Psí kůže

Přihlížejíc k televizní formě podařená adaptace díla Vladimíra Körnera. Možná variace Zániku samoty Berhof, ale s chronologickou posloupností vzniku obou děl si nejsem vůbec jist. Podařená alegorie věčných témát zápasu o víru, o holý život; vůle žít s hlavou vztyčenou, nepokořen, či přežívat za každou cenu. Vrátit se se štítem, nebo na štítě; nebo se třeba i převléci do cizího šatu a vzývat cizího boha. Nepříliš nadějeplné, i když světýlko dětského života, neoslyšitelně se hlásící o slovo, se rozhoří i v epilogu tohoto snímku. Vítězslav Jandák mě příjemně překvapil - přinejmenším tím, že byl vůbec schopen se zhostit úlohy takové duševní hloubky. Pro Pavla Trávníčka jeho prašivý fráter také zřejmě není nejtypičtější postavou, ale ani on celkově příznivý výsledný dojem nekazí. Pochválit je též nutno hudební doprovod, jehož nadprůměrné kvality se nám u Körnerových adaptací již staly samozřejmostí. (15.01.2006)

Film mi svou beznadějností připomněl snímek Čest a sláva. Odehrává se zhruba ve stejné době. Porážka českých stavů předznamenala rekatolizaci českých zemí a během tří generací proměnila protestantské Čechy v baštu katolického baroka. Moderní historie už neromantizuje sílu víry podobojí tak jako dřív, práce jezuitů a Církve obecně byla důsledná a slavila úspěch. Hrdinové našeho snímku ale neznají budoucnost a tak hledí k příštím dnům s nadějí v uchování náboženské svobody a zachování rodu. Protože víme jak to dopadlo, o to nás více mrazí....80% (19.09.2017)

Existuji celkem tři verze Körnerova Huncledera - novela, tato inscenace a divadelní představení z 90. let, co uvádělo Vinohradské divadlo (hlavní role Vladimír Dlouhý). Každá verze má jiný konec, televizní inscenace ho má nejoptimističtější (zrození nového života). Novela stojí rozhodně za přečtení - jsou tam paralely mezi oportunismem normalizačního režimu a oportunismem doby pobělohorské, které samozřejmě do inscenace nemohly projít. I tak patří k tomu nejlepšímu, co vzniklo v televizní tvorbě 80. let. (19.06.2010)

Za každý film, z tohoto období díky,  nicméně, film na mne působí, velice negativně, beznadějně, ploše, není žádná naděje, pro nikoho, jen pro ty, kdož ohnou hřbet, nevěřím že by to tak úplně bylo, přijde mi to násilně negativistické, na středověk nepřesné. Přijde mi, že z té doby je více mnohem lepších děl, doposud, nezfilmovanych. (02.05.2023)

Mezi tímto výborným televizním filmem a jeho literárním předobrazem je jeden významný rozdíl. Tím je celkem optimistický konec inscenace. Kdo si nechce kazit iluze, nechť se vyhne knižní předloze, nebo ji alespoň nechá nedočtenou. Milovník děl Vladimíra Körnera si však novelu jistě nenechá ujít celou a dočká se tak dovětku, který - v pro autora typickém duchu - dává celému příběhu hodně pesimistický, hlavně však velmi reálný ráz, výborně evokující syrovou atmosféru 17. století. (21.09.2007)