Shura

Vedle experimentální tvorby natočil Matsumoto i pár celovečerních snímků a tenhle je jedním z nich. Jedná se o velice temné, depresivní a brutální drama o Gengkobem - podvedeném samurajovi - roninovi a jeho odplatě vůči měšťanovi Sangosarovi, který ho se svojí ženou a rodinou připravil o peníze a o čest. Ve filmu je konfrontována samurajská čest s lidskou podlostí, falší a ulhaností. Konfrontace vyústí do šokujícího masakru, který, musím přiznat se mnou pěkně zatřásl. To, kam až film zajde a hlavně jak to podává je docela velká síla. Nejedná se totiž o nějaký epický velkolepý film, ale o černočerné komorní drama, až divadelně stylizované, které se valí pomalu a hutně jako to nejodpornější bahno nemilosrdně kupředu a válcuje nás nekonečným pesimismem, zmarem, bezvýchodností a depresí. Vše je převedené na temnou realitu, postavy nejednají podle svých ideálů a zásad, ale pudově a samy podléhají emocím a tíži existenčního tlaku (Gengkobe je v dluzích, zamiluje se do geiši atd.). Vizuální zpracování je tomuto náporu zcela podřízené a podtrhuje jej – film je černobílý, velmi tichý, většina děje se odehrává v interiérech zalitých temnotou, se kterou postavy velmi často splývají, hudba téměř absentuje (až na pár pekelných árií). Některé scény jsou dokonce přehrány dvakrát - prvně ve variantě, jak by si postava přála, aby následující chvíle proběhla a poté jak proběhla ve skutečnosti, vedená černou realitou. O tom, že filmem nebleskne ani špetka naděje nás dostatečně ujišťuje již úvodní záběr krvavého slunce, které zapadne za obzor (mimochodem jediný barevný záběr z celého snímku) a v průběhu filmu již nikdy nevyjde. Pomalé bahno vyprávění se skrze brutální masakry (nemluvím zde o nějakém velkém gore, ale vše je podáno tak děsivě chladně, že mi to vyrazilo dech) dobere až do šíleného závěru, kde už to opravdu může hraničit s žaludeční nevolností. Pomalé vyprávěcí tempo a dlouhá stopáž je zde záměrem a nemilosrdně diváka válcuje. Velice nepříjemný a tedy maximálně sugestivní zážitek. Doporučuju všema deseti. Jinak znalci Matsumotovy experimentální tvorby zde narazí na několik postupů, známých z jeho krátkých filmů a setkáme se zde dokonce i se stejným záběrem na sochu buddhy, který můžeme vidět v pozdějším Ki=Breathing. (11.01.2011)

Samurajský film spojený s prvky žánru noir a obohacený o režiséra a autora scénáře T. Matsumota, jehož režisérské uchopení vytváří sugestivní až surreálnou atmosféru, která se zaryje pod kůži. Konfrontace pokřivených (nikoliv černobílých) vedlejších postav s hlavním hrdinou, který jedná čistě pudově, je naprosto devastující filmový zážitek. Klenot obsahem i formou... (14.04.2013)

Myšlenka je v jádru poměrně tradiční – pomsta těm, kteří hlavnímu hrdinovi zničili život. Velmi sugestivně – nelze rozeznat realitu od představy - je zobrazena jeho mysl, které se neovladatelně vnucují ty nejhorší následky jeho jednání, a tohle ho často zlomí k jiné činnosti, než původně zamýšlel. Okolí toho samozřejmě co nejvíce využívá, až se jednou ucho utrhne… Krom toho Shura operuje s dalšími tradičními "samurajskými tématy" jako čest, důležitost hierarchických vztahů atp. Vynikající je režijní stránka, skoro celý film se odehrává ve tmě, z které se vynořují a zase v ní mizí postavy, kromě hlasů nejsou slyšet téměř žádné zvuky, skvělá je i kamera a výsledkem je docela nepříjemná, trochu až hororová atmosféra. (31.01.2007)

Silný príbeh o zrade a pomste, ľudských charakteroch a ich slabostiach. Film má veľmi pútavý dej a dobrý spád, takže sa veľmi jednoducho sleduje. Obsahuje niekoľko novátorských prvkov na film zo začiatku 70-tych rokov (opakované sekvencie pre umocnenie momentu/situácie, rýchle prestrihy ukazujúce alternatívne možnosti hlavného hrdinu a podobne), čo pri sledovaní jidaigeki filmu na mňa pôsobilo veľmi originálnym nádychom :) Koniec filmu nesklame, naopak, šokuje a drží diváka napätí do poslednej sekundy. (01.09.2015)

Velmi solidní, drásavě pomalé nahlédnutí do temnot. V prvním záběru barevné slunce zapadne, a již se do konce filmu nevynoří. Ba naopak. Černobílý film je spíš černý, plný znechucujícího, přízemního jednání takřka všech... kde je po počátečním prohřešku už vše další nezvratně dané a padá se do pekla. Pokud máte depresi, filmu se vyhněte. Musel jsem si dávat vydýchávací přestávečky. (17.06.2012)