Yeelen
La Lumière
Das Licht
Brightness
Režie:
Souleymane CisséKamera:
Jean-Michel HumeauHrají:
Issiaka Kane, Aoua Sangare, Niamanto Sanogo, Balla Moussa Keita, Soumba Traore, Ismaila Sarr, Youssouf Tenin Cissé, Koke SangareObsahy(1)
Yeelen je popisem iniciační cesty, která odděluje dětství od dospělosti. Hlavní hrdina se seznamuje se silami, jejichž moc by měl přijmout. Jde o vědění lidu Bamabara předávané po generace. Avšak jeho otec nemůže přenést přes srdce, že by se mu syn mohl vyrovnat. Události tak nevyhnutelně vedou životy obou mužů ke klíčovému střetu. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (24)
Zlatá Palma - výběr ()
Film, který se horko těžko hodnotí. Plyne velmi pomalým tempem, hudba tam sice zazněla, ale já jí téměř nevnímala. Dějově je to sice jednoduché, ale zde jsem se spíš soustředila na tamější tradice, magii a celkovou kulturu pro mě zhola neznámou a nebo jen útržkovitě. V tom je tenhle snímek určitě přínosem a pro některé uživatele i zajímavý. Určitou atmosféru jsem zaznamenala už jen z faktu, že mně film uběhl velmi rychlým tempem a to se počítá. Viděno v rámci Challenge tour - březen 2021. ()
Mladej synek to nemá vůbec lehký. Fotřík nemůže vydejchat, že mu jeho sémě kapánek přerostlo přes hlavu, a tak ho honí s klackem (kterej si ani nedokáže podržet sám) snad po celý Africe (na posilněnou pak ještě bumbá, šňupe a kouří s dalšíma stejně švihlejma kumpánama). Harantova matka, která má ke svýmu bejvalýmu amantovi poněkud zvláštní vztah, pošle synáčka za slepým strécem a sype si popel na hlavu…teda lije mlíko, no. Naštěstí není její klučina žádnej přizdisráč a kouzla (ani manželka jinýho chlápka) mu nejsou cizí. Schyluje se k epickýmu souboji… To jsem poněkud buransky zlehčil a shrnul velmi zvláštní příběh z Mali, který má svoje tempo, vlastní pravidla a filosofii. Není zrovna snadné do něj proniknout a hlavní hrdina, kterému by divák měl zřejmě fandit, taky není zrovna největší sympaťák. Ale nenudil jsem se, když nic jiného, tak se alespoň těšil na další Niankorovy magické kousky a hlavně jsem byl zvědavý na konečně střetnutí. Některé věci byly prostě mimo moje chápání a domnívám se, že každý nezasvěcený měl s některými věcmi problém (+ navíc nepobírám, kam potom zmizel a co tam vůbec dělal ten druhý strýc?). Hodnotím průměrem a berte ho v tomto případě raději s rezervou. ()
Chápu, proč většina hodnotí průměrně... děj se odehravá v pomalém tempu, je velmi tichý - hudební doprovod je téměř žádný, což je škoda, protože africká hudba by snímek velmi oživila. Ale já oceňuju hlavně vzácnost tohoto filmu. Vidět čistě africký příběh se všemi tradicemi, kulturou a magií je dost neobvyklé. Snímek není napínavý, nemá rychlý spád, ani nehraje na city, to, čím na vás zapůsobí je jeho duch a nám hodně vzdálená africká civilizace. ()
Zásadní dílo malijského režiséra Cissého, jenž studoval v Dakaru a Moskvě a od 70. let působil jako kameraman v dokumentaristickém oddělení ministerstva informací, je nenápadným náhledem do historie (před-koloniální) divé Afriky, v němž kmenová hierarchie, síla mýtů a zákonných pořekadel má veškerou moc nad životem dozrávajících generací. V pozvolném, atmosfericky hutném temporytmu se odehrává symbolická pouť mladíka Niankora za osvícením, zodpovědností a vzepřením se převaze otců-vládců skupiny a nádech mytologie až pohádkově laděného příběhu v dění dozdobují magické prvky, rekvizity (dřevěný štít) a projevy boží sféry. Autentickou hodnotu přitom posiluje natáčení v místním jazyce Bambara. Lákavý a - s respektem myšleno - exotický snímek (ze západo-centrického pohledu), si nenechal uniknout festival v Cannes, kde Yeelen vybojovalo v konkurenci Nebe nad Berlínem nebo Pod sluncem satanovým Cenu poroty; úspěch nicméně Cissého kariéru příliš nenastartoval (jeho další film je až z roku 1995). ()
Z této vzácnosti (originální africký film se vidí málokdy) jsem poněkud na rozpacích. Nejprve mínusy. Souhlasím s názorem v diskusi, že herectví některých postav ve filmu je "ochotničením". Přesto jsem byl poměrně dlouho ochoten dát 4 hvězdičky. Africká kultura je odlišná od naší a určité "neemotivní" a amatérsky působící herectví může ve skutečnosti docela přesně vyjadřovat jejich mentalitu. Jenže pak přišla poslední čtvrthodina a naprosto subjektivně říkám, že se mi nelíbila tak, jak to, co bylo předtím. Možná po dalším shlédnutí hodnocení zvednu (ocením africkou magii), ale zatím jen tři hvězdičky. Pozitiva. Skutečně jiná kultura. Doopravdy jiný film (odlišný od toho, když v Africe točí neafričané). A nakonec, není to zlé (pomalé tempo mi nevadilo). ■ Označíte mě za blázna, ale sehnal jsem si originální DVD. Přes Vídeň. Dodání trvalo déle, než u jiných objednávek - asi měsíc a půl. Zřejmě ze Švýcarska. Doma jsem to vsunul do přehrávače, abych zjistil, že se DVD nenačítá. Musel jsem se dívat v počítači :). ()
Takto si představuji filmové zpracování mytologie, zasazené v realiích, přesto ji interpretující (v tomto případě je jasný africky vyhrocený vztah otce a syna). Pokračování podobného přístupu Pasoliniho - Oidipus a Médea. Jen bych si představoval vhodnější hudbu (nejlépe malijský folklorní materiál). ()
První africký film, který byl oceněn na festivalu v Cannes, je jedním z nejlepších snímků z černého kontinentu a jeden z nejzajímavějších filmových zážitků vůbec. Perfektně natočený příběh o vypořádání se s minulostí a přípravou na budoucnost oplývá mystickou atmosférou a na 105 minut mě vtáhl do svého magického světa dávné Afriky. ()
Člověk ani nechce mít předsudky, ale pak se nakonec diví tomu, co vlastně z Afriky přišlo a jak se skvěle podařilo točit s herci, kteří nevypadají vůbec jako herci a většina štábů by s nimi ani pracovat nechtěla. O to víc je snímek uvěřitelný, silný a zajímavý. Tady některé scény opravdu prožíváte hlavně díky obrazu a celkovému rozvržení. ()
Náboženské obřady a rituály, mystické a magické prvky, kouzelné propriety, symbolický závěr, to vše činí z filmu zvláštní, až pohádkový snímek. Symbolický závěrečný „souboj“ mezi mladým Nianonkorem a jeho otcem Somou připomíná mystiku filmu 2001: Vesmírná odysea Stanleyho Kubricka. Těžko interpretovatelné, přesto (a možná právě proto) velmi působivé. ()
Film zřejmě někdy z počátků Malijská říše, kdy dobro a zlo nebylo dosud zřetelně rozlišeno a černá a bílá magie používala Yeelen jako nejvyšší magický prvek. Otec (Soma) pronásleduje syna (Niankoro) z obtížně vysvětlitelných důvodů, ovšem kvůli něčemu vyššímu než je otcovská láska, kterou nepochybně rovněž cití. Proč však nepodporuje syna, aby se dostal výš než on sám, se dá snad jen chápat cíli, které ji překračují. Co to však může být? Je to boj dobra se zlem, v němž ani jedno (viz magický souboj) nemlže zvítězit? ()
ocenenia : MFF Cannes 1987 - Cena poroty ()
Čím to je, že každý osobitý africký film působí lehce chladně, ale já si v něm vždycky najdu něco, co mě naprosto upoutá? U Světla je to o to divnější tím, že ten film opravdu je fantasy. Ten žánr tu není proto, že by se v závěru na chvíli objevila nějaká mýtická bytost nebo něco podobně "postradatelného", ne, tady máme už na začátku regulérně dva kouzelníky, kteří v průběhu filmu svoji moc opravdu sem tam využijí a jelikož jsou to otec a syn, kteří se nenávidí a otec se syna snaží dopadnout a zneškodnit, tak se i celý film schyluje k "epické" bitvě a ona v rámci možností opravdu přijde. Je to film strašně zvláštní, jelikož vyloženě překypuje odkazy na (asi) malijskou mytologii a tradice a všechno podává tak, že to zbytek světa nemá šanci pobrat, ale zároveň je to natočené tak zvláštním podmanivým způsobem, že mě bavilo v tom tápat a neznat odpovědi. Základ je jasný, teoreticky se dá brát i jako podobenství o dospělosti, postupném nabývání zodpovědnosti a bojování proti chybám, které udělal chybějící člen rodiny (v tomhle případě otec), i ta závěrečná, ryze symbolická scéna, se dá pochopit, ale proč je tam tolik scén různých rituálů nebo třeba ten lví muž, to opravdu netuším. Přijde mi to občas těmi přehnaně dlouhými mytologickými scénami zbytečně natažené, ale kupodivu mi to teď už ani tak moc nevadí, tohle zklamání spíš částečně nahradily pocity spíš dobré, z toho podivuhodného poetického zážitku. Rozhodně to nesedne každému a i já k tomu mám řadu výhrad (třeba k prkennému herectví, které nepůsobilo příjemně civilně, jako v jiných afrických filmech), ale celkově se mi to spíše líbilo a tuhle mystickou dobrodružnou cestu bych si klidně prošel znova. Jen teda mám pocit, že ochránci zvířat film vypnou do 3-4 minut a pak pojedou za vlastní peníze vystřílet všechny původní obyvatele Mali... Slabé 4* ()
Magický příběh vycházející z tradic a náboženského systému Bambarského etnika, ze kterého pochází i režisérovi předci. Proti zlým a mocným patriarchům, kteří zneužívají své vědění, povstane spasitelská postava syna – nositele skutečné moudrosti a čistoty. Z jejich souboje se zrodí nový svět. ()
Oh, fuck! Tak po tomhle filmu jsem vážně vděčná za to, že jsem se narodila na "Starém kontinentě". Protože žít v Africe, musela bych zřejmě nejen upalovat podřezané slepice zaživa (ve filmu zachyceno detailně, takže to zvíře opravdu nechali takhle neskutečně trpět!), ale i dívat se na podobně "záživné", "kvalitní" a "dobře zahrané" filmy... Jediné, co si z toho filmu odnesu, je ten neskutečný hyenismus, s jakým tvůrci nechali zaživa upálit slepici jenom kvůli tomuhle pseudoumění. ()
Pri takýchto filmoch je ťažko niekedy hodnotiť, keďže kultúru, ktorú zobrazuje je mi tak vzdialená, že chápať pozadie celého príbehu bolo priam nemožné. Miesto toho som sa sústredil aspoň na ústrednú dejovú líniu - otec chce zabiť svojho syna. Prostredie Mali je krásne aj keď pusté. Film mal však strašne pomalé tempo a bol ťažkopádny, ale i tak celkom zaujal dejovou výstavbou. Záver bol pre mňa mindfuck, naozaj neviem čo sa tam stalo :D ()
Spousta mytologie [zvítězilo Komo nebo Koré? Řád či osvobozující Vědění?... uprostřed pouště a tváří v tvář věčnosti se vzpoury stávají nicotnými a zároveň archetypálními (religionista jásá; člověk rozumí)]; magie a moci (v jakékoliv podobě, včetně narážek na politiku). A taky síla. Nezkalená. Nezkrotná. Předvěká. Hypnotická Cesta za Světlem (jež oslepuje).----------- Velmi jasné čtyři hvězdy odkudsi z banbarského živelného pantheonu, který kašle nejen na Hollywood. Výdech. Nádech. ()
Na svoj prvy kontakt s africkou kinematografiou (nepocitajuc Bohovia sa museli zblaznit) som sa tesila. A ostala som mierne sklamana. Film ma podmanivu atmosferu mystickosti, ale chybal mi hlbsi ponor do charakterov, do dovodov ich spravania sa, do ich obav a tuzob... Co bolo asi ciastocne sposobene tym, ze ide o posledny diel volnej trilogie, ktory na LFS prezieravo pustali pred prvymi dvoma(ktore som nevidela).... ()
Ústní lidová slovesnost černého kontinentu, mytologie, mystika, s nativními obyvateli namísto profesionálních herců... Bohužel s anglickými titulky a ze zadních řad filmového sálů hůře vstřebatelné. ()