Afričan

Vydarená reklama cestovky na dovolenku, respektíve trvalé presťahovanie do Afriky. Noiret sa v tejto divočine zbláznil a niet sa mu čo čudovať. Po tom, čo sem prišla aj jeho manželka Deneuve, ju čaká podobný osud. Jeden z tých filmov, pri ktorých si človek nostalgicky zaspomína na večery s rodičmi v 80. rokoch, keď mu dovolili si s nimi pozrieť nejaký francúzsky film v telke. Inak síce možno nič moc, ale de Brocovi sa občas podarilo vykúzliť buď pekný okamžik (spoločná večera), alebo zachytiť podstatu manželskej krízy. Záverečná scéna je potom doslova krásna. Chápem, že ľudia nad 50 si povedia, že dnes to už nemôže byť ono, že my nemáme také silné herecké idoly, medzi ktorými by to tak na plátne iskrilo a keď sa tí dvaja objímajú, tak je to pre staršiu generáciu esencia krásy kinematografie. (19.04.2015)

Na titulnom Afričanovi som napokon nenašiel takmer nič priaznivého, ak teda aspoň nepočítam asi posledných 20 minút stopáže, kedy som si konečne „prišiel na svoje”, kde som sa povedzme cítil, ako v napínavých dobrodružstvách o Indianovi Jonesovi, ináč sa z veľkej časti jednalo iba o akýsi zlepenec afrických (exotických), naprosto nudných, a k tomu zväčša i totálne nezáživných sekvencií so skoro nulovým záujmom pre charaktery ako také, čo je zároveň i veľmi zlou vizitkou pre počin ako taký, ktorý snáď už absolútne zo začiatku neveštil nič dobrého, a tak môžem maximálne skonštatovať sotva len to, že predstaviteľ „samostatného podnikateľa” Viktora v podaní Filipa Noireta, si opäť pripísal na svoje konto ďalší podpriemerný titul, alebo napríklad taká francúzska, chladná blondínka Katarína Deneuveová, ktorá zase stelesnila akýsi, spočiatku kariérny typ - protagonistky Šarloty so vskutku developerskými ambíciami na africkom kontinente, čo nakoniec úplne priklincoval tentoraz znovu mimoriadne „fušerský režisér” Filip de Broca, ktorý vie byť miestami i poriadnym pracantom - trebárs ma menovite napadá sa zmieniť o týchto nasledovných tituloch v podobách: Cartoucheho, Mužovi z Ria či Nežného kuraťa, keď v dvoch z nich si dokonca zahral i povestný lámač ženských srdcí, Bébel, čo na druhej strane sa, ako také protipóly vytvárajú tieto snímky, akými sú Muž z Hongkongu, Ukradli torzo Jupitera i aktuálne recenzovaný Afričan, a tak ani neviem, čo si mám o tomto tvorcovi vlastne myslieť? • Už som na to prišiel. Za všetko v podstate môžu len nekvalitne napísané scenáre, ktoré si autor ešte písal i vlastnou rukou, čiže inými slovami sa dá povedať, že mu v niektorých prípadoch skrátka iba trochu ušla ruka! A to isté predsa platí aj pre obe vyššie uvedené hlavné postavy, ktoré sú na tom podobne, veď sa stačí len obzrieť do minulosti, čo sa týka takej Katky v pozitívnom zmysle: Hnus a Kráska dňa, sú určite nielen mojou osobou vychvaľované tituly, na ktoré pritom nedám vôbec dopustiť, vtedy mala role ušité doslova na mieru, teraz ani nemala čo hrať: „Kráska si zahrala vo filmovom hnuse?” • Tu jednoducho nefungovalo skoro nič, a to od hereckého obsadenia spolu s ich dialógmi, cez montáž a imidž, až vari i po ostatné postavičky v dianí, v celkovom ponímaní skrz antagonistu Aristotea Poulakisa v podaní Jeana Benguiguia, čo bolo z jeho strany už celkom nevyužitý potenciál, takto sa stal len smiešnou karikatúrou seba samého. Z trojice (zatiaľ) videných nepodarkov, patrí tento k tým najneznesiteľnejším. Od de Brocu si musím odteraz odpočinúť, i keď ma dosť láka vidieť Muža z Acapulca & Nenapraviteľného, v obidvoch eventualitách s Belmondom v hlavnej úlohe, čo by mi mohlo napraviť chuť! (17.07.2023)

Krásná africká příroda a často různé kousky biotopů, které bychom jinak neměli možnost vidět pro mě tenhle film nedokáží zachránit. Herecky to je standardní, Noiret svýho od společnosti oddělenýho podivína už taky jindy zahrál líp a ve spojení s nepříliš zábavným a nebo akčním dějem mě to dost nudilo. Dějově mi trochu připomněl druhý díl Bohové musí být šílení, jen nebyl tak zábavný, a už vůbec ztřeštěný. Komedii se tu prostě snažili vytvořit hlavně rozporem mezi exmanžely. Tenhle film neurazí, je to kvalitně odvedená práce, jenže to je všechno. Před těmi pětadvaceti lety mohl být opravdovým hitem, jenže dnes v záplavě toho všudypřítomného vulgárnějšího, estrádního či situačního humoru neobstojí. A ani tak dobrodružný Afričan není, protože aspoň pro mě, Noiret žádným akčním hrdinou nikdy nebyl. Vlastně se ani nedivím, že tuhle roli Belmondo položil, protože v té době si vybíral ještě opravdu dobrý projekty. Možná, kdybych Afričana viděl dávno, takže by se postupem času ve mně mohl k němu vyvinout citový nostalgický vztah, jenže bohužel nevyvinul. (08.02.2007)

Tento film je dle mého názoru jedním z posledních klasických francouzských filmů dobrodružných komedií pod vedením skvělých režisérů od 60. do počátku 80. let. Brzy začala i ta francouzská kinematografie upadat. Catherine Deneuveovou jsem vždycky měl rád jako herečku i jako symbol ženské krásy, uměla skloubit oboje. Noiret byl neméně skvělý herec. Kouzlu filmu pomáhá exotické prostředí, měl silný ideový náboj spočívající v protikladu zájmu o ochranu přírody a zpřístupnění zapomenutých koutů planety turistům. Zlo komerce se zde navíc ukazuje ve dvou prvcích, jednak v tom, že by postavením hotelů zmizela identita původních obyvatel, jednak v hrabivosti pytláků ženoucích se za ziskem z odchytu zvířat a zabíjením slonů na slonovinu. Nějaká šťáva přesto filmu chyběla, nevím jaká, ale na pět hvězdiček to není. (26.05.2017)

Dobrodružný film bez šmrncu a jiskry. Od poloviny už opravdu nuda a slepené scény, které postrádají smysl a dynamiku děje to vyloženě zabíjely. Tohle je bohužel ta horší alternativa dobrodružných filmů z osmdesátek. Ač mám rád herectví Philippa Noireta, v Afričanovi mě vůbec nenadchl, to stejné i dabing Milana Macha. Mnohem lepší byla namluvená Catherine Deneuve Gabrielou Vránovou. Režisér Philippe de Broca holt měl už svoje kulty za sebou. (28.09.2022)