Marcela a Jiří (E05)

Niektorí ľudia sa ma pýtajú, prečo stále pozerám horory. Myslia si, že Votrelec je horor. Ale viete, čo je oveľa väčší? Marcela. Koniec jednotky naznačoval istý (hoci na môj vkus dosť zvrátený, tak ale život je všelijaký, čo už) happyend. Keď sa však Třeštíková k Marcele po rokoch vracia, Jiří je dávno preč a odmieta nakrúcanie. Marcela naňho koncom 80. rokov podala trestné oznámenie za sexuálne zneužívanie dcéry Ivany, čo polícia po prešetrení uzavrela ako „skutok sa nestal“. Marcela je rada, že platí alimenty, vídať ho určite nepotrebuje. Medzitým k dcére pribudol malý syn so zdravotnými problémami. S iným otcom, s ktorým sa Marcela tiež nestýka. Marcela je stále bez roboty, dcéra tiež. Sledovať ich obrážanie pohovorov a úradov práce je ako sledovanie nervydrásajúceho hororu. Z dcériných argumentov, prečo si nevie nájsť robotu, keď sú inzerátov plné noviny, je zrejmé, že ak sa chce, výhovorka sa vždy nájde. K tomu starý byt a cigareta s horčičákom kávy. Keď nasleduje strih a záber na ZAMESTNANÉ obidve ženy (Marcela v školskom bufete, Ivana v mäsiarstve), skoro som spadol zo stoličky. Marcela ako film má silný, nosný príbeh, ale človek sa nemôže ubrániť dojmu, že si za mnohé problémy môže sama (hlavne, že syna učí „Nesmíš nic vzdát, když všechno vzdáš, nikdy nic nedokážeš.“). Koniec je absolútna temnota. (05.02.2018)

Mimo hlavní dějovou linku jsou zde dva zásadní momenty: záběr na starou papírovou padesátikorunu, a pak úžasná třísekundová sekvence nějakého mnou nerozšifrovaného seriálu, který zrovna běží v televizi, kde jede jakýsi dlouhovlasý blonďatý pán na kolečkových bruslích, a volá "Matyasi!", dojede k Matyasovi, a ten povídá: "Tati! Hledám tě, jde jsi byl?" a dlouhovlasý bruslař odpoví: "Spal jsem ve kšeftě." To mi přišlo opomíjené, nikdo to v komentářích nezmiňuje. / Jinak samozřejmě strašně smutný, asi je zbytečný psát cokoliv navíc. (27.01.2018)

Třeštíková je u Marcely po dvaceti letech zase jako doma, tentokrát se hodně věnuje i jejím dětem a velký prostor dostává Ivanino hledání práce. Když se Marcela konečně po mnoha letech dostane z plesnivého bytu a obě s dcerou si najdou stabilní práci, zdá se, že se všechno konečně začíná obracet k dobrému. Jenže osud bývá neúprosný. (04.10.2014)

Eh, rozvod po 11 měsících? To je docela síla. Jinak, mamahotel se očividně provozoval i za komančů (a ten, kterýmu se oddávaj Jiří se svojí mluvčí paní matkou, ten je obzvlášť výživnej; stejně jako třeba jejich společný komentáře k výchově někoho, koho ani jeden nezná). No, pár je to jinak spíš z toho druhý spektra společnosti - život z dávek, obíhání úřadů práce, nekvalifikovaný zaměstnání, omezenej styl života... Takoví dost jednodušší jsou oba, jakkoli je mi Marcela lidsky bližší a je mi jí neskutečně líto za všechno, čim si musí procházet. (08.04.2016)

Málokedy sa tak zadarí, že je dcéra tak veľmi podobná matke. Podstatnú časť filmu predstavuje hľadanie práce, a ako to s tou vysnenou prácou dopadne... Možno tam mohlo byť o niečo menej country baru, ale keď to tvorí podstatnú časť záujmov Marcely (možno jediný), tak fajn. Česká televize od právneho zástupcu Jiřího dodatočne titulkami doplnila do filmu rozhodnutie vyšetrovateľa, že obvinenie z pohlavného zneužitia dcéry sa v plnej miere zamieta, pretože k nemu nedošlo. Tak či tak jeden z partnerov urobil niečo hnusné. Jiří sa vo filme ani neobjavil, zaujímalo by ma, či odmietol, alebo ho štáb nedokázal alebo nechcel vyhladať. –––– Máma se v tvým věku uz vlastně vdávala. – Tybrďo, to jsem tomu dala taky. Jsem dopadla... (11.01.2018)