Režie:
Tošiaki TojodaScénář:
Tošiaki TojodaKamera:
Džun'iči FudžisawaHrají:
Kjóko Koizumi, Mičijo Ókusu, An Suzuki, Icudži Itao, Eita Nagajama, Hiromi Nagasaku, Džun Kunimura, Rjó Kacudži, Kijohiko Šibukawa, Seidži ČiharaObsahy(1)
„Rodina bez tabu je jako pokoj bez oken“, prohlašuje konsternovaná domácí učitelka introvertního teenagera. Mezi hodinovým hotelem „U divoké opice“ a sídlištním bytem s obrostlou terasou se vznáší virtuální realita štěstí, o jehož hmatatelnosti se matka, strážkyně rodinného krbu zoufale snaží přesvědčit ostatní i sebe sama. Život, filmovější nežli film, ale prořezává stěny balónu ze všech stran... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Pravděpodobně nejstravitelnější a nejcivilnější film od Toyody, což pro mě je paradoxně zápor. Pomalé tempo bylo skutečně místy dost pomalé, ale do tématu filmu se však hodilo. Toshiaki Toyoda je výjimečný režisér o tom žádná. Hanging Garden mě z jeho filmů však bavil asi nejméně. Ve srovnání s ostatními filmy je tato sociální satira však stále špička. Snad se někdy dočkáme dalších filmů. ()
Toshiaki Toyoda je jednym z najzaujimavejsich japonskych reziserov sucasnosti a to nie preto, ze ho po dokonceni tohto filmu prichytili s mensou davkou povzdbudzovakov. Podobne ako doteraz, dlhe premyslene zabery, obcasny surealny ulet do fantazirovania, obcasna zvratena neslusnost a ohdalenie vsetkych rodinnych aj osobnych tajomstiev az do morku kosti. ()
Jedním slovem FANTASTICKÉ!!!!. Miluju tenhle film. Skvělé drama s prvky humoru(alespoň pro mě ten černý humor a cynismus byl naprosto skvělý), ale také perfektně uchopené scény, které by jako působily hororově. Dokonalá režie, kamera, herecké výkony a celý příběh...takhle bych mohl pokračovat ještě dál. Nezapomenu na úchvatnou scénu u rodinného stolu, fantastické. Rozhodně jeden z nejlepších filmů. Tohle je přesně to, proč Japonské filmy tak miluju. Kéž by šlo dat 110%. Miluju takové filmy. Toyoda-san je prostě mistr. ()
Jednozačne najdospelejší Toyodov film, ktorý stojí za to vidieť. Zaujímavým a netradičným spôsobom rieši problematiku rodiny a ako je už pre Toyodu typické, hlavné charaktery sú tu omnoho viac v popredí než samotný dej. Trošku zamrzí absencia rockového soundtracku, ktorý sa ale vráti v podobe nádherného konca, po ktorom som ešte dlho tupo pozeral na čiernu obrazovku po záverečných titulkách a následne si koniec pustil ešte niekoľkokrát po sebe. ()
Byla jednou jedna rodina, kde nejšílenější ze všech byla matka a ta si myslela, že na ní nikomu nezáleží. Opak byl pravdou. Šílená rodina, kde před sebou nikdo nemá tajemství a přeci si neřeknou vše. V závěru se to začíná rozplétat a já čekala, jak se tahle mírně artová záležitost vyvrbí. Konec to zachránil, takže slabší tři hvězdičky. Jen bych tento kousek asi nenazvala romantický – toho tam bylo opravdu poskrovnu (pokud do toho nezapočítám sexuálně frustrovaného otce rodiny a jeho úlety). ()
Galerie (3)
Photo © Asmik Ace Entertainment
Reklama