokrát. Ve světle právě probíhající diskuse o kariéře česrstvého osumdesátníka Formana mám dojem, jakoby se autor za svého Goyu schovával; ostatně jiný význam této postavy v tomto filmu opravdu nenalézám. Z komentářů mých oblíbenců důrazně doporučuji Šandíkův, jakož i lapidární shrnutí Marigoldovo a trefné srovnání Limovo; komentář od Radek99 má pravdu, ale trpí sériovou patetičností, která jde s filmem tak trochu ruku v ruce; na druhou stranu oceňuji, že si všímá těch slepic. () (méně) (více)