Režie:
Václav KubásekScénář:
Bohumil ŠtěpánekKamera:
Josef StřechaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Otomar Krejča st., J. O. Martin, Josef Bek, Vladimír Hlavatý, Antonie Hegerlíková, Jarmila Kurandová, Eva Karelová, Vojta Plachý-Tůma, Věra Kalendová, Svatopluk Majer, Antonín Mikulič (více)Obsahy(1)
Únor 1948: Dělníci odhalí rozvratné plány majitele cihelny. Ve znárodněném podniku prosazují modernizaci provozu, která povede k výraznému zvýšení produktivity práce. Zkušený předválečný tvůrce Václav Kubásek se po roce 1948 pokoušel realizovat směrnice o pokrokovém filmovém umění v praxi. (oficiální text distributora)
Recenze (9)
Na tyhle filmy se specializuji. Sice se snažím na ně koukat sám, ale dnes cs film dával tuhle libůstku v podvečer a tak jsem neodolal. Rodinka se vracela domů a kromě manželčina povytaženého obočí, kde mně to už ani nepřekvapuje se mne synátor s veškerou vážností zeptal: ,,Tohle se ti fakt líbí? Ty to sleduješ??? '' -- Donutil jsem jej odhodit DO se slovy ano, sleduji a líbí ! Ačkoliv se současné mladé generaci neustále vzdalujeme, jasně jsem cítil, že dál už být nemohu :-) ! --- Už jsem viděl lecos z šílených padesátek. Přestřelky na hranicích, chytání agentů a sabotérů, únosy letadel do NSR, radostné budování, přemlouvání bohatých sedláků i pokořování té či oné pětiletky... Zkrátka skoro vše se odehrávalo po ,,vítězném'' únoru. Tady je to jiné. Cihelnu, kde se příběh odehrává ještě vlastní továrník soukromě a i když už v ní mají ROH, přeci jen tam má ještě pan majitel jakés takés slovo. Už ale platí ,,dvouletka'' a soudruzi se snaží plnit plán. Majitel cihelny má však jiné plány a s cihlami na černo kšeftuje, což budovatelům narušuje jejich budovatelské závazky. A tak si majitel hodně slibuje od politické krize roku 1948, kdy se domnívá, že až se to srovná, se soudruhy se ve fabrice pořádně vypořádá. Jenže to je omyl, protože Gottwald se právě vrací z Hradu a oznamuje davům, že prezident republiky ,,jeho návrhy tak jak je podal'' přijal... Soudruzi tak rázem cihelnu znárodňují a my můžeme perfektně sledovat jak se tehdy kradlo v reálu cizí až se prášilo. Jak člověk šmahem přišel o majetek často budovaný celými generacemi předků. O továrnu, statek, obchod, stroje... V tom je tenhle film myslím celkem dost raritní. Samozřejmě soudruzi - byť se nemstí jak zdůrazňuje hlavní úderník si to začnou v teď už ,,své'' cihelně vyřizovat se zastánci kapitalismu po svém. Na majitele chystají kontrolu ale dávají šanci i pomýleným dělníkům aby se mohli vrátili pod křídla závodního výboru a mezi soudruhy cihláře... Až zase bude někdo hájit komanče (jako že to občas ke své hrůze dnes slyším) argumentujíc tím, co vše se rozkradlo po revoluci (té Sametové) ať si laskavě vzpomene na tyhle časy, kdy se znárodňovalo - tedy kradlo jako by se nechumelilot. Většinou šlo o dobré zavedené podniky, které ani válka nezničila s dobře fungujícícmi kontakty často i do ciziny a které často i snějakým tím novým dělnickým ředitelem bez jakýchkoliv znalostí a odbornosti ještě často i pár let fungovaly než se zjistilo, že jejich řízení není taková sranda a že dosadit do vedení blba od lopaty nebylo moudré. Z tohoto hlediska je film velice poučný a nad ty rozjásané budovatelské se svým drsným znárodňovacím koncem celkem vyjímá. Takže si nad ním jednou odplivnu.. * ()
Václav Kubásek nebyl na československém filmovém poli novým zjevením. Snímky „Naši furianti“ nebo „Ideál septimy“ jsou dodnes uloženy v diváckém povědomí a čas od času vyplňují víkendové neatraktivní hodiny v programu komerčních stanic. V duchu prvorepublikového komediantství po válce Kubásek natočil známý film „Železný dědek“ s Jaroslavem Marvanem v hlavní roli. Šlo o film poplatný režimu, leč ještě naštěstí s absencí explicitní propagandy. Za to o rok později již Kubásek přichází s dílem zvaným „Dva ohně“, kde tvrdě odsuzuje kapitalistického majitele cihelny a volá po znárodnění továrny, to vše se snahou schovat se pod chlapský film, v jehož středu stojí dva hrdí dělníci, do jejichž přátelství na chvíli zasáhne rozdílné politické přesvědčení. Jednoho z nich ztvárnil známý a velmi častý představitel soudružských rolí Josef Bek, s jehož žoviálním projevem má fanoušek bolševických škvárů čest se setkávat hodně často. Údajně šlo o herce, který byl vždy mezi kolegy velmi oblíben, viz různé patetické televizní vzpomínky, v kontrastu toho však stojí zážitky mého kamaráda doktora, který na něj jako ošetřující lékař nevzpomíná v dobrém, mj. i v pokročilém věku Pepíček furt slintal a plácal sestřičky po řiti, Pokud však jde o jeho herectví, nešlo nazvat jinak než laškováním a málokdy divák natrefí na film, kde by Bek alespoň chvíli nezpíval. Což je chvíli směšné, většinou však rozčilující. Co je však objektivně nezpochybnitelné, málokterý herec se v agitačních filmech objevoval tak často jako on. Kubásek, stejně jako např. Miroslav Cikán, se hrdě odhodlal pomoci slovenskému filmu v jeho zrodu, konkrétně v roce 1952 přispěl dílem „Mladé srdcia“ – filmem z prostředí rudných dolů, stejně laděným jako „Dva ohně“. ()
Tak jedna se o krutou agitku, z historickeho hlediska ale cennou. Znarodnovani soukromych podniku muselo byt pro vlastniky krute a v tomto filmu se na postave tovarnika vyradili. Ja se mu vsak divim, ze Nohace nezastrelil hned na zacatku filmu:-). Nadseni delniku muselo byt skutecne, samotni herci tomu museli verit... ()
Opravdu strašné dílko s perfektním herectvím O. Krejči a J. Beka. Tolik politických protimluvů vtěsnaných do 86 minut! ()
Neuvěřitelně debilní oslava zlodějny a vohnoutství. ()
Budovatelské drama boje za znárodnění cihelny. Úkolem tohoto filmu bylo ukázat na příkladu cihelny význam Února pro poměry v našem průmyslu. Dobře je tu vylíčen předúnorový továrník, který nenávidí Revoluční odborové hnutí a jeho představitele na závodě. Ví dobře, že solidarita odborově organizovaného dělnictva znamená konec jeho zvůle. Film něják nevyčnívá z řady dalších agitek. Pěkná role napraveného zde připadla Josefu Bekovi. ()
„Smařte v zárodku jakékoliv provokace reakčních agentů. Buďte jednotni a rozhodni a vaše pravda zvítězí.“ To by nebylo, aby v takovémto budovatelském snímku zahrnující *Vítězný únor* a především „znárodňování“, nezazněl úryvek ze slavného projevu Klementa Gottwalda. Celý příběh se odehrává v jedné soukromé cihelně, kde dělníci neustále remcají a odmítají dokonce i peníze navíc od pana továrníka. Bodejď, když pan továrník na černo kšeftuje s vyrobenými cihlami a pro přímého zákazníka tak nezbyde. To přece dělníci nemohou nechat jen tak. Ani penězi navíc si nenechají narušit dělnickou solidaritu. Snímek doslova přetéká neustálým moralizováním, a to nejen na pracovišti, ale i v rodinách dělníků, kteří pro cihelnu doslova žijí i doma. Názorný příklad sporu mezi otcem a synem, v hereckém podání Vladimíra Hlavatého a Josefa Beka. Jedná se tedy o čistokrevný propagandistický snímek své doby, který dnes může sloužit už jen ze studijních důvodů, co se po politickém vítězství KSČ nuceně natáčelo za filmy. Po technické stránce ale není co vytknout. Na takzvaných výrobních filmech se vždy dávalo záležet, a tak je alespoň vidět, jak taková cihelna v té době vypadala. Nad logikou věci nemá cenu přemýšlet. Třeba pan továrník chce dva ohně (myšleno pece) pro urychlení výroby, což dělníci odmítají kvůli zvýšené pracovní rizikovosti a po znárodnění ten druhý oheň nakonec s úsměvem stejně zapálí, rizika nerizika. Politická propaganda měla vždy své nároky, a co si budeme povídat, nezměnilo se to ani dnes. Ať se to někomu líbí, nebo ne, příběh je i přes své dělnické nelogičnosti napsán vcelku zajímavě a natočen prostě dobře. Jen ta dramatizace na konci s problémovou druhou pecí poněkud vázne, ale asi to tak mělo být. Emoční stránka ohledně otce a syna už nefunguje vůbec. Snímek zhlédnutelný stále je, ale právě po oné politické stránce pouze okem shovívavým. Taková byla prostě doba, a to i se samotným Klementem Gottwaldem. „Příčina je v tom, že reakce chce zmařit plné provedení budovatelského programu nynější vlády… " P. S. Rok po natočení snímku toto vyšlo také v knižní podobě od autora Květoslava Františka Sedláčka. ()
,,Podívej se na ten jeho auťák.“ Další socialistická agitka, tentokrát v prostředí cihelny. Příběh se motá kolem cihláře Honzy, který zažívá těžkou životní krizi. Zajímavé je, že tuto rozervanou postavu hraje Bek, kterého si jinak než jako vymaštěného rozesmátého úderníka nedokážu představit. Děj je klasicky šablonovitý: lidé chtějí makat, ale ne pro majitele, ale pro sebe, protože majitel je okrádá a šmelí. Tomu učiní přítrž 48 rok a pak je hned veselo. Dialogy jsou toporné (hlavně nadšené děti jsou nesnesitelné), postavy veskrze černobílé. Zaujalo mě jen prostředí staré cihelny, kde jsem mohl nahlédnout do různých fází výroby cihel. ()
Nechápal jsem vůbec nic. Lidi odmítají peníze, ale na druhou stranu tvrdí, že skoro nemají co žrát. Hm, hm. Stejně mne to nebavilo, podivný film s podivným Noháčem, který však byl dobře zahrán. Dávám dvacku a nic víc. A to hlavně za scény v peci, při kterých to vypadalo jako ve sci fi filmu. ()