poster

Moje 20. století

  • anglický

    My 20th Century

    (festivalový název)

Dokumentární / Životopisný

Česko, 2005, 56 min

Režie:

Olga Sommerová

Scénář:

Olga Sommerová

Střih:

Olga Sommerová
(další profese)
  • elle
    *****

    Úžasný dokument, který mě i napodruhé připadal stejně zajímavý, ačkoliv jsem si téměř všechny důležité momenty pamatovala. Portrét tří "starých" žen na pozadí (i doslovném) historie 20. století. Síla vyprávění těchto osobností je i v tom, že je jim zdánlivě ponechána volnost vyprávění, které není zeslabováno vypravěčem, ale je tam cítit citlivý režijní záměr, který jejich vyprávění sjednocuje a tím umocňuje. Celou dobu jsem si říkala, budu někdy takhle mladá? Opravdu mi připadaly jako 3 mladé ženy zakleté do starých těl.(19.8.2007)

  • NinadeL
    *****

    Už dlouhá léta jsem fascinována osudy významných Češek ve 20. století. Elektrizují mě životy těch z nich, které dokázaly uspět v zahraničí, přežít dvojí totalitu a ještě mnohem víc. Jsem obecně nakloněna ženskému pohledu Olgy Sommerové, ale i tak mě Moje 20. století dokázalo překvapit v šíři svého záběru. Možná, že to byl prostý nápad spojit portréty Červené, Reinerové a Šimotové... možná. Na každý pád má ale sílu uragánu.(7.5.2010)

  • MaMitti
    *****

    S hlubokou poklonou před všemi třemi...(6.9.2012)

  • Myshkin
    *****

    Už obsah to nádherně shrnuje. Olga Sommerová vytvořila dokument par excellence - životy tří neobyčejných českých žen, které přes svůj věk a mnohdy nelehký osud zůstaly uvnitř neobyčejně mladé, optimistické a tvůrčí, ilustrují dějiny pohnutého 20. století. Musím říct, že všechny tři mají můj obrovský obdiv. O výtvarnici Adrieně Šimotové jsem před tímto dokumentem přitom nevěděl vůbec nic, poslední německy píšící pražskou autorku Lenku Reinerovou znám díky jejím nádherným knihám, kde líčí svůj těžko uvěřitelný a nedobrovolně dobrodružný život (máte-li možnost, určitě si přečtěte třeba její vzpomínky "Bez adresy", "Všechny barvy slunce a noci" nebo "Praha bláznivá") a operní pěvkyni Soňu Červenou jsem poprvé uviděl teprve v Hřebejkově Pupendu. :-) Film mi pak dovolil podívat se na jejich neuvěřitelné životy novou, zajímavou perspektivou. Miluju takovéhle dokumenty a myslím, že tenhle může být velkým přínosem a inspirací pro všechny. I pro mladé lidi jako já. | 90%(30.8.2011)

  • Jellini
    ****

    Dokument by byl dle mého mnohem lepší a "přínosnější", kdyby se zajímal o události samé a pohled tří vybraných žen na ně, než o jejich "osudy". Celkově to mohlo jít víc do hloubky a trochu podivné je, že porevolučnímu vývoji (90. léta a dál) není věnován větší prostor. Tam to mohlo být, vzhledem k jejich "zkušenostem", teprve zajímavé.(2.3.2013)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace