Let číslo 93

Svým způsobem jde o druhý Schindlerův seznam. Filmařsky rovněž precizní, k čemuž se přidává tématická závažnost. Tyto dva aspekty tak tvoří dohromady jedinečné dílo, které si jiné, nežli plné hodnocení zcela jiste nezaslouží. Greengrass dokáže pomocí chytré ruční kamery navodit neuvěřitelnou autenticitu, čemuž dopomáhají i výtečně zvolení (naprosto neznámí) herci. Napětí se stupňuje, situace se vyhrocuje a divák je zaražen do sedačky způsobem vpravdě nevídaným. Jeden z nejsugestivnějších, nejsyrovějších a rozhodně nejlepších filmů roku, který Oscara nezíská jen proto, že po celou stopáž působí až příliš nefilmově. (22.06.2006)

Jeden z nejlepších filmů, které jsem měl možnost kdy vidět. Paul Greengrass si vybral to nejtěžší možné téma a převedl je na filmové plátno takovým stylem, že se mi film navždy vryl do morku kostí...snímek je zachycen těkavou kamerou, že skoro až irituje k dokumentu a kdyby mi někdo řekl, že takhle to 11. září 2001 skutečně bylo, věřil bych mu, protože film prakticky nejde odlišit od skutečnosti. Je to nejreálněji zpracovaný film...Teroristé zastihli Ameriku naprosto nepřipravenou a jak vypovídají závěrečné titulky také úplně dezorientovanou...jaké to je zavolat své přítelkyni, manželce nebo mamince a říct: Ahoj, naše letadlo bylo unesené, všechny Vás miluju, sbohem...?? ... Pokud bylo skutečností(ale to se nikdy nedozvíme), že mužská část osazenstva letu č. 93 se opravdu postavila teroristům, jsou to Ti největší hrdinové na světě. A tento film budiž památkou jim i těm, kteří toho dne přišli v souvislosti s teroristickými útoky na WTC o život...15 miliónů dolarů(rozpočet)/75 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (01.01.2007)

je zvláštní, že ze svého dětství si toho moc nepamtuju... pamatuju si jistý okamžiky... ale mnoho jich není.. a mrzí mě, že zrovna 11. září vím přesně co se dělo... pamatuju si to jako by to bylo včera... jak jsem seděla u televize, ruce před pusou aby nikdo neviděl do mý otevřený pusy, když mi klesla čelist údivem nad stále se opakujícím videem, kde letadla narážejí do budov dvojčat.. je hrozné, že zrovna tenhle dobrý film musel kdy vzniknout... plně jsem se vžila do mezmoci těch lidí v letadle a sama jsem se ptala, co bych udělala já v jejich situaci... každý by chtěl přežít... ale v tomhle případě to bylo nereálné... snažila bych se o to co oni... šance na přežití byla nulová... ale když už musím umřít, tak ať aspoň zavařím těm teroristům... po shlédnutí mě opět dlouho mrazelo.. (06.04.2009)

Již od počátku filmu mi byla velká zima, klepala jsem se a srdce mi usilovně tlouklo. Oči jsem měla jakoby přimrazené k obrazovce a s hrůzným údivem jsem sledovala celý děj. Tak neuvěřitelně sugestivní a autentické, že se mi každý očekávaný okamžik silně zarýval pod kůži. Když jsem si již od úvodu představila, co je všechny čeká, kdyby jen věděli, co za tragédii, cítila jsem po těle neklid a byla jsem svírána úzkostí. My víme, o co jde, a právě o to trýznivější je prožívání celého filmu. Samotný "akt" únosců v letadle nastane zhruba až po polovině filmu, ale o to tísnivějšími a neúnosnějšími se stávají chvíle, které mu předcházejí. To destruktivní napětí a čekání. Oni to však nevěděli. Nikdo z nich, neměli ponětí, co se děje a proč. Ti, v řídících střediscích, unesení pasažéři všech čtyř letadel, ani celý americký národ. Jen mne, opravdu velmi mírně, zklamal příliš useklý závěr. Mohl být prodloužen ještě o pár scén z řídícího střediska. Při popisování dráhy jednotlivých letadel, kdy oznamovali, že letí moc nízko, blíží se k New Yorku, pak se ztratil z mapy, a poté byla vidět jedna dýmících věží WTC, všichni byli naprosto šokováni, a hrobově potichu, aniž by tušili, že to je jen začátek a zároveň konec všeho, mi skutečně tuhla krev v žilách. Od té doby bude, nejspíš nejen pro USA, ale i pro celý svět, 11. září navždy ve znamení smutku a vzpomínkách na největší tragédii v novodobých dějinách. Tehdy, 11.9.2001 nešlo "jen" o teroristický útok, ale o cílený šílený plán, s úmyslem zničit a zasáhnout Ameriku do samotného srdce. Nalomili její pocit moci a neporazitelnosti. Nezaútočili jen na lidi, ale na celý stát. Kvůli náboženství či politice, nevím, na toto rozhodně odborník nejsem, s ničivými důsledky však pro celý lid a tikající hrozbou pro všechny. Tento čin překročil jisté hranice, o kterých nejspíš do té doby neměl nikdo potuchy, že je něčeho takového někdo schopen. Terorismus byl, je, a bude. 11. zářím se však začíná psát zcela nová kapitola a rozpoutává nová válka. Co bude dál? Kde zaútočí příště a na koho? (12.09.2010)

Hraný dokument, nevnímáme-li tu slovo hraný jako předstíraný a dokument jako suchopárný shluk dat. Let chápu jako rekonstrukci, jako poselství. Když jsem tehdy viděla padat dvojčata, myslela jsem na lidi v nich, Greengrass na lidi myslel taky, i když nám neukázal, jak před odletem snídají s rodinkou a poplácávají se při odchodu po zádech. Naopak ona anonymita poskytla větší autentičnost a dopad, nekompromisní úder do srdcí a myslí bez laciného vydírání, v čemž shledávám největší hodnotu filmu. Tohle těžko něco překoná. (01.10.2006)