Režie:
Vladimír MorávekObsahy(1)
Projekt Sto roků kobry, který se stal událostí loňské sezony Divadla Husa na provázku a přinesl četná uznání odborné i laické veřejnosti, pokračuje v druhém roce svého trvání třetím dílem. Tentokrát sáhnul režisér Vladimír Morávek po legendárním Dostojevského románu Běsi. Požádal Petra Oslzlého, aby pro něho připravil dramatizaci - a tu pod názvem Běsi - Stavrogin je ďábel (Erkel: Ostuda! Hanba! Prasárna!) Dramatizace sama je raritní. Vrací totiž do těla románu i slavnou Stavroginovu zpověď - tu část románu, která měla původně završit druhý díl románu. V korektuře byla vyškrtnuta, neboť svým obsahem byla pro úzkoprsého nakladatele nepřijatelná. Tato změna přivodila vážné, až do kořenů jdoucí přesunutí těžiska románu. "Lze nicméně předpokládat, že Zpověď měla hrát i velkou roli i v dílu třetím a její veřejná publikace (Stavroginem slíbená) měla patrně vpadnout jako puma do městečka a otřást jím již definitivně..." píše v doslovu Bohumil Mathesius. Nuž tedy upravovatelé a dramatizátoři Ludowitz a Oslzlý to vzali vážně. Dohledali řídce publikovaný text a jeho prostřednictvím - po více než sto letech vyprávějí příběh o muži, kterého všichni tak obdivovali, až jim to zbořilo celé město. V titulní roli exceluje Jan Budař, dále hrají S. Peková, J. Zrzavý, V. Trumpeš a soubor Divadla Husa na provázku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
Jestli z téhle divadelní hry něco utkví v paměti, pak je to výborný herecký výkon Jana Budaře, který svého Stavrogina obdařil obrovskou škálou poloh, gest a doslova touhle postavou žije. V Budařově podání je to lidský pozér, který se nedokáže vyrovnat sám se sebou, natož pak se svým okolím. Morávek dokázal klasiku z 19. století úspěšně převést do moderní podoby a zprostředkovat ji dnešnímu divákovi. Je to zajímavé představení, které diváka nenechá klidným. Jestli něco snižuje celkový dojem, pak je to příliš strohá, z mého pohledu až odbytá scéna a herecké výkony některých představitelů vedlejších rolí. Celkový dojem: 80 %. ()
Fenomenální inscenace Husy na provázku si nemusí při záznamu hrát na nové, neokoukané záběry z portálů ani zadního prospektu. Postavy nemusí být hnány do ještě větší exprese... Ale co už. Je to "starý" dobrý Morávek a Stavrogin je pořád nejkrásnější "hovado boží" na světě a paní Von Moltke ukázala prsa... ()
Není-li Bůh, jsem Bohem já! Byl-li by Bůh, jest všechna Vůle jeho. Není-li, je všechna Vůle naše! Je všechna Vůle MOJE!!! - Feďko, střílej! - Stavrogin je Bůh a Morávek je ďábel! ()
Nevím, zda by se mi televizní záznam tolik líbil, kdybych předtím nebyl v Huse na oridinále. A asi už to nezjistím. Na druhou stranu, tvůrci záznamu udělali moc dobře, že ho trochu prostříhali, protože na divadle tři hodiny nevadí (pokud jsou zaplněny kvalitně, což je náš případ), ale televize si žádá něco jiného, jinak diváka neudrží. Každopádně díky za ni, umožnila mi připomenout si jeden vynikající kulturní zážitek ()
Viděl jsem hru přímo v Divadle Husa na provázku a byl to naprosto úžasný zážitek. Skvělý Budař v titulní roli Stavrogina působí skutečně démonicky. To co film ztrácí proti Dostojevského Běsům (chybí některé postavy, o jiných mnoho nevíme), bohatě nahrazuje dynamikou a spádem děje. Hra mne vtáhla do děje rozhodně víc než kniha. Skvěle zdramatizovaný příběh o nejtemnějších stránkách lidské psychiky, nietzscheovském nadčlověčenství, otázkách sebevraždy a vraždy, lidské síly a slabosti, soucitu a krutosti, činem a pustým žvaněním. ()
Reklama