Peníze těch druhých

Uřvaná psychedelická hudba ruší svými ataky líně ubíhající drama o zlotřilých vysoce postavených bankovních úřednících. Množství logických lapsů dělá z kriticky míněného snímku nechtěnou komedii. I kdybych nad ostatními mávla rukou, archivářovo jednání by se mohlo rovnou zapsat do učebnic psychiatrie. Herecky solidní, režijně nezajímavý film vychází z mimořádně zajímavého námětu, který mohl sloužit jako varovně zdvižený prst dávno před kardinálním průšvihem amerických bankovních derivátů. (26.12.2020)

Šíleně nudnej fim o bankovním skandálu nezdařených půjček a investic, taky podvodu, tutlání a obětním beránkovi. Dá se říct alternace mafie či korupce v politice akorát v prostředí banky. Opravdu nechápu koho tohle téma může zaujmout, nebo pro koho je snímek primárně určen, účetního tělem i duší, generální ředitele bank? Zápletka by ještě za něco stála, ale zpracování hodně kulhá. Pořád se tam rozebírá v zasedačkách, doma, nebo u pohovoru onen příběh, obhajuje pravda, kují pikle či přehrabuje v stozích lejster, ale moc napětí, nebo zábavy to nepřinese. A dabing může být sebelepší, ale tuhle mizérii nemůže nijak vylepšit. 10% (27.12.2016)

Velice kvalitní inflační drama se zajímavým psychologickým obsahem. Kdyby to nebylo tolik "užvaněné", dal bych snad i pět hvězd a to hlavně díky kvalitním hercům, zajímavému režijnímu řešení a také za působivou hudbu. Připomněla mi hudbu Zdeňka Lišky. Poctivá francouzská klasická filmařina s dobrým scénářem a mimochodem i dobrým dabingem ČT. (02.10.2015)

Peníze těch druhých jsou dokladem toho, že se jako živočišný druh vyvíjíme pomalu a v zásadě řešíme tytéž problémy, jako řešili staří Římané nebo Řekové. To znamená, naše chamtivost a malost se k lepšímu rozhodně nemění. Schopnost bankovních manažerů nacházet skulinky v systému k ožebračování drobných střadatelů bezpochyby není vynálezem 21. století nebo české cesty privatizace národního hospodářství. Mechanismy společenského systému založeného na hromadění majetku fungují univerzálně. Jen v té západní společnosti se musí víc ohlížet na veřejné mínění. Jeden z nejvýraznějších francouzských herců 2. poloviny 20. století Jean-Louis Trintignant prakticky nesleze z obrazu a je spolehlivou oporou filmu. Stejně tak je radost dívat se na jeho protihráče Serraulta v roli bankéře, který za žádnou cenu nechce prohrát. Považuju za zajímavé, že Serrault je vnímám především jako komik, ačkoliv jeho nejednoznačné či vyloženě záporné role v dramatech mi přijdou mnohem zásadnější. Filmu se v některých pasážích nedá upřít působivost a atmosféra - za všechny bych vybral scény z personální agentury, která svým psychologickým nátlakem dokáže uchazeče o práci zahnat do kouta a připravit o důstojnost. Bohužel, silná místa jsou vyvažována scénami, ze kterých cítím naivitu a ztrátu smyslu pro realitu. Například když si skupina nejvyšších manažerů neví rady se zaměstnancem, který se zamkl v archívu, a celou noc se mu osobně snaží jeho počínání rozmluvit. Catherine Deneuve sice na rozdíl od řady profesionálních modelek zkoušejících štěstí na poli kinematografie není herecky toporná, nemám ale pocit, že by filmu posloužila víc než jako půvabná dekorace. Celkový dojem: 65 %. (27.03.2016)

Film sa škriabe na hranici surrealizmu a robí to veľmi zámerne. Príbeh začína prepustením popredného zamestnanca banky po tom, čo sa zistilo, že nejaké investičné peniaze boli spreneverené. Zamestnanec banky sa počas strastiplných (surrealistických alebo možno futuristických) pracovných pohovorov stále snaží dokázať svoju nevinu a výrazne mu pomáha manželka. 7/10 (07.12.2021)