Režie:
Jan SchmidtScénář:
Ondřej VogeltanzKamera:
Andrej BarlaHudba:
Zdeněk JohnHrají:
Boris Rösner, Dagmar Bláhová, Oldřich Navrátil, Bohumil Vávra, Lubomír Kostelka, Pavel Řezníček, Bohumil Klepl, Josef Abrhám, Bronislav Poloczek, Gabriela Wilhelmová, Hana Gregorová, Eva Holubová (více)Epizody(5)
Obsahy(2)
Dramatický příběh herců kočovné společnosti z druhé poloviny devatenáctého století na motivy stejnojmenného románu Adolfa Branalda je především holdem všem těm velkým i malým průkopníkům dramatického umění, kteří pomáhali šířit a udržovat kulturní identitu českého národa i mimo hlavní kulturní centra, kteří často za velkých obětí táhli káru umění vysokého i lidového, kteří mohli klesnout i na kolena, aby znovu vždy vstali, neboť sílu jim dodávala láska k divadlu.
Scénář Ondřeje Vogeltanze se soustřeďuje zejména na ústřední motiv životní lásky stárnoucího ředitele společnosti Matyáše (Boris Rösner) k subretě Magdě (Petra Jungmanová), vycházející hvězdě činohry a i tehdy módní operety. Vedle milostného dramatu seriál nabídne i atraktivní kostýmní podívanou a neodolatelnou romantickou atmosféru dávno zapomenutých štací.
Do rolí herců společnosti obsadil režisér Jan Schmidt Dagmar Bláhovou, Bohumila Vávru, Lubomíra Kostelku, Oldřicha Vlacha, Marka Vašuta, Kláru Jandovou, Jakuba Haise, Kláru Issovou a další. Důležitou roli v příběhu sehraje i Josef Abrhám a Bohumil Klepl.
Vedle literárních hodnot dnes již klasického díla české literatury je cenný zejména široký autentický materiál, neboť román vznikal ještě v bezprostředním kontaktu s pamětníky doby. Ani televizní seriál nemůže zachytit epickou fresku románové předlohy v celé její šíři a proto se soustředí zejména na ústřední motiv životní lásky stárnoucího ředitele společnosti Matyáše k subretě Magdě, vycházející hvězdě činohry, ale i tehdy módní operety. A tak vedle milostného dramatu seriál nabídne i atraktivní kostýmní podívanou a neodolatelnou romantickou atmosféru dávno zapomenutých štací.
(oficiální text distributora)
Recenze (8)
Pod tímhle názvem bych čekal spíše nějaký dokument o výtvarníku Andy Warholovi, ale Stříbrná paruka mate svým titulem... Není totiž dokumentem, tím méně o popartové ikoně, ale je až překvapivě dobrým seriálem vzdávajícím hold hereckému řemeslu v dobách jeho kočovných začátků. To, že to tehdejší ochotníci neměli u kočujících společností lehké, víme již z hodin literatury a dějepisu, ale takováhle empatická sonda je zase o onen pověstný krůček blíže k pochopení... Výrazný český filmový režisér Jan Schmidt natočil seriál k uctění herecké profese a étosu divadla, obsadil do něj prvotřídní herce v čele s charismatickým Mistrem Borisem Rösnerem do role principála herecké společnosti a mezi řádky naznačil rozdíl mezi tehdy a teď - jestliže dnes herci často říkávají, že se divadlem neuživí, nikdo z nich ale nezažívá ten tehdejší SKUTEČNÝ hlad... ()
Musím s Radkem souhlasit. Literární předloha tuším Adolfa Branalda, dnes doyena českých spisovatelů (zanedlouho 98 let), je poctou všem bezejmenným dělníkům české Thálie z nejrůznějších nespočetných kočovných hereckých a divadelních společností, které kdy táhly českými a moravskými krajinami. V pojetí hlavních postav objevíme bez větších nesnází řadu tylovských reflexí. Mimo vynikajícího Rösnera, který tu hraje jednu ze svých nejlepších rolí, je nutno upozornit na dominantní brněnskou herečku středočeského původu Petru Jungmanovou. Režie Kdysiliberečana Jana Schmida původní Branaldův raný román posunula do vyšší kvality a dále umocnila tento neokázalý hold všem, kteří se kdy postavili na prkna, o nichž se tvrdívá, že znamenají svět. Neiluzívnost, syrovost tohoto pohledu niternost a přesvědčivost holdu lidsky prohloubila a proteplila. ()
5/5 Vysloveně příjemný seriál na způsob Nerudovského Laskavý divák promine nebo Hašlerovského Pražského písničkáře. Tentokrát se procházíme po vyfabulovaných vzpomínkách na působení divadelní kočovné společnosti v polovině 19. st. Středobodem tohoto putování po městech českých se stává opereta Julia Hoppa Marilla (v originále 1868, v českém překladu hrána od 1872). Tato raná vídeňská opereta tvoří kontrapunkt k tradiční dramaturgii C. a K. koncesované herecké společnosti Ondřeje Matyáše, který se jinak soustředil hlavně na Tyla nebo Klicperu. Výborný je Rösner jako direktor i Jungmannová jako hlavní subreta. Prvním milovníkem je zcela neomylně Řezníček a postarším seladonem s modrou krví Abrhám. ČT bohužel s reprízami příliš neplýtvá a takto se ztrácí povědomí o dávném kouzlu tyjátru a kumštu vůbec. V Branaldově tvorbě na Stříbrnou paruku příjemně navazují Zlaté stíny sledující životní osudy operetní zpěvačky Mařenky Zieglerové, ale i Skříňka s líčidly a My od divadla. Z obdobné kočovné éry českého divadla viz též Hvězda z poslední štace, z mezinárodní scény pak Největší z Pierotů. ()
Zasunutý, opomíjený seriálek, nepochybně nedoceněný. Výteční herci, spolehlivě vedené příběhy (autoři to Branaldovi vskutku nepokazili). Dokonale navozená atmosféra, čemuž pomohla výprava, na které tentokrát tekevize nešetřila. Na člověka dýchne doba a její, přes všechna trápení, krása. ()
Opravdu se mi líbil snad jen Boris Rosner, který toto drama obrovsky posunul dále. I tak smutné, ale na víc než dvě hvězdičky to nevidím. ()
Jeden z nejlepších TV seriálů "posametové" doby - podle mého názoru, někdo si to třeba nemyslí... AD: Radek99: inu, právě z těch dob se traduje úsloví: "MÁ HLAD JAKO HEREC" :-)) ()
Hvězdně obsazený seriál, který se ovšem neuchytil. Ale i tak jsem rád, že jsem si v jednom díle mohl zahrát. ()
Tak tenhle seriál se mi docela líbil , excelentní Boris Rosner!! ()