Recenze (9)
Charlie se ve svých necelých třiceti letech vzmohl na vlastní studio. Tímto dílkem nás nechává zlehka nakouknout do své kuchyňky. Nejlepší je scéna, ve které ukazuje, jak správně škrtit malého herce :-) ()
Pohled pod pokličku Chaplinova studia, aneb jak vzniká legenda. kde jsou uloženy legendární boty a jak se udržuje milionový knír? Humornou zkratkou jsme svědky zkoušek s herci, líčení i vyvolávání filmu. Nejkrásnější je přerod Chaplina v tuláka a zase zpět. ()
Komediálne odľahčená prehliadka Chaplinovho štúdia a výroby samotného filmu. Vyzerá to, že Charlie bol aj dobrosrdečný šéf. ()
Těžký to život umělce. Lehký to život umělce. Na co Chaplin sáhl, to se proměnilo ve zlato. The million dollar boty, the million dollar knír, the million dollar hůlka, the million dollar buřinka a k tomu sám Chaplin k nezaplacení. Výroba filmu od A do Z za jeden den - vše vlastníma rukama. Smála jsem se. Prvotní je jen to, co prvně začíná, vše následující již jen opisuje a odvozuje objevené. Homer Simpson škrtící Barta je jen kopie. ()
Jak se dělají filmy sice vzniklo pod vedením Charlieho Chaplina, ale nikdy ho nikde neuvedl. Částečky ze záběrů použil pro svou kompilaci z roku 1959 Chaplinova Revue, ale samotný film až později sestavili britští filmoví historici Kevin Brownlow a David Ian Gill. Záběry vznikly roku 1918, Chaplin se tehdy již rozloučil s filmovým studiem Mutual a nechal si zbudovat svůj vlastní ateliér, ve kterém natáčel pro distribuční společnost First National a následně i pro United Artists, kterou založil sám s několika dlouholetými přáteli z filmového světa. Ocenit se musí hravost, se kterou jsou obrazy nasnímány a poskládány, lze nahlédnout do technické výroby filmů, přípravy i natáčení filmu Zahaleči, který přišel na plátna kin až v roce 1921. I z tohoto dokumentárního dílka sálá radost ze života a nadšení z filmové práce. Jak se dělají filmy je spíše pouhou zajímavostí, ale díky rozverné vitalitě a nahlédnutí do zákulisí si zaslouží pozornost nejen Chaplinových obdivovatelů. ()
Zajímavé nahlédnutí do tehdejší filmové kuchyně Charlieho Chaplina. ()
Mít vlastní studio a —¬ Fascinace vlastním filmovým studiem (dokončeným v lednu 1918) porodila tento snímek, v němž je humorným způsobem ukazován jak Chaplinův den ve studiu, tak i studijní život. Chaplin, samozřejmě, zde hraje sama sebe, maje ve tváři viditelnou spokojenost a blažené štěstí ze "svého" studia. Snímek to je milý, leč kvalitou nikterak přesahující pomyslnou laťku průměrnosti měřenou v obecné rovině pohledu; milovníkům Chaplinova díla se ale bude tento snímek jeviti jistě daleko lepším.¬ [Zdroje: 1. Wikipedie, English (en.wikipedia.org/). 2. Filmová databáze IMDb (imdb.com/)]¬ Mou milou povinností je poděkovati za faktografickou opravu a upozorniti na zasvěcené opoznámkování uživ. tomtomtoma. ()
[3,5*] "A Dream comes true. His Own Studio." Štylizovaný, humorne ladený Chaplinov "dokument", ktorý nazerá do zákulisia jeho vlastného filmového štúdia. Vidíme tu zaujímavé ukážky z nakrúcania (chudák ten malý fúzatý chlapík, ktorého tam neustále škrtili), či technickej práce na výrobe filmu (pán Chaplin sa o všetko postará). Okrem iného film ponúka jedinečnú príležitosť vidieť Chaplina, či trebárs aj Ednu Purviance v civilnej podobe. "When the scenes are in place, Mr Chaplin does the rest." ()
Chaplin opět fešácký bez svého knírku, tentokrát při natáčení filmu. Je to vtipný snímek, který stojí za to shlédnout, ale spíš mi to připadá jako fascinace samotným procesem. Natáčení čehokoli, tak třeba i toho, jak se natáčí film. Bráno ale s nadsázkou, třeba jako u škrcení toho malého mužíka. Prostě dobré, ale ne nejlepší. ()