Est-Ouest
Изток - Запад
Vostok-Zapad
La vida prometida (Este-Oeste)
East/West
Režie:
Régis WargnierKamera:
Laurent DaillandHudba:
Patrick DoyleHrají:
Sandrine Bonnaire, Oleg Meňšikov, Catherine Deneuve, Sergej Bodrov Jr., Ruben Tapiero, Erwan Baynaud, Grigori Manoukov, Taťjana Dogileva, Bogdan Stupka (více)Obsahy(1)
Sandrine Bonnaireová a Oleg Menšikov bojují v poválečném Rusku o své životy, budoucnost i lásku. Červen 1946: Stalin odstartovává propagandistickou kampaň zaměřenou na ruské emigranty žijící na Západě, kterým nabízí amnestii, sovětský pas a šanci účastnit se poválečné rekonstrukce Sovětského svazu. Alexej Golovin, emigrant žijící ve Francii reaguje na tuto výzvu, ostatně jako mnoho dalších. Rozhodne se vrátit do své vlasti společně se svojí mladou francouzskou ženou Marií a synem Serjožou. Při příjezdu do Oděsy je většina emigrantů popravena nebo poslána do pracovních táborů. Alexej a jeho rodina jsou tohoto osudu ušetřeni, protože sovětští úředníci usoudili, že jim tento mladý doktor více poslouží v jejich propagandistické kampani jako typický příklad navrátilce Jsou posláni do Kyjeva, kde je Sergej umístěn do textilní továrny. Novým domovem pro rodinu se stává pouhá jedna místnost v komunálním bytě, tzv. komunalka. Zatímco se Alexej se svým osudem smiřuje, Marie stále věří ve svoji svobodu (oficiální text distributora)
(více)Recenze (62)
Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film ()
Další zajímavý obraz poměrů v Rusku koncem 40. a počátkem 50. let. Působivě natočený film, okořeněný vynikajícími hereckými výkony zejména Olega Menšikova, Sergeje Bodrova a Sandrine Bonnairové. ()
Naivita z filmu smrdí na míle daleko. Nevím, jaké to pro bylo pro Olega Menšikova točit tento film, když točí vlastně o tom, jak jeho země s psychologií sobě vlastní ničí s příchodem komunistů jednoho Rusa za druhým. Ten návrat, ten byl opravdu jak z pohádky jak Ivan šel do gulagu pro Nastěnku a cestou potkal, pozdravil Stalina…a už tam nedošel. Hodně drsné a nekompromisní. K tomu vyprávěné z období několika let, kde se různorodě mění názory a myšlenky a celkově to hodně slušně evokuje tu hroznou dobu, která po roce 1946 v tehdejším Sovětském svazu vznikala. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,775,520║Tržby Celosvetovo $4,600,000║ ()
Tento film prosumel nasimi kiny bez jakekoli odezvy a pritom se jedna o poutave natoceny pribeh ruskych emigrantu, kteri se vraceji po valce do sve rodne zeme, ktera jim ovsem pripravi necekane privitani. Nasledny vyborny popis na jedne strane dokonaleho zapadnuti hlavniho hrdiny do systemu a na strane druhe hrdincina vzpouzeni se systemu je korunovan velmi emocne a bravurne natocenym utekem za svobodou. ()
,,MILÍ SOUDRUZI. VÍTEJTE V NAŠÍ SOVĚTSKÉ VLASTI...VÍTĚZNÉM NÁRODĚ, KDE PROVÁZENI SOUDRUHEM STALINEM, MOUDRÝM MEZI MOUDRÝMI,ŽIJÍ VŠICHNI LIDÉ JAKO JEDNA RODINA, SJEDNOCENI A ŠŤASTNI“..... /// To si děláte prdel - řekla by osoba neznalá poměrů. Nedělaj, i když bych uvítal nějaký OPRAVDOVSKÝ historický odkazy a souvislosti. ,,TAK JAK SE TI TU LÍBÍ?“ (...to si snad děláš prdel!) I na člověka, kterej tam tak nějak vyrůstal (za tuto fabulaci se omlouvám všem politickejm vězňům) je to celkem hustý. ,,KAŽDÝ VĚZENÍ MÁ CESTU VEN!“ (..ty krávo, seš v Rusku a ne na Riviéře…). Manžílek zjišťuje, že když chceš s vlky žíti.... a ta tvrdohlavá Francouzska nedokáže pochopit, že ,,báťuška“ Stalin...co vám mám povídat, dobře se na to čumí. Obrazy ze života. Zkurvenýho života plnýho odolnosti, snahy a nutnosti se adaptovat, ale hlavně PŘEŽÍT. Osudy lidí, který nemaj na vybranou, jejich vztahy, do toho komančové, snaha zdrhnout – dost dramatickejch situací na jeden film - evropskej film, do kterýho našroubovali hollywoodský prvky a (já říkám) i díky nim sem seděl a nedutal. Jako ruskej člověk. A ta láska? To by zase mohli žrát Francouzi. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na filmy plný Aleksandrovců. 2.) Je fajn vidět zdrhat komančům někoho jinýho, než Čechy. 3.) ,,Ja ljublju těbja“ Sergej Bobrov jr. ,,Je ťaime“ Sandrine Bonnaire. 4.) Thx za titule ,,kh.snorlax“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** ()
Jeden z těch mála filmů na které jsem se moc těšila nejen kvůli hereckému obsazení, kde byla tentokrát magnetem Sandrine Bonnaire, ale i kvůli zajímavému námětu. Jen mě všechny ty jejich peripetie i když byly občas zdrcující a smutné (co by nebylo v té době v Rusku?) tak nějak emotivně minuly a to je velká škoda. Nevím, kde je v tomto případě chyba, možná jsem na podobné téma viděla přece jen trochu lepší kousky, ale přesto všechno jsem ráda, že jsem Est-Ouest neminula a už vůbec nechci svým komentářem odradit druhé. ()
Východ západ aneb série špatných rozhodnutí pravidelně po sobě jdoucích. Chápu, že v absurdním prostředí stalinské totality se člověk občas těžko vyzná, co má dělat, ale proč si to ještě ztěžovat vzájemnými direkty, vyhazováním z bytu, nevěrou a tak dále. Těžko jim pak přát. Taky si nemůžu pomoct, ale přišlo mi, že film nakládá s charaktery strašně jednoduše: buď jsou to "sympatičtí" (z pohledu filmu) lidé se sny a tak dále a chtějí na západ, anebo jsou všichni ostatní, tj. jednorozněrní záporní primitivové, co zůstávají doma. Navíc ta "svobodná Francie" působí až moc bezproblémově (což s ohledem na dobu...). Nuž, je to umělecká licence. Nikoli špatný film, ale odvařen jsem z něj nebyl. ()
Profesionálně natočené melodrama, které se dnešnímu divákovi snaží barvitě ilustrovat šílené poměry ve stalinistickém Rusku 40. a 50. let minulého století. Sandrine Bonnaire i Oleg Menšikov si v mém osobním hereckém žebříčku stojí hodně vysoko a mé očekávání určitě nezklamali. Přes atraktivní námět a silný příběh tomu filmu něco přebývá nebo naopak schází. Navzdory nesporným festivalovým ambicím nebo možná právě kvůli nim (přesně to vystihla uživatelka Snorlax, když označila Východ-Západ za pokus o americký film za evropské peníze s francouzskými herci v ruském prostředí) je výsledek trochu umělý a vykalkulovaný. To je častý případ vícečetných mezinárodních koprodukcí, ze kterých vyplývá spousta kompromisů. Celkový dojem: 65 %. ()
"Vráťte sa do rodnej vlasti!", kričí Stalin a sľubuje všetko možné. Lenže tí chudáci i hlupáci, ktorí mu uverili a vrátili sa , dostali namiesto krajších zajtrajškov iba po papuli, kopance, obvinenie zo špionáže a podvratnej činnosti. Mnohí z nich boli bleskovo odsúdení na smrť alebo do pracovných táborov. Rus - Oleg Menšikov si priviedol i svoju francúzku manželku a syna. Ich príbeh o hľadaní slobody a nekonečných pokusov újsť z tej prekliatej boľševickej krajiny ma vážne poriadne chytil za srdce. Toto nie je G.I. Joe alebo iná americká bájka na dobrú noc, ale seriózny a vierohodný film, ktorý má čo povedať, má čo pripomínať a má na čo poukazovať. Postava, ktorú hrá Sergej Bodrov ma chytila asi najviac. Mám pre tohto sympatického ruského herca slabosť. Je obrovská škoda, že už nie je medzi nami. Film určite ocení každý divák, ktorý vo filme hľadá niečo viac a povinne by ho mal vidieť každý od 15 do 20 rokov, aby im bolo jasné a mohli porovnávať. Aké to bolo vtedy a aké je to dnes. A slovo sloboda zrazu naberá iný význam...90%. ()
Velice silný film. Měl by ho vidět každý z místních rusofilů a tzv. páté kolony. Jenže ono jim vlastně stejně nic nedojde, takže to jsou jen takové tužby a přání, že někdo někdy možná zmoudří. Já jim nevěřím a věřit nebudu. Stále jsme na jejich jídelním lístku. Sandrine uvěřila a viděla co je život v zemi, kde zítra znamená dneska. Pro Francouzsku to musel být kulturní šok. Prvotní omluvy poměrů, že to válka a že se vše časem zlepší vystřídala jistotota, že to jsou jen lži a posléze i strach. Ona šla do Ruska dobrovolně. byly věak tisíce jiných, které z osvobozených území (i z ČSR) Smerž a NKVD odvlekla od rodin, nebo i s nimi občanství neobčanství. Kdo by se postavil osvoboditelům? Nikdo a tak ro Rusákům téměř vždy procházelo. Lidé totiž mizeli zničehonic bez rozruchu. V tom byli Rusové dobří. Jednotky jak táhly osvobozenou Evropou už měly v rukou seznamy těch, co z jakýchkoliv důvodů emigrovali do demokratických zemí ze Stalinovy říše zla a smrti. Daleko na východě na Sibiři či na ostrovech pak za tuto snahu - žít lidsky platili strašlivou daň, většina tu největší. Sandrine naštěstí měla kliku i víru ve zlepšení a naděje, to je sakra mocný životabudič. Více neprozradím, snad jen - nutno vidět! * * * * * * ()
Slabší odliatok režisérovho Indochine v duchu priamočiareho melodramaticky-vydieračského ťahu na bránku cien Akadémie. Konvenčný, držiaci sa tradičných zaužívaných postupov, striktne príkladný následník veľkých filmových príbehov. Tento krát mi to pri stabilnej rytmike, realistickej stopáži a oporných bodoch v hereckých výkonoch vlastne až tak neprekážalo - Wargnier má cit pre tieto dramatické postupy a prácu s príbehom v krvi a špičková kamera Laurenta Dailland u mňa zožala najmä v záberoch na morskej hladine fenomenálny úspech. Niektoré myšlienky postáv pôsobia spätne naivne, ale budiž. V našich zemepisných šírkach má navyše pre mladšiu generáciu vidieť tento film jasný význam. 70% ()
Mám z toho filmu velmi rozporuplné pocity, není to ani standardní francouzská škola, ani ta ruská. Je to takový pokus o americký film s francouzskými herci v ruském prostředí. Škoda, čekala jsem mnohem víc. ()
Regis Wargnier je taký francúzsky David Lean. Že bol jeho hlavným režisérskym vzorom, na to by som vsadil DVD Doktora Živaga. Veľká láska, milostný trojuholník, umne vykreslená atmosféra krajiny, v ktorej sa dej odohráva, melodramatická hudba, obetavý pohľadný manžel, proste podobný prípad ako Indočína. Štandartne akademicky natočený historický film, ktorý vzhľadom na svoju triezvu dĺžku ale nemá kedy začať nudiť a pre našinca má špeciálne body navyše. Len škoda, že ten francúzsky svet, o ktorom sa tu len hovorí, je vykresľovaný ako z inej planéty, ako svet bez problémov a ten, v ktorom sa manželia ocitli, ako svet bez nádeje na normálny život. Vyniká tým ale konflikt, takže z filmového hľadiska je to v poriadku. Pre mňa je forma filmu jasným ťahom na bránku akademicky zmýšľajúcich divákov. Oleg Menšikov bude v Rusku asi veľký sexuálny symbol. 70%. ()
Film, ktorý ma zaujal hneď od začiatku. Presné zobrazenie pomerov v štáte ovládanom paranoikom, likvidujúcim všetko podozrivé, v čom mu pomáhali všetci, ktorí chceli prežiť. Výborne bolo zvládnuté rastúce uvedomenie si, do akých sračiek sa so svojim nerozumným činom dostali. Ak by film pokračoval v nastúpenej línii neváhal by som s vyšším hodnotením. Nanešťastie sa dej zbytočne vetvil, nastúpili niektoré klišé, za omyl pokladám aj vstup Catherine Deneuve na scénu, až to všetko dospelo k očakávanému happy endu. Škoda, v prvej časti filmu som bol presvedčený, že odo mňa dostane zaslúžené štyri hviezdičky. Aj na takej maličkosti, ako zobraziť vplyv času a prežitého utrpenia na tvárach hlavných hrdinov, si mohli dať tvorcovia viac záležať. ()
Vcelku slušný film, ktorý má čo povedať. Menšikov ma mierne sklamal, čakala som od neho viac, aj keď na konci filmu sa to zlepšilo. Kto ma ale prekvapil je Bodrov mladší, ktorý ma svojim výkonom a vlastne aj svojim zjavom (obyčajný ruský chlapec) zaujal. Škoda ho, taký šikovný chlapec to bol, mohol toho dokázať ešte veľa. Určite si pozriem aj nejaké iné filmy s ním. ()
Před mým komentářem tento film, natočený podle skutečného příběhu, tady komentovalo pouze 9 uživatelů (počítám-li i technické údaje od Houdiniho a Danečka), hodnotilo 140. Přitom je to film, který bere dech. Základním symbolem je voda. Její nekonečnost proráží příď lodi už při počátečních titulcích. Ubíjející stereotyp při plaveckém tréninku zároveň dává naději svobody - možnost útěku při sportovní akci. Kontrast bazénového zázemí a nadšeného tréninku v jezeře - teplá voda v bazénu x chladným vztahům na jedné straně a studená venkovní voda x vřelým vztahům. Nedostatek vody zobrazuje sovětskou socialistickou každodennost v nájemním domě - pokoje i užívání vody na příděl. A souboj s otevřenou mořskou vodou při útěku = plavání za svobodou, která má mnohem větší cenu než všechny medaile. Film řeší hrůznou komunistickou sovětskou politiku, která rozděluje lidi, poznamenává jejich osudy. Už při návratu domů rozehrává Alexej Golovin karetní hru s pasy. Trumfy ovšem nedrží sympatický lékař vyznávající se z lásky ke své francouzské ženě Marii, ale všemocná strana. Ta sama určuje pravidla a z lidí dělá loutky. Při výstupu z lodi v přístavu se po zastřelení jednoho z navrátilců rozsvítí světlo a film začíná... Ještě že byly takové víly, jakou zahrála Catherine Deneuve. Nedabovaná verze: zde ()
Dobře zvolená zápletka, dobře zvolené herecké obsazení. Zpočátku film působil sympaticky evropsky, ale postupem gradujícího děje se čím dál více měnil v klasický snímek hollywoodského ražení s nezbytnou dávkou sentimentu a divácky vděčných scén. Na druhou stranu však díky tomu má film docela rychlý spád a rozhodně působí nenásilně. V tomto případě je tedy nominace na Oscara očekávaná, ale rovněž můžu říct, že zasloužená. ()
Mimořádně zajímavý film. Nestává se mi to při sledování filmů často, ale v tomto případě jsem se nechal zcela vtáhnout do děje. Zážitek přímo strhující. Snímek je natočen tak, že i když víte, jak vše dopadne, hravě se dokážete na něj podívat i několikrát za sebou. Kdo však čeká nějakou levnou podívanou, u které bude moct dělat ještě něco jiného, tak ten z filmu nic mít nebude. Sledování vyžaduje celého člověka! ()
Chvíli jsem váhala, ale pak se přiklonila ke čtvrté hvězdě. Asi za tu nádhernou Kačku Denévue, pro kterou mám slabost. A za skvělý výkon Sandrine Bonaire, oříškové oči Olega Menšikova a atletickou postavu Sergeje Bodrova mladšího, ten pocit, že už mezi námi není, jakoby dodal hloubce příběhu. Doba byla zlá, Stalin gauner, přisluhovači též. Sympatický manželský pár Francouzka, Rus a dítě, ti všichni se naivně vrací do Ruska, aby byli tvrdě konfrontováni s realitou. ()