Obsahy(1)
Z tvorby významného českého dramatika, spisovatele, režiséra a scenáristy Oldřicha Daňka vám nabízíme další útržek z běhu času, jak sám dramatik řadu svých her označuje, jenž vždy staví především na hereckém mistrovství – v tom dnešním (který se úzce dotýká válečných obětí) jsou těmi mistry, pod režijní taktovkou Pavla Háši, Josef Vinklář a Viktor Preiss. V době první světové války, během právě probíhající bitvy u Verdunu (1916) předkládá mladý kapitán armádního sboru, bakteriolog Alexander Fleming, hlavnímu generálovi svůj spis, svou práci. Snaží se dokázat, že dezinfekce hlubokých ran zraněným vojákům neprospívá, ale přímo škodí. V té chvíli ještě nikdo netuší, že běh času prokáže jeho pravdu a že se Fleming stane v budoucnu nositelem Nobelovy ceny za jeden z největších objevů moderní medicíny, za objev penicilínu… (Česká televize)
(více)Recenze (32)
„Udržovat při životě poznanou chybu je zločin a měl by být trestán.“ Scénář Oldřicha Daňka založený na skutečné epizodě ze života slavného bakteriologa, vynálezce penicilinu Alexandra Flemminga je jako vždy prošpikován bravurními dialogy a skvělými myšlenkami. Zajímavá je hlavně diskuze obou aktérů (Viktora Preise v roli Fleminga a Josefa Vinkláře v roli generála) o tom, kde je hranice mezi nadějí a falešnou iluzí. Preissova postava je velmi neodbytná, jakoby dotyčný odmítal vzít na vědomí známou pravdu, že „nadřízeným není radno odmlouvat, tím spíš jsou-li hlupáci.“ Vinklářův generál však hlupák rozhodně není a není myslím ani bláznem, ač se za něj sám v průběhu děje označuje. Každopádně Josef Vinklář tuhle postavu zahrál (jako vždy) s neuvěřitelnou grácií. Zaujme i Hášovo režijní zpracování, které umně využívá reálné dokumentární záběry z průběhu 1. světové války. Nejen dunící děla tak připomínají, že "Verdun není dostatečně daleko…" ()
„Poručík Clifford! Sežeňte někde nějakou láhev a odpusťte si komentář. Odchod!“ Střet otupělé ješitnosti a houževnatého idealismu. Řinčení verbálních zbraní týlových krys, aby se nebrala naděje a ta nebyla jen iluzí.. Vadilo mi velké zrcadlo i to, jak Vinklář ve vděčnější roli převyšoval Preisse, ovšem jako zamyšlení nad tím, za kolika ztracenými životy v historii lidstva stála nadutá přezíravost, to funguje perfektně.. Boj doktora Fleminga byl toho času marný, ale může ho uklidnit, že kdyby léčbu frontových ran řešil s generálem Melchettem z Černé zmije, nechá se po pár minutách dobrovolně zabalit do goblénu a vyhodit z okna. A měli bychom po penicilinu.. ()
Překvapivě slabý, akademický Daněk, kterému vůbec nepomohla režie s autentickými záběry z bojišť 1. světové války. Přestože Vinklář přehrává a Preiss hraje šablonovitě (naopak Rösner ve vedlejší roli je skvělý), je však celkový dojem daleko lepší než z rozhlasové předlohy (Zdeněk Štěpánek a Adamíra v hlavních rolích, Vinklář místo Rösnera). ()
Vpravdě až filosoficky vystavěný rozhovor dvou, válečnou mašinérií zmítaných, jedinců, kdy každý má tak trochu tu svou jedinou a logickou pravdu. Generálem, prostřednictvím Vinklářových úst, vyřknutá otázka: "Jak si můžete být jistý, že tato válka někdy skončí a jak si vůbec můžete být jistý tím, že válka není přirozeností člověka?", ve mne rezonovala ještě hodně dlouho. Skutečná tragická podstata této inscenace, jakoby nebyla tím nejdůležitějším, ustupuje do pozadí, aby nechala zazářit především dialog samotný. Vinklář s Preissem rozhodně jeho naléhavost a brilantnost nijak neotupují, právě naopak, vydařené herecké obsazení. ()
Tahle inscenace mi utkvěla v paměti již při televizní premiéře. Dnes jsem kritičtější, ale stále obstojí. Tohle je opravdu dobré. Preiss a zejména Vinklář excelují, ovšem Daněk zaslouží respekt pouze jako dramatik provinčního formátu. Nu, však i to je pro plátno nebo obrazovku docela dost. --- Vůbec poprvé jsem si všiml (snad díky kníru dobového střihu), jak skvěle by Vinklář býval mohl zahrát Stalina. Ovšem to by muselo být o Stalinovi napsáno něco dobrého (ve smyslu "kvalitního") a nesměl by to cenzurovat žádný politruk. Takže se to stát nemohlo. Bohužel... ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Daňkova hra byla poprvé nastudována v pražském rozhlasovém studiu v roce 1967 se Zdeňkem Štěpánkem a Jiřím Adamírou. (Marthos)
Reklama