Pururambo - prales, kde se zastavil čas

...gut appetit, sakra tamojší domorodci odľahlejších území Novej Guinei fakt asi zjedia všetko, že to vôbec Barabáš a ostatní jeho doprovod vôbec prežili, veď každú chvíľu niekto na nich mieril z lukom, sila, a tie domky niekoľko metrov nad zemou nemali chybu. /55%/ (11.01.2010)

"Pohasína svet a my s ním." Nová Guinea. Najväčší tropický ostrov sveta. Boh ju vraj stvoril v posledný deň, keď už sa veľmi ponáhľal. Barabášove dokumenty boli vždy adrenalínové, ale snáď ešte nikdy expedícii nehrozila taká malá šanca na prežitie. Ľudia zo stromov, Lovci lebiek a močaristá dusná džungľa... to už bol skutočne hazard so životom. Ak ste si doteraz mysleli, že Dobu kamennú v modernej dobe z Barabášovej série najlepšie vystihlo TAJOMNÉ MAMBERAMO, asi zmeníte názor. Pavol Barabáš vo vrcholnej forme. Pururambo. (21.12.2005)

Jeden z nejzajímavějších dokumentů, co jsem kdy viděla. Zapomněla jsem na všechno kolem sebe a jen jsem s úžasem sledovala našince a domorodce, jak se tam žije, jakými pověrám věří, například, že pohlavnímu styku nepřisuzují narození děcka. No, když jsem viděla vybavení domorodců, tak jsme na chvíli také pochybovala....velmi zajímavé:-) To jak jedí termity a velké larvy, které jsou velkou pochoutkou, jak počítají, zkrátka film plný překvapení a já jsem ráda, že jsem tady a mohu to sledovat jen s hrnkem horké kávy a monitorem před sebou. Doporučuji. (15.10.2016)

Při vší skromnosti se nepokládám za úplného sraba, ale před odvahou Barabáše a spol. se můžu tak leda sklonit až pod zem. A rozumět slovům o nenávisti k ostrovu stvořenému v poslední den a v tom posledním dni stvoření setrvávajícím i o neschopnosti se tam nevracet znovu a znovu. Jsou místa a lidé, v jejichž případě vás každý váš pokus o odchod nebo útěk strhne zpátky jako zalasovaného mustanga. (27.08.2008)

Krásne dobrodružstvo, prekrásny dokument a vôbec prvý, ktorý ma dokázal rozplakať. Jedinečná výprava do najdrsnejších zákutí našej planéty prináša pasívnym dobrodruhom ako som ja to najslastnejšie uspokojenie. 95%. (24.12.2009)

Tajuplný svět, který nám pomohl Pavol Barabáš přiblížit ... no .... bylo to drsné, velmi skutečné a díky úžasnému čtenému komentáři Maroše Kramára jsem přestala louskat ořechy na pečení cukroví a celou skoro hodinu jsem s úžasem sledovala tento dobrodružný dokument :-) (05.12.2012)

Nekouřím tabák ani bych se nehrnul do pojídání těch lahůdek, co by mi místní nabídnuli. Takže pohled do těchhle míst skrz filmařskou kameru je pro mě dobrodružstvím, jako bych se tam sám vypravil. Sice ne tak pronikavým, ale bez následků v podobě malárie či hostiny z mé maličkosti. (27.05.2011)

Nejprve je třeba říci, že Pavol Barabáš umí vždycky přinášet zajímavé a zároveň ojediněle filmové dokumenty z málo probádaných koutů světa naší planety. Jeho výlet z jedenadvacátého století do téměř doby kamenné a setkání s lidmi nedotčené civilizací je obdivuhodný. V samotných faktech za vše mluví podmanivé unikátní záběry, které okamžitě vtáhnou do reálného dobrodružství, které lze označit snad pokaždé za výjimečně poutavé. Díky tvůrci moc za pěkný zážitek. (27.12.2011)

Další bezchybný dokument. Nevím, jestli jsem někdy viděl jiné dokumenty, které by se působivoastí mohli s dílem Barabáš srovnávat. Asi ne. Tenhle člověk to opravdu umí. Dobrodružství zažívá doopravdy, nepředstíraně. V tomhle filmu mi několikrát zatrnulo, když domorodci ohrožovali expedici luky. A také mě dostalo posledních pár vět o vštěpování křesťanské kultury domorodcům. Bylo to opravdu znepokojující. (04.08.2006)

Pro milovníky přírodopisných dokumentů o málo probádaných končinách a jejich obyvatelstvu je Pururambo určitě zážitek jako hrom. Já v něm viděl jen monotónním hlasem doprovázené obrázky z džungle. Možná jsem až moc navyklý na filmy Wernera Herzoga, možná jsem šáhl hodně mimo svoje žánrové spektrum. Ale každopádně mě Pavol Barabáš ničim neohromil. (03.06.2007)

Respekt.To musí být dobrej adroš když na tebe míří lukem lovci lebek. (17.08.2015)

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Naprosto fascinující dokument, který uchvátí o to víc, když si člověk uvědomí, že vše co v něm je, je naprostá realita a že je skutečný zázrak, že se z této výpravy všichni účastníci dostali živí a „zdraví“. Vždyť jen v těch 54minutách dokumentu mohli být cestovatelé minimálně 5krát mrtví a tento unikátní snímek nemusel nikdy spatřit světlo světa. Dokument mě přinutil zjistit si dodatečně na internetu, kdo se skrývá za jmény dobrodruhů: Rudolf Švaříček, Jiří Šaroch, Pavol Barabáš. (06.12.2012)

Naprosto fascinující dokument, kterému nemám co vytknout. Přiznám se, že mám pro podobné dokumenty lehkou slabost a velmi je vyhledávám. Podobně dobrých je však jako šafránu. Natočené záběry jsou naprosto raritní a Pavolovi Barabášovi nesmírně závidím jeho odvahu, která mu zajistila zcela jedinečný a nenapodobitelný zážitek. Návrat do doby kamenné za doprovodu extrémně dobře napsaného komentáře. Moc lidem na světě se asi nepodařilo natočit lovce lebek, kterak na ně míří lukem a na penisu mají lebku z místního ptáka. Na mnoha divoších bylo vidět, že spatřili bílého člověka snad vůbec poprvé v životě. Tento dokument ve mně bude rezonovat zřejmě pekelně dlouho. Fantazie! 5 hvězdiček dávám velmi zřídka, ale sem s naprostou jistotou patří. [90 %] (10.11.2023)

Zaujímavý dokument potvrdzujúci neuveriteľnú rozmanitosť spôsobov života ľudí v dosiaľ nedotknutých končinách džungle. Veľmi pútavo nakrútené a na záver zabité informáciou, že nejakí blbí misionári objavujú neznáme kmene z vrtuľníkov nie preto, aby spoznávali ich život, ale aby im zakazovali ich doterajší spôsob života a z DVD im premietali život a zázraky nejakého neznámeho bieleho muža. Väčšina náboženstiev má charakter nákazy a prispieva k postupnej uniformite života na Zemi. A ľudská hlúposť je ich najsilnejším spojencom. (15.07.2019)

Byť zoči voči týpkovi s bambusom na úde a ešte k tomu čeliť faktu, že na mňa mieri lukom, tak to musí byť naozaj zaujímavý pocit :). (25.02.2008)

Fascinující nakouknutí do toho mála ze zbytků ještě doopravdy civilizací nedotčených divokých kmenů. Slabším místem je snad jedině komentář, ale Pavol Barabáš si dělá všechno sám a tak výsledek vypadá a zní podle jeho představ. (14.12.2012)

https://ulozto.cz/file/Ko2svM9eFdft/pururambo-prales-kde-se-zastavil-cas-topdokfilmysk-mpg#!ZGyzZQR1Z2Z2AwExZzDkL2EwAwAvqTMxEwqTnHyfpJASZmHl (23.12.2021)

Borec z toho dokumentu má naprostou pravdu..vysíláme průzkumné sondy do vesmíru, archeologové se pižlají s oprašováním každého úlomku kdejaké blbé kosti a přímo před nosem v naší přítomnosti nám on-line probíhá na Nové Guinei doba kamenná, přičemž život, zvyky a myšlení těchto lidí máme zmapované minimálně. Na druhou stranu je to dobře. Es kommt der tag, kdy se jim do stromových chýší tak dlouho budou cpát misionáři s DVD o umučení Krista, až jim nakonec tu pohádku taky našroubujou do hlavy, přinutí je vnímat jejich nahotu jako hřích a naženou je do zděného baráku s křížem vytleskávat aleluja. Díky za každý den, kdy ještě nepronikla podělaná civilizace do posledního nedotknutelného muzea přirozenosti. Život lidí za kanibalskou zónou na Papui nám může místy připadat šíleně zvrácený, ale co je vlastně větší zvrácenost..lít do sebe hektolitry chemicky obarvených a uměle vytuněných sraček a dohnat své chuťové buňky k absolutní otupělosti, nebo sníst čerstvého tlustého syrového červa?:) Většina života lidí v kmenech této džungle se ostatně točí kolem jídla. S ničím jiným kromě jídla a ochrany svých teritorií proti vetřelcům si vůbec nelámou hlavu. Kdo z nás má míň stresů, kdo z nás je vlastně šťastnější? my, s našimi notebooky, 12hodinovou pracovní dobou, civilizačníma chorobama, strachem ze stárnutí a věčně pod masírkou kultu těla, pod tlakem medií, zmanipulováni umělým strachem našich vládních zlodějských komand, nebo oni, jejichž jedinou vymožeností je nůž ze stehení kosti kasuára a kteří prostě jen ze dne na den žijí.. (21.03.2012)

Opravdu nešťastné místo i lidé. Neznají internet a dokonce ani CSFD, otravují je moskyti, misionáři a Barabáš a jídelníček ač pestrý, by mně nejspíš neudělal dobře ( odpouštím ti MC Donalde ). Taky jsem tam neviděl ani jednu dlouhonohou blondýnu a automat na vychlazené nápoje. Navíc mají hloupý zvyk vysílat na příchozí šípy a vůbec si neuvědomují, že to jdou lidi a může jim to ublížit. (09.06.2012)

Čtvrtá hvězda je čistě za atmosféru při sledování - spolu s dalšíma asi 8 lidma na konci února večer na Žiarskej chate v Roháčích, po a před pekelnými zimními tatranskými výšlapy. Bezkonkurenční informační hodnotu dost sráží ty rádoby dojemné a přemýšlivé kecy. (28.02.2011)