Kanaria

V první půli filmu mi nebylo příliš jasné, kam putování Koičiho a Juki směřuje. Jednotlivé příhody po cestě do Tokia mi mnoho neříkaly. Půle druhá, ve které konečně Koiči konfrontuje svoji minulost v podobě lidí ze sekty a rodiny, aby mohl nabrat směr k budoucnosti, filmu v mých očích velmi pomohla. Rozjímání nad smyslem žití v sektě, vyrovnáním se s ním, pátrání po pochopení příčin jejího vzniku a vstupu do ní, to vše v sobě určitou hloubku má. Těch nejlepších skvostů kinematografie však IMHO nedosahuje. Slabší ****. (13.09.2008)

Je to celkom dobrá dráma. Má pomerne dobrý príbeh o chlapcovi, ktorý bol kedysi kvôli svojej matke členom nebezpečnej sekty organizujúcej vražedné akcie a z nej následne nútene odovzdaný do štátnej starostlivosti a tak unikol, aby vyhľadal svojho starého otca v Tokiu a získal späť svoju sestru. Na ceste sa náhodne zoznamuje s dievčaťom, ktoré je na úteku z domu a tak sa mu ona rozhodne pomôcť a spoločne idú za jeho cieľom. Spracovanie nie je zlé, ale nie som s ním ani úplne spokojný. Už úvodná sekvencia s dievčaťom ma zaujala a aj samotné putovanie dvoch detí sa mi skutočne páčilo, obe postavy ma aj sami o sebe dostatočne bavili, vedú medzi sebou zaujímavé dialógy, bavili ma aj postavy, ktoré stretnú na ceste, obzvlášť výraznejšia z dvojice žien a navyše sa to celé nesie v takom príjemne pomalom tempe. Očakávane sa tu nájde aj línia z minulosti, v ktorej dostane priestor samotná sekta a život chlapca v nej a síce ani toto nie je zlé a plno prvkov ma tu dosť zaujalo, ale má to až príliš veľa priestoru na úkor samotného putovania, ktoré sa mi páčilo podstatne viac, ani prepojenie oboch línií si ma nezískalo tak, ako by som chcel a tak celkový dojem to u mňa dosť narúša, čo ma veľmi mrzí. Ale zase aj tak sa na to pozerá dobre, táto dĺžka nie je žiadnym problémom, plno scén sa mi páčilo a aj tá záverečná sekvencia je dosť zaujímavá. Herecké obsadenie je na tom dobre, dobre zvolená detská dvojica, pričom o niečo viac ma zaujala postava dievčaťa, k tomu charizmatický Hidetoshi Nishijima v úlohe vodcu sekty, bavila ma aj chlapcova matka, len škoda, že Ryo ako spomínaná výraznejšia z dvojice žien tu má tak málo priestoru, lebo ma dosť zaujala. Réžia a technická stránka sú celkom slušné, príjemná atmosféra a ideálne pomalé tempo, pričom nechýbajú ani dlhé sekvencie bez strihu, tento štýl mám rád. Škoda, keby sa väčšina filmu venovala putovaniu dvoch detí v štýle prvej tretiny, určite by som dal lepšie hodnotenie, ale aj tak ma to celkom bavilo, takže nie som ani výraznejšie sklamaný. 67% (22.12.2013)

Když si dospělý bez závazků, který je "stádní" typ, vstoupí do jakékoli sekty, je to jeho věc...Ale když do toho zatáhne i své děti - jak se to stalo tady, tak to je opravdu zločin. Moc zajímavé putování 2 osamělých dětí Japonskem a zároveň nahlédnutí do dění uvnitř sekty. Zkuste se mrknout pro srovnání i na tento http://www.csfd.cz/film/169223-mouth-to-mouth/ (03.10.2008)

Pěkný příběh, osobitý námět, neznámí, ale dobří herci. Jenže: když se herec v zamyšlení mlčky dívá z okna dvě filmové minuty, když cesta, po které běží pro vyjádření touhy po úniku z mizerného světa, měří deset kilometrů a všechny je s ním musím proběhnout, pak film místo hodiny a půl trvá přes dvě a přestává být dobrý. (03.01.2010)

Pro me velmi presvedcivy zazitek. S uzasnou vizualni slozkou. (12.07.2012)

Akihiko Shiota vytvořil poměrně originální dílko se zajímavým poselstvím, byť po formální stránce mohlo být dotaženější. Co však funguje dokonale, je rovina atakující pravou hemisféru - dokonce bych řekl, že jednou z japonských filmových specialit je právě umění vetknout obyčejnému (někdy až skoro neatraktivnímu) příběhu intenzivní atmosféru. Počítám, že kdo už se s tímto setkal, přesně ví, o čem mluvím; jako první film tohoto ražení bych jej však těžko někomu doporučil - obsahová náročnost je nevelká, ale délka některých kompozic je pro neuvyklého evropana obtížně vstřebatelná. Btw rozhodně nepodléhám současnému "trendu malých holčiček", ale Mitsuki Tanimura, která hraje Yuki, je fakt hodně roztomilá... ad uživatel hygienik) velmi dobře zvolené citace - právě tyto dvě (spolu související) vystihují snímek asi nejlépe. (24.01.2010)

"Si sám sebou a len ty sa môžeš rozhodnúť, kým naozaj si "(...) "Ja som ten, kto všetko odpúšťa." Odlišnejší film od "západného štýlu" som ešte nevidel. Krása, na ktorej vychutnanie sa musíte vyzbrojiť trpezlivosťou. (03.11.2008)

a.shiota je nenapadny artovy jap. reziser, najnovsi film mu vsak boduje v rebricku, takze mozno kanarik je poslednym artovym malym shiotovym realno-poetickym drsnym filmom. (27.11.2005)

Velmi zajímavá psychologická sonda do uzavřené duše jednoho tichého kluka, poznamenaného členstvím celé jeho zbylé rodiny v sektě Nirvana. Film mne oslovil nejen tématem vznikajícího přátelstvím, ale i formou road movie (má nej). První půlka super, druhá svou rozvláčností nějak nefuguje, za 80% (08.12.2007)

Desej me "dospele" deti, resici vazne dospele problemy. (19.07.2008)

Skoro evropský art. Pár zdlouhavých záběrů by si mohli odpustit (chůze v městě, povídání dvou bývalých vedoucích sekty v autě), ale rozhodně to nebylo nic, co by mi kazilo výsledný dojem z této neprávěm opomíjené jappnské artovky. A v podstatě teprve druhý ryze umělecký film, který jsem z Nihonu viděl (Eureka). Představitelka Juki doslova zlatá a že vytvoříte emotivně silnou scénu díky tomu, že někomu položíte ruku na rameno? Teď už věřím, že jde. - 80 % (06.08.2013)

Námětově je to velice zajímavý film. Scény, kde vidíme momentky z nelehkého života uvnitř sektářské a uzavřené společnosti jsou asi to nejlepší, co tento film nabídne. Kojčimu se podaří z této sekty uniknout a vydává se hledat svou sestru. Místy pak tento snímek při tomto putování připomíná "road movie" film. Bohužel tak dochází ke značné rozvláčnosti příběhu a film již začíná i nudit. Osobně by se mi líbila kratší verze s více vypjatými a drsnějšími scénami. Takto hodnotím jen 60%. (12.02.2011)