Tři kamarádi

Úvodní titulky hlásají, že se jedná o optimistickou veselohru. Že by budovatelský film již před Únorem? Zděšení diváka demokrata nebere mezí při slovech úvodní velmi optimistické písně: "hola héj, my zvítězíme, hola héj, kdo by se bál". Obavy se naštěstí nepotvrzují, ve filmu se nebudují železárny, ale pouze spravují auta. A to hodně zvesela. Největší prostor má výborný Pešek. Dlouho jsem přemýšlel, kdo jsou vlastně oni tři kamarádi. Pešek, Zvarík a třetí do party není jejich pomocník Mareš, ale v automobilce pracující Gruss. Ten má na svědomí nejlepší gag celého filmu a to když do telefonu předvádí, že mluví s generálním ředitelem (samozřejmě tykačka) a generální (Nedbal) ho při tom přistihne. Následný rozhovor mezi oběma nemá chybu. Velkou radost má i pokrokový divák vědecko-fantastického ražení, když veselohra nabízí originálně hned dvě scény s globusy a to první odehrávající se v 18. století a druhou již z aktuálního 20. století, kdy již je vše vědci vědecky prokázáno. Naopak milovníci dobrého zpěvu a půvabných žen si příliš neužijí při pění Manon Chafour (alespoň mě nesedla). Ale píseň Tři kamarádi je nádherná. (17.01.2021)

Jeden z posledních "záškubů" staré české kinematografie. Film nemohl být hrán v kinech déle než jeden, dva roky - už proto, že hlavní hrdinové jsou soukromí podnikatelé, na stolech postávají nejen české a sovětské, ale i anglické a americké vlajky a ke všemu byli všichni tihle "tři kamarádi" na západní frontě - inu fuj. Film je to zapomenutý, snad i právem, ale odpad to určitě není. - - Hrál zde také Vladimír Řepa. (09.03.2008)

1. Film bohužel obsahoval tolik vaty, že by pokryla celou Prahu a ještě kousek Šumperka 2. Snímek pro mě znamená objev nevšední herečky Manon Chafour, která tedy nějaká extra krasavice nebyla, ale takové charisma se u žen jen tak nevidí 3. Jak jsem všema deseti pro nahrazování cizích slov českými ekvivalenty (tedy lépe řečeno českými výrazy se stejným významem že), tak karburátor bych nechal karburátorem než používal nehezké české zplynovač. Zvlášť když se mělo jednat o úžasnou součástku, která snižovala spotřebu jakéhokoli vozu minimálně o polovinu. (22.10.2014)

Zcela zapomenutá komedie s remarqueovským nádechem vrací do duchovního světa třetí Československé republiky. Motiv západní fronty a druhého odboje prolíná do optimismu poválečného budování a víry v šťastnou demokratickou budoucnost. V tomto ohledu jakoby navazoval na ŠKOLU-ZÁKLAD ŽIVOTA i jiné podobně zaměřené filmy z poslednách měsíců První republiky. Nikoliv náhodou se tu projevuje prolínání hereckých generací a uměleckých stylů (Nedbal, Gruss, Zvarík, Pešek, Řepa, Kemr, Kačírková, Rudolf I. Hrušínský, Jára Kohout). Pravděpodobná trezorová existence filmu po r. 1948 je dána některými, již uvedenými jmény i jeho samotným námětem a obsahem filmu. Za úvahu stojí převedení na DVD nosiče právě pro onu zapomenutost. Soudě podle data premiéry lze dobu, po kterou byl film uváděn v kinech, odhadovat na 1-2 roky. Zábavný film své doby jen velmi vzdáleně formou a úrovní svého vytvoření může oslovovat naši současnost. Není to jeho vina. Je to jeho - už jsem naznačil, proč - úděl. Úděl a osud. (09.03.2008)

Český film měl tehdy, krátce po skončení války, silnou nouzi o dobré, zajímavé náměty. Opravdu veselých, odlehčených příběhů bylo poskrovnu a proto ani režisér Václav Wasserman, starý filmový praktik, si zpočátku nevěděl příliš rady s původním námětem Jiřího Brázdy. Doba byla složitá a každá příležitost, jak vyhladovělým divákům v kinech polechtat alespoň na okamžik bránici se nesmírně cenila. Příběh tří mladých lidí, kteří si zařídí malou autosprávkárnu a očekávají, že dědictví jednoho z nich je vyvede z tísnivé finanční situace, sázal především na populární herecké tváře Ladislava Peška, Josefa Grusse, Saši Rašilova, Emana Fialy a Járy Kohouta. Poprvé tu ale také před kamerou vystoupila Irena Kačírková, jejíž zjev nenechával nikoho na pohybách, že o tak sličnou tvářičku by v budoucnu nebyl zájem. Rozpačité dílko doslova rozcupovala tehdejší kritika, která tvůrcům spílala, že ve filmu toho k smíchu mnoho nebylo. Ale kde brát, když není z čeho? (03.02.2009)