Kûchû teien
Hanging Garden
Režie:
Tošiaki TojodaScénář:
Tošiaki TojodaKamera:
Džun'iči FudžisawaHrají:
Kjóko Koizumi, Mičijo Ókusu, An Suzuki, Icudži Itao, Eita Nagajama, Hiromi Nagasaku, Džun Kunimura, Rjó Kacudži, Kijohiko Šibukawa, Seidži ČiharaObsahy(1)
„Rodina bez tabu je jako pokoj bez oken“, prohlašuje konsternovaná domácí učitelka introvertního teenagera. Mezi hodinovým hotelem „U divoké opice“ a sídlištním bytem s obrostlou terasou se vznáší virtuální realita štěstí, o jehož hmatatelnosti se matka, strážkyně rodinného krbu zoufale snaží přesvědčit ostatní i sebe sama. Život, filmovější nežli film, ale prořezává stěny balónu ze všech stran... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Některé scény byly velice působivé, ne tak film jako celek. -> Nevím, jestli tato věta dává smysl, ale líbí se mi. ()
"Nikdy neskrýváme pravdu; žádné téma není tabu. Snažíme spolu vzájemně vše sdílet. To je naše rodinné krédo." Visící zahrada je příběh jedné poněkud neobvyklé rodiny, vyznávající výše popsané pravidlo, které v praxi vypadá tak, že se baví u snídaně rodiče s dětmi o tom, kde je splodili. Otec je typický salaryman, svéhlavá 16letá dcera, vzpurný 14letý syn. Hlavním hrdinou filmu je však matka, skrze níž film pomalu (někdy až příliš) vypraví syrový příběh odcizení a vykořenění v dnešním Japonsku. ()
Velmi zvlášní snímek, resp. jinými slovy, tohle není zrovna normální rodinka :-) Trochu psycho, trochu perverzní, občas ujetě zábavné, ale především poutavý a netradičně podaný náhled do jedné rodiny, kde přetvářka a předstírání je na denním pořádku. V čele stojí matka dvou dětí jež se snaží všemi silami udržet rodinku šťastnou ač její vztah k vlastní matce a vzpomínky na dětství se za zrovna ideální považovat nedají. Houpající se kamera a hudba už jen zvýrazňuje neobvykle podaný příběh jež vážně stojí za zhlédnutí. 82% ()
Toshiaki Toyoda je jednym z najzaujimavejsich japonskych reziserov sucasnosti a to nie preto, ze ho po dokonceni tohto filmu prichytili s mensou davkou povzdbudzovakov. Podobne ako doteraz, dlhe premyslene zabery, obcasny surealny ulet do fantazirovania, obcasna zvratena neslusnost a ohdalenie vsetkych rodinnych aj osobnych tajomstiev az do morku kosti. ()
Pravděpodobně nejstravitelnější a nejcivilnější film od Toyody, což pro mě je paradoxně zápor. Pomalé tempo bylo skutečně místy dost pomalé, ale do tématu filmu se však hodilo. Toshiaki Toyoda je výjimečný režisér o tom žádná. Hanging Garden mě z jeho filmů však bavil asi nejméně. Ve srovnání s ostatními filmy je tato sociální satira však stále špička. Snad se někdy dočkáme dalších filmů. ()
Jedním slovem FANTASTICKÉ!!!!. Miluju tenhle film. Skvělé drama s prvky humoru(alespoň pro mě ten černý humor a cynismus byl naprosto skvělý), ale také perfektně uchopené scény, které by jako působily hororově. Dokonalá režie, kamera, herecké výkony a celý příběh...takhle bych mohl pokračovat ještě dál. Nezapomenu na úchvatnou scénu u rodinného stolu, fantastické. Rozhodně jeden z nejlepších filmů. Tohle je přesně to, proč Japonské filmy tak miluju. Kéž by šlo dat 110%. Miluju takové filmy. Toyoda-san je prostě mistr. ()
Žena která chce uniknout z patologického vztahu s matkou a hledá smysl života v každodennosti života nižší střední třídy a je pro to, aby se jí tento svět nerozpadl, ochotná obětovat vlastní hrdost. Kvůli tomu ale rodinné vztahy nabývají patologických rysů... Mnohovrsevnatost filmu spočívá v tom, že žádná postava není prosta patologičnosti a naopak nikdo v rodině není sám o sobě odsouzeníhodný - nehledě na svoje chování (otec podvádějící manželku svoji rodinu miluje atd.). Film je možná na první pohled specificky japonský - jejich kultura ženám velí "následovat svého muže" a některé mladé dívky slýchají od maminky, že musí umět odpouštět. Chování matky rodiny v Kuchu teien ale není motivováno "udržením si tváře", ale hlubokým lidským citem v celé své komplexnosti. ()
Vizuálně působivý obraz současné japonské rodiny zachycuje odcizení a vykořenění.(70%) ()
Opravdu zajímavý film, a to jak svou formou, tak netradičním uchopením pravděpodobně nevyčerpatelného tématu rodinných vazeb. Tentokráte Toyoda zkoumá vliv orientační rodiny na tu referenční a urputnou snahu překonat odcizení, která ústí až do absurdna. Moje první setkání s tímto režisérem dopadlo dobře, těším se na další. ()
Jednozačne najdospelejší Toyodov film, ktorý stojí za to vidieť. Zaujímavým a netradičným spôsobom rieši problematiku rodiny a ako je už pre Toyodu typické, hlavné charaktery sú tu omnoho viac v popredí než samotný dej. Trošku zamrzí absencia rockového soundtracku, ktorý sa ale vráti v podobe nádherného konca, po ktorom som ešte dlho tupo pozeral na čiernu obrazovku po záverečných titulkách a následne si koniec pustil ešte niekoľkokrát po sebe. ()
pravda je nekdy dost falesna svine ()
Moje první zkušenost s režisérem Tojodou. Je to jeden z mála filmů, který se mi zdál být dlouhý, místy hodně pomalý a přesto bohatý. A taky jeden, jehož kamera byla pro mě v určitých okamžicích hypnotizující. Zaslouží si uznání. ()
Byla jednou jedna rodina, kde nejšílenější ze všech byla matka a ta si myslela, že na ní nikomu nezáleží. Opak byl pravdou. Šílená rodina, kde před sebou nikdo nemá tajemství a přeci si neřeknou vše. V závěru se to začíná rozplétat a já čekala, jak se tahle mírně artová záležitost vyvrbí. Konec to zachránil, takže slabší tři hvězdičky. Jen bych tento kousek asi nenazvala romantický – toho tam bylo opravdu poskrovnu (pokud do toho nezapočítám sexuálně frustrovaného otce rodiny a jeho úlety). ()