Bytosti

Návrat do časů, kdy jsem obdivoval přirozené herectví Michela Piccoliho a krásu Catherine Denevue. Bohužel v rozporuplném filmu. Rušila mě chaotická střihová skladba, několik teatrálních nesmyslných scén a hudba, nadužívající táhlé smyčce, které tvořily nepěkné disharmonie. Vrcholem je pak dvojice prodejců s prostěradly, jejichž příchod na scénu vypadá jak sebeparodie, a jeden z nich, maximálně otravný, se chová úplně nepochopitelně jak přerostlé dítě. V poslední půlhodině se to zvrhne do úplného bizáru, ve kterém režisérka na sebe chaoticky lepí nelogické scény. Denevue je tu v druhém sledu, její role přikazuje, aby nemluvila a dorozumívala se pouze psaním na tabulku, bez dějového opodstatnění, což je divné. Ve výsledku shrnuto – dokáže to překvapovat, a pořád je mi tahle tvorba bližší, než současné banality, ale i tak bych neváhal to označit za artovou honírnu. Agnés Varda asi nebude moje krevní skupina. (01.11.2023)

Sebavedomý muž s krásnou ženou po boku. Vietor im v kabriolete rozháňa vlasy. Ona sa bojí a vraví: "Spomaľ, bojím sa." A on na to: "Neboj. Keď idem rýchlo, viem čo chcem, realizujem si sny." Vtom: BUM, TRESK, ŠKRIP. Spisovateľ (ten muž z auta) má na čele vertikálnu jazvu. Samotársky blúdi krajom, miestni ho majú za čudáka. Žena utrpela traumu, po nehode mlčí. Ukrýva sa v dome. Alebo sa jedná len o pisateľov prelud? Fantazijnú barličku, ktoru prekrýva svoj podiel viny na nehode? Pre film Bytosti je charakteristické náhle striedanie obrazov interiérov a pobrežia, mora a rybárskych prác sprevádzané zároveň prechodom hudobným - z ticha domovov do hluku prírody. Muzikálne kompozičné vložky sú tvorené kúskami skladieb modernej vážnej hudby v algorytmickej tónine. Zároveň sa pripomínajú scény a výjavy zo známych predchodcov na plátnach kín. Zvláštna šachová partia nenávisti, intríg a prchkej zlosti z nervozity proti trvácnosti lásky pripomenie Bergmanovu Siedmu pečať - hoci tu sa nehrá priamo o život, ale "len" o životnú lásku. Farebné zdôraznenie nástupu a trvania negatívnej emócie zase pripomenie Jasného film "Keď príde kocúr". Viacnásobne sa použijú motívy šachovnice (obrus, kabelka, záclona, stôl) a kraba (jedlo, obraz, plastika, vylovený úlovok). Nebyť občasnej tiesnivej nálady pri pozeraní (dobre viem, prečo bol film divácky odmietnutý - pravdu, ukázanú prostredníctvom umenia nikdy žiadne jasavé davy nevítali) bolo by to na 100%. (19.03.2015)

“Do you remember the story of Philomel who is raped and then has her tongue ripped out by the rapist so that she can never tell? I believe in fiction and the power of stories because that way we speak in tongues. We are not silenced. All of us, when in deep trauma, find we hesitate, we stammer; there are long pauses in our speech. The thing is stuck. We get our language back through the language of others. We can turn to the poem. We can open the book. Somebody has been there for us and deep-dived the words. I needed words because unhappy families are conspiracies of silence. The one who breaks the silence is never forgiven. He or she has to learn to forgive him or herself.” Jeanette Winterson, Why Be Happy When You Could Be Normal? (06.03.2014)

Zaujímavý experiment francúzskej novej vlny, ktorý môže byť pre vás filmom o smútku zo straty a neschopnosti sa s ňou vyrovnať, o mužskej dominancii nad ženami, či komplikovanosti partnerských vzťahov vo všeobecnosti, prípadne iba naratívnou skladačkou, alebo čím vlastne chcete. Bytosti začnú byť skutočne zaujímavé až začiatkom osudovej hry v polovici stopáže, tak trochu pripomínajúcej šach so smrťou v Siedmej pečati, ale zase nie príliš. Môže sa tak stať, že ak si vás film nezíska po rozpačitej prvej polhodine, tak to s ním aj rýchlo vzdáte. Takto využitý kontrast čiernobielej a červenej farby pôsobí dnes už trochu naivne. 70% (29.08.2023)

Už su starý na tyto přesymbolizované výjevy, kde si vlastně sám můžu vybrat, jak to paní režisérka myslela a co chtěla říct, protože je zde vše, samé náznaky, různé možnosti interpretace, a do toho otravná, ukňučená hudba. Ani se nedivím, že film u diváků propadl, protože není ani poetický, ani pohádkový, spíše pěkně vychcaný. Dejme tomu, že budu mít dvě tři témata, a nebudu vědět, jak je uchopit, a už vůbec mi nepůjde vymyslet děj. Tak prostě nahodím různé postavy, hru Boha v kostky, do záběrů ostrova a okolí a interiérů nacpu plno symbolizujících záběrů jako kraby, kapesníčky, koně, knihy apod. a nechám diváka, ať si z toho eintopfu vybere sám, co chce. (12.08.2019)

Bizarní, psychologické fantasy se směsicí grotesky, dramatu a thrilleru. Děsivý hudební doprovod, místy připomínající ladění orchestru, výstižně doplňuje tajemnou atmosféru, ale v soundtrackových hitparádách zřejmě nezaboduje. Vizuálně ani ve vyprávění neexistuje logická rovnováha mezi realitou a symbolikou. Nikdy si nemůžeme být zcela jistí, co je skutečné a co imaginární. Varda provokativně servíruje indicie se spoustou metafor, ale přežvýkat si to už musí divák sám. K uspokojivému zážitku je proto nezbytná bujná představivost a chuť vlastní interpretace. (15.10.2011)

Hodně zvláštní film plný nadpřirozena a poetiky, ukazující skryté pudy a osobnosti nás, bytostí. (28.03.2009)

Film typicky striedanim zaberovz mora, z rybarskych prac ...... Agnes Varda sa moc nevyznamenala, baba Varda /nepliest si s Babou vangou/ je tu le rezisersky rutinerka ....... a prave ona je casto dovodom na moje rozmyslanie ci predsa len chlapi netocia hodne inak ako zeny. A ci predsa len reziser /clovek za kamerou/ nemal byt prave ze len chlap : 50 % (05.11.2019)

Tak zhruba do poloviny mi ten film dával celkem smysl, ale to, co se tam dělo pak, to mi připadalo, jako by se v tom filmu najednou začalo dít něco úplně jiného, než se dělo doposud. Možná to celé bylo o tom SPOILERY ASI, že jeden spisovatel přišel o svoji manželku, z toho žalu mu trochu přeskočilo a on si pořád myslí, že s ním je, i když oněměla a on pak začne šílet ještě víc, tak si v tom domě přímo vysní svět ve kterém hraje hru s Bohem nebo s Osudem či kdo to byl, zabije ho, protože jim nechce být ovládaný a nakonec propadne svému světu úplně KONEC SPOILERŮ. Zní to šíleně, ale takhle by to do sebe nějak ve finále "zapadlo". Ten film mi až tak povedený nepřijde, sice chvílemi je poutavý, ale jinak má dost vad. Nakonec mi i uniklo, co mi Agnès Varda vůbec chtěla tím filmem říct. Jestli to mělo být o šílenství z osamělosti, je to málo vypovídající. Což je škoda, mohlo to být zajímavé. Ono to teda zajímavé, ale jenom stylem. Obsah se moc nepovedlo, resp. se ho moc nepovedlo sdělit ani nějak naznačit. Ona to ale taky může být moje chyba - přece jenom, z těch anglických titulků jsem si nestíhal vše přeložit, takže mi možná uniklo něco důležitého. Až budu umět anglicky líp nebo k tomu někdo udělá české titulky, možná se na to podívám znovu a víc z toho pochopím. 3* (31.08.2019)

Divný film. Rada by som poskytla sofistikovanejší pohľad, ale divný je asi najvýstižnejšie slovo, ktoré ma napadá. Nápad je veľmi zaujímavý, vizuálna stránka vynikajúca, i inšpirácia Bergmanom je zjavná, no postavy mi neprišli dostatočne príťažlivé na to, aby som sa zaujímala, čo sa s nimi nakoniec stane. Som si vedomá, že mnoho vecí a symbolov mi uniklo ale *mierny spoiler* nevyužitá nemá krásna Catherine, v každom zábere meniaca sa Piccoliho jazva, a ten záver, mi nedovolia dať viac ako 3*. (10.11.2015)