Režie:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaObsahy(1)
Waldemar Matuška v titulní roli muzikálu, vytvořeného na námět románu G. de Maupassanta. Miláček je patrně nejoblíbenějším z románů Guy de Maupassanta. Příběh chudého, zprvu nesmělého, ale půvabného a velmi ctižádostivého mladíka, který díky svým úspěchům u žen si dobude i pařížskou společenskou „smetánku", byl brzy zpracován do divadelní a filmové podoby. Jak nevzpomenout na „miláčka" v noblesním podání Gérarda Philippa. V roce 1972 se Georges Duroy – „Miláček" dostal do muzikálu, který vytvořili libretista Ota Žebrák, skladatel Ivan Kotrč a režisér, plný tvůrčích nápadů – Ján Roháč. Hlavního představitele měli nasnadě – kdo jiný, než mužný, zbožňovaný a přitom jemný a hravý Waldemar Matuška. Obklopen umělci zvučných jmen, jako M. Kopeckým, N. Urbánkovou, E. Cupákem, H. Talpovou a mladičkou M. Voborníkovou, vytvořili společenský obraz doby plný dravosti a prospěchářství, ale i něhy a lásky, vedoucí někdy až k sebeobětování. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Roháčovská variace na maupassantovskou klasiku. S předlohou to už nemá mnoho společného, primárně jde jen o ty exhibice tehdy populárních zpěváků. Inscenace je plná tehdejší stylizační manýry, která až dusí. ()
Taková přirovnání sice nepoužívám často, ale tohle zkrátka a dobře je životní role Waldemara Matušky. Ať si myslí kdo chce, co chce, Matuška v Miláčkovi předvádí perfektní herectví, když Duroyovi propůjčuje širokou škálu výrazů a jedním pohledem nebo změnou polohy hlasu dokáže vyvolat tolik uvěřitelných emocí. Prostě nemáte problém mu věřit, že svede jakoukoliv sukni, kterou se mu svést zachce (u mě vede scéna v kostele). Nehraje přitom žádného vyloženě záporného poživačného samce, který by ženy jen využíval a vzápětí odhazoval, ale spíše tragicky romantického hrdinu, jenž prostě chce stále víc a víc. Dvouhodinová stopáž není vůbec na překážku, celé je to totiž plné po hudební i textové stránce naprosto skvělých písní a také veršovaných dialogů, které nejsou recitovány, ale plynou zcela přirozeně. Matuškovy partnerky taktéž perfektní (jeho duety s Naďou Urbánkovou a Miluškou Voborníkovou by měly být známější), mužskému osazenstvu pak samozřejmě vévodí Miloš Kopecký. Scéna je většinou úsporná, ale působivá, kostýmy překrásné a Roháčova režie (místy připomínající výpravnější klipy z Návštěvního dne) dokáže všechno využít.___P.S. O tom, jak se mi Miláček líbí, svědčí i fakt, že jedinou výtku nemám ani k Haně Zagorové. ()
Sice Esther Krumbachová coby kostýmní výtvarnice jako vždy válí, ale kromě jazzové písně s Hanou Zagorovou je muzikálová adaptace Miláčka nenápaditou a špatně zahranou zapomenutelností. ()
Divadelně stylizovaný, ze semaforské poetiky přelomu šedesátých a sedmdesátých let vycházející televizní muzikál. Šarm konce devatenáctého století, výborně se promítnuvší do kostýmů Ester Krumbachové, se zde spojuje s hravostí doznívající „zlaté“ dekády. Nezpívají-li, vyjadřují se v něm herci převážně mluvou vázanou ve verších, které prozrazují nezvalovskou inspiraci. Zpěvem i hrou, v níž přechází od lehčích poloh k (romanticky) tragickým, exceluje především Waldemar Matuška, kterému Ján Roháč poskytl – coby titulní postavě – nejširší prostor. Ostatní zdatně sekundují – vyzdvihl bych především Naďu Urbánkovou a Miloše Kopeckého. ()
Zdlouhavé, utahané. Ale jsou tu sympatičtí lidé, hezká atmosféra 19. století a občas pěkná hudba. Hana Zagorová hned na začátku zpívá píseň s vyzývavým pornotextem, ještě dál jde Miluška Voborníková, která v refrénu opakuje "udělej se, lásko." ()