Cure: Trilogy, The

Udělejte si na hlavě vrabčí hnízdo, namalujte si pořádné oční stíny a můžete vyrazit na jeden z nejlepších a nejdelších koncertů historie..aspoň ze záznamu. The Cure odehráli před pár lety v Berlíně kompletně celá alba Pornography, Disintegration a Bloodflowers, z nichž minimálně ta první dvě patří k povinnému inventáři všech depkařů, bolestínů a melancholiků. (11.01.2006)

"It doesn't matter if we all die ..." Hodnotenie koncertu je vlastne hodnotením albumov, keďže sa jedná o takmer identický prepis toho, čo je zaznamenané na doskách. Zmeny sú malé: Pornography má, pochopiteľne, novší zvuk a v Bloodflowers je trošku viac kláves (hlavne vo Watching Me Fall je to úžasné) a viac sól. Disintegration ostalo bez zmeny - čo len potvrdilo nadčasovosť albumu. Takže späť k veci, hodnotenie koncertu vyplýva z hodnotenia albumov - a tie u mňa sú za maximum. Je to to najgeniálnejšie, najdepresívnejšie, najmelancholickejši a najsmutnejšie čo asi kedy bolo urobené. Monumentálna depresia. Atmosféra albumov je dôsledne prenesená na pódium. Čiže je samovražedne zhnusene depresívna (Pornography), samovražedne melancholicky a romanticky depresívna (Disintegration) a samovražedne rezignujúco depresívna (Bloodflowers). Najkrajšie bolo vidieť zhypnotizované, melancholické publikum pri úvode albumu Disintegration v piesni Plainsong (a následnej mojej najmilovanejšej Pictures of You). Čo dodať, my depresívne naladení fanúšikovia The Cure si to náležite užijeme (=pretrpíme) a vy ostatní nám môžete iba závidieť. "... always fade, always die, I let fall flowers of blood." (06.07.2007)

Best of koncert. Super! (19.12.2019)

Neskutečné. Od první až do poslední minuty. Potemnělou atmosférou se prořezává Robertův hlas. Album Pornography celkem rychle uteče a se skladbou Plainsong začíná Disintegration, což je podle mě nějlepší část koncertu. Zvuk je precizní a neméně skvělý je i celý vizuál. Dost možná nejlepší koncert co jsem měl možnost zhlédnout. (01.04.2016)

Brilantní zvuk i obraz. Kapela ve skvělé formě. Výborná světla.... Na první pohled originální nápad - odehrát kompletně 3 desky, které (dle Roberta Smithe) tvoří jakousi trilogii - trochu nudí. Chybí moment překvapení, neboť poučený posluchač přesně ví, co bude následovat. Ví na co se má těšit a kdy si může odskočit.... Navíc si nemyslím, že právě tyto desky tvoří onu trilogii - minimálně Bloodflowers tam vůbec nezapadá, to už spíše následující eponymní deska... Ale samozřejmjě respektuji, že to tak po vydání Bloodflowers Mr. Smith cítil.... Následující koncertní DVD nazvané prostě Festival se ale sjíždí mnohem lépe..... (15.08.2010)

Z hlediska kvality záznamu koncertu absoluterium. Kolik kamer to snímalo, jsem ani nezvládla spočítat, střih byl tak geniální, že jsem si ho všimla a ocenila to i já, které je tento obor na více jak míle vzdálen. Z hlediska tvorby a neopakovatelnosti The Cure - ni nemá cenu o tom rozprávět. Z hlediska osoby Roberta Smithe - persona zkrátka nevídaná, pokud pominu originální vyzření v Jokerovskym stylu a jeho výborně záhadný psychopatický "podpohledy" do diváků, je to zároveň i interpret, kterýmu člověk fakt uvěří, že na tom pódiu prezentuje to, co někdy prožil, nebo prožívá, koncert si nejvíc užívá a nestoupne si tam jen proto, že před sebou má vizi z věrných fanoušků vytřískaných peněz. Co mi přišlo přinejmenšim sympatický - ačkoliv se během celýho koncertu samotnej Smith usmál dejme tomu jen jednou a ostatní ani tak ne, při "Lullaby" se na pódiu strhla lavina úsměvovosti všech členů:)jo a taky sem si konečně všimla dalšího člověka od dob Kurta Cobaina, kterej hraje na kytaru obráceně:) (15.01.2009)

Jeden z nej koncertů nejlepší kapely všech dob !!! Naživo jsem je viděl už asi dvacetkrát a tenhle Bluray si pouštím pořád :-) Naprosto věrná a temná atmosféra jejich nejlepších alb ! 100% (19.02.2013)