Středoškolský profesor Pedersen

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,226,554║ (09.09.2010)

Mnohým z nás se zdá až nemožné, že by někdo zatoužil dobrovolně odhodit výdobytky západního kapitalismu a vzít si za vzor Velkého Kormidelníka, leč právě toto nemožné nebývalo v dobách minulých až tak velkou vzácností. V nostalgickém vzpomínání gymnaziálního profesora Pedersena se přeneseme do doby, kdy i on podlehl vábení těch nejlevicovějších ideálů. Banda mladých intelektuálů vidí svět až roztomile naivním způsobem, jsou plni nadšení a sní o nastolení lepší beztřídní společnosti a revoluci. Líbí se mi, že Moland tuto naivitu a nadšení tak pěkně v mnohých scénách zprostředkoval - příjezd hlavní hrdinky Niny stylizované do role samotného Maa je opravdu nádherný pohled. Zároveň mu však nechybí komika, která zpochybňuje rozum a dospělost protagonistů-revolucionářů. Jindy mnou opovrhované včlenění romantického vztahu do filmu, který je jinak o něčem jiném, tu tentokrát má svůj smysl v tom, že nejen láska k dívce, ale i k ideologii, může být romantickým poblouzněním, z kterého se někdy probouzíme do kocoviny, jindy do manželství. Silné ***. (27.11.2009)

Asi nejproblematičtější na norském snímku je název Soudruzi, třeste se!, se kterým přišla naše distribuce. Je to jen další ujetý výplod marketingových nápadů typu Brutální Nikity apod. Molandův film je v podstatě nenápadná jemná satira na téma osudů západoevropské radikální levice, která si své zlaté časy odbyla v bouřlivých 60. letech. Není to film pro každého a tomu odpovídá i střízlivé bodové hodnocení, ale toho, kdo se o příslušné téma zajímá, odmění promyšleným scénářem, slušným herectvím a především výtečnou analýzou příslušného společenského fenoménu. Film sice nehýří nějakými špičkovými gagy a vlastně si ani neklade za cíl diváky rozesmát, spíš cíleně ironizuje planý radikalismus, ideologičnost a odtrženost od reality těch, co si zosobovali právo mluvit jménem mas a vylepšovat stávající svět. A dělá to mimochodem mnohem lépe než revolverová tzv. pravicová česká publicistika. Lidský příběh vysokoškolského učitele a jeho milostného vztahu je stejně bezúspěšný jako snahy radikální levice vybudovat komunismus. Film divákovi nic neulehčuje, ono už obsazení Kristoffera Jonera do role milovníka a intelektuála je hodně odvážné a jde výrazně proti jeho hereckému typu, který ho předurčuje do výrazně temnějších hororových nebo thrillerových poloh. Navíc příběh má i svou tragickou stránku, která v závěru nabývá navrch. Trochu sice filmu přidávám, protože jeho formální stránka lehce pokulhává za myšlenkovým obsahem, ale vzhledem k jeho nedocenění na CSFD toho nelituju. Celkový dojem: 90 %. (20.09.2010)

Jedná se o velice pozoruhodný a zajímavý film z Norska, se kterým ale mohou mít problém hlavně diváci z bývalého východního bloku, kteří zažili politiku Sovětského svazu a kteří si život v komunismu vyzkoušeli. Naopak pro norské diváky, kde film vznikl, nebo vlastně pro všechny, kteří komunismus nezažili, to naopak může být jen další ze zajímavých filmů. A já se musím přiznat, že jelikož jsem se narodil necelé tři roky před pádem komunismu u nás, tak jsem to nezažil, takhle film hodnotím nestranně jako člověk neznalý tehdejší doby a režimu. Ale zpět k filmu. Myšlenka je zde velice zajímavá. Film se odehrává v Norsku v 70. letech a hlavním hrdinou je učitel Pedersen, který se nechá svým žákem přesvědčit, že ten socialismus je vlastně dobrá věc a že by všechna moc měla patřit lidu. A tak vstoupí do komunistické strany a pravidelně se účastní schůzek, přičemž se zároveň nechá svést půvabnou soudružkou jménem Nina, která patří k nejradikálnějším členům a dokonce se ochotně vzdá práce lékařky a jde pracovat jako švadlena do jedné firmy, aby poznala na vlastní kůži těžký život dělnické ženy. Prostě film o skupince lidí, kteří nejsou spokojeni s kapitalismem a chtějí nastolit v Norsku socialismus. Podle popisu děje si lze tedy udělat jasný obrázek, o čem tento film je. Ale já musím říci, že mně se ten film docela líbil. Nevím, čím to může být, možná tím, že mám velmi v oblibě filmy ze severní Evropy a dokonce je vyhledávám, možná je to jen dobře napsaný a zahraný příběh. Každopádně já jsem byl s tímto filmem nadmíru spokojen a určitě doporučuji ke zhlédnutí. Musím přiznat, že já jsem byl na tento film velmi zvědavý a těch dvou hodin strávených s tímto filmem rozhodně nelituji. Za sebe uděluji čtyři hvězdičky. (08.01.2009)

Nemohu říct, že by někdo z hrdinů byl sympatický, to ani jeden. I můj oblíbený Kristoffer Joner se mi touto rolí mírně zprotivil. Ale byla doba, kdy jsem měla co do činění s fanatiky a blázny a jiného druhu. A to, že některým prostě není pomoci, bych řekla, že ten film zachytil celkem dobře. (19.11.2008)

Soudruzi, traste se...je typický artový film..žiadne zábrany, zaujímavá tématika..nekorektnosť..proste typické znaky, je to hodne zvláštny film, nie síce zlý...ale na typ takéhoto filmu treba mať jednoducho chuť a náladu...smiech hlavnej hrdinky mi liezol kvalitne na nervy...ale to je vedľajšie...zaujímavý film, ktorý sa rozhodne treba vidieť (21.12.2009)

ocenenia : Montréal World Film Festival 2006 - nominácia na Grand Prix des Amériques, Najlepšia réžia (18.01.2010)

Mrzí mě, že svým hodnocením barvím tento film do šeda, ale přesně to vystihuje můj dojem, který jsem z něj měla. Příběh středoškolského profesora, který se po jednom plamenném projevu svého studenta rozhodne stát komunistou a společně se skupinkou nadšenců bojovat proti kapitalismu, mě nechal chadnou. Možná jsem byla schopná pochopit jednání jednotlivých postav, jak již zmíněného profesora, tak i jeho kolegyně soudružky, která stranu povýšila nad své osobní zájmy a radosti, ale vůbec jsem si k těmto osobám během sledování nevytvořila žádné sympatie. Komunismus jsem sice na vlastní kůži zažila jen velice krátce, ale i přesto mám k němu dost averzi, tak možná i to ovlivnilo moje hodnocení. (11.03.2009)

Nametem, zemi vzniku a zpracovanim tento film hodnotim velmi pozitivne. Snad v kazde zapadni zemi Evropy behem studene valky se objevovaly vetsi ci mensi skupiny lidi, kteri aktivne podporovaly socialismus a snily o prevratu. Prvni polovina, plna nadseni a optimismu postav je velmi usmevna. Po vystrizliveni a uvedomeni si, ze to v Norsku nepujde tak snadno a postupne skepsi hlavnich hrdinu se film postupne dramatizuje. A zde vidim nejvetsi slabinu filmu, nebot ne kazdy chce zaveru uverit, zvlaste pak lide z byvaleho vychodniho bloku. (15.12.2009)

Hodně o politice, vleče se to, divák musí být správně naladěný. (26.08.2014)

Na pracovištích koluje mezi dělníky hodně tvrdého porna... Dlouho jsem si myslel, že se ve Skandinávii vůbec nedělají špatné filmy, že je to v nedostižně přátelské a šik společnosti snad nějak legislativně ošetřené. Soudruzi, třeste se! je jedním z mála porušení zákona / pravidla. Nebyl jsem překvapen následným zjištěním, že autorem filmu je etablovaný Hans Petter Moland, jehož Bezva chlap mě též nechal ledovcově chladným. Copak tu máme: Uhlazené retro, parodickou idylu propagandistických plakátů s ostýchavým pokusem o vytvoření, marxisticky řečeno, nadhodnoty. Jednorozměrné figurky, rutinní vývoj událostí (životní rutina → vášeň → angažmá → postupné ochládání → ...) produkují ale jen nudu. Cokoliv, co by mohlo hořké komediování zahustit (jako třeba motiv střetu buržoazní ne-morálky se sektářskými pravidly Strany) je zadušeno či přejito. Od samého počátku se vnucuje srovnání s Vinterbergovou Komunitou, která pojednává cosi velmi podobné se stejným zadržovaně pohrdavým nadhledem na nasalónní revolucionářství. Jestliže Vinterberg dokázal svůj postoj alespoň maskovat uvěřitelným zájmem o motivaci a člověčí rozměr postav, Moland nabízí historii komunistického hnutí Norska jako střídmě legrační a maloměšťácky ostýchavé dějiny prcání: (při nočním šoustání v březovém háji) To by se Maovi líbilo. Kdyby jeden nebyl posledních dvacet let šiškován čímsi podobným, možná by si to užíval víc. Hřebejk / Viewegh po norsku. Aniž bych sám koketoval s myšlenkou násilného převzetí výrobních prostředků, práce s postavami a výklad stranické angažovanosti jakožto čehosi, co je legračně psychologicky i společensky patologické, mi nepřipadá fér. Rebelové vyměkli / Amerika je za rohem / co nemám to si objednám / východ podchodem... Na toho Molanda si budu muset při sázkách na skandinávskou jistotu dávat větší pozor. Tři s přimhouřenými víky. Nerozumíš ničemu. Rozumíš všemu. (23.07.2018)

Politicky neprilis angazovane, vztahove prilis seversky chladne. Radej se po stopadesate podivam na Tichou bolest :) (25.02.2010)

Usmevna tragikomedie z Norska o fanatickych komunistech. Po revoluci budou vsichni pit caj :)). (17.10.2009)

Komunismus na norský způsob...zajímavé retro s trochou fanatismu,proč ne? 60% (12.10.2009)

Začínající učitel v 70. letech koketuje s myšlenkou komunismu a přidá se do vznikajícího hnutí. Tam se zamiluje do aktivistky a románek je na světě. Aktivistka ho ale po čase pošle k vodě. On se ovšem nevzdává a dál o ní v hnutí nenápadně usiluje. Ve filmu tedy sledujeme vývoj románku ale i vývoj lokálního komunistického hnutí. Bohužel, vše je to tak trochu nudné. (26.07.2017)