My 20th Century
Obsahy(1)
Režisérka Olga Sommerová nahlédla do soukromí tří českých žen narozených za první republiky; tří významných umělkyň, jejichž dílo je doma mnohdy ceněno méně než v zahraničí a které srší energií i životní moudrostí. Obrazy ze života Adrieny Šimotové, moderní výtvarné umělkyně, Lenky Reinerové, novinářky a spisovatelky, a Soni Červené, herečky a pěvkyně, jsou umístěny na pozadí zhutnělém neveselými událostmi uplynulého století. Pro každou z nich znamenaly kruté zacházení, střety s různými druhy totalit a přinesly jim mnoho osobních ztrát. I přesto v sobě tyto ženy dokázaly najít mnoho energie a síly k dalšímu životu i k tvorbě. Působivost dokumentu je založena nejen na aktivitě, optimismu, moudrosti a vyrovnanosti zachycovaných postav, ale i na přístupu režisérky k tématu a na zvolené filmové formě, odhalující zajímavé souvislosti. Ženy se stávají nejen vypravěčkami svých příběhů, ale i důležitými svědkyněmi doby. Kruté podmínky vytvářejí rámec, v nichž se jejich osudy splétají, a z jejich konkrétních zážitků je sestavován obecný obraz dvacátého století. (Doc Alliance Films)
(více)Recenze (9)
Tři obdivuhodné dámy. Tři neobyčejné životy. Tři pohnuté osudy. Nezbývá než před nimi smeknout a poklonit se. ()
Už dlouhá léta jsem fascinována osudy významných Češek ve 20. století. Elektrizují mě životy těch z nich, které dokázaly uspět v zahraničí, přežít dvojí totalitu a ještě mnohem víc. Jsem obecně nakloněna ženskému pohledu Olgy Sommerové, ale i tak mě Moje 20. století dokázalo překvapit v šíři svého záběru. Možná, že to byl prostý nápad spojit portréty Červené, Reinerové a Šimotové... možná. Na každý pád má ale sílu uragánu. ()
Už obsah to nádherně shrnuje. Olga Sommerová vytvořila dokument par excellence - životy tří neobyčejných českých žen, které přes svůj věk a mnohdy nelehký osud zůstaly uvnitř neobyčejně mladé, optimistické a tvůrčí, ilustrují dějiny pohnutého 20. století. Musím říct, že všechny tři mají můj obrovský obdiv. O výtvarnici Adrieně Šimotové jsem před tímto dokumentem přitom nevěděl vůbec nic, poslední německy píšící pražskou autorku Lenku Reinerovou znám díky jejím nádherným knihám, kde líčí svůj těžko uvěřitelný a nedobrovolně dobrodružný život (máte-li možnost, určitě si přečtěte třeba její vzpomínky "Bez adresy", "Všechny barvy slunce a noci" nebo "Praha bláznivá") a operní pěvkyni Soňu Červenou jsem poprvé uviděl teprve v Hřebejkově Pupendu. :-) Film mi pak dovolil podívat se na jejich neuvěřitelné životy novou, zajímavou perspektivou. Miluju takovéhle dokumenty a myslím, že tenhle může být velkým přínosem a inspirací pro všechny. I pro mladé lidi jako já. | 90% ()
Je to vzrušující dívat se na životopisy druhých lidí. Místy je to smutné. Vlastně moc radosti zde není. ()
Úžasný dokument, který mě i napodruhé připadal stejně zajímavý, ačkoliv jsem si téměř všechny důležité momenty pamatovala. Portrét tří "starých" žen na pozadí (i doslovném) historie 20. století. Síla vyprávění těchto osobností je i v tom, že je jim zdánlivě ponechána volnost vyprávění, které není zeslabováno vypravěčem, ale je tam cítit citlivý režijní záměr, který jejich vyprávění sjednocuje a tím umocňuje. Celou dobu jsem si říkala, budu někdy takhle mladá? Opravdu mi připadaly jako 3 mladé ženy zakleté do starých těl. ()
Galerie (1)
Photo © Česká televize
Reklama